Výrobci v dnešní době chrlí desítky druhů běžeckých bot. Boty silniční, boty krosové, boty univerzální, boty na městský trail, boty na sníh, boty pro běhání na ledu, boty do hlubokého bláta, boty závodní, boty objemové, boty minimalistické, boty maximalistické. Přitom bohatě stačí boty na běhání. Několik let používám jedny boty skoro na všechno. Pravda, je to už třetí generace stejné obuvi, ale zvládá téměř vše.
Rozhodl jsem se je zkoušet na všech površích za všech situací a sledovat jejich výdrž a životnost. Challenger ATR 3 (ATR = all terrain, tedy univerzální obutí pro všechny povrchy) je už třetím modelem z dílny Hoka One One, obouval jsem i ty předchozí. Pro mě je to bota tréninková i závodní. Nerozlišuju to. Volím strategii „zavaž si tkaničky a prostě běž“.
Jaro 2017: Jak známo, výrobci v tomto období skutečně nezahálejí, takže se mi na začátku května dostává do ruky právě model ATR 3. Oproti předchozímu modelu podle tabulek bota „ztloustla“ o devět gramů. Na první pohled je vylepšen svršek boty. Je tvořený jemným síťovaným materiálem. Celý svršek je bezešvý. Jediné švy naleznete u obruby tkaniček a v přední části boty, která chrání prsty proti jejich nakopnutí v terénu o kořeny, kameny a podobně. Snad to bude fungovat...
V průběhu jara jsem boty bral hlavně do lehčího terénu a na zpevněné cesty. První velký test byl běh v rámci pochodu Praha - Prčice. Celou sedmdesátikilometrovou trasu boty (i moje nohy) přežily bez úhony. Po jarních téměř 400 kilometrech jsou boty téměř jako nové. Opotřebení podrážek je minimální, a to i při občasných bězích po asfaltu.
Challenger ATR 2 Nenechte si ujít detailní test předchozího modelu ATR 2. |
Léto 2017: Aktivní dovolená a dlouhé závody = tvrdý test challengerů. V létě boty zkouším na rozpálených českých silnicích, i v drsném a deštivém islandském podnebí. Ultramaraton, maraton, půlmaraton, desítka i koloběh. Bohužel, po absolvovaném ultramaratonu v hostýnských vrších se objevují na obou botách trhliny ve svršku. Z vnitřní strany chodidla, přesně v místě, kde při odrazu dochází k ohybu boty... Po jesenickém maratonu je v levé botě opravdu velká díra. Od nákupu jsem naběhal asi 850 kilometrů a boty potřebují důkladnou opravu. Jehla, niť a šikovná ženská ruka snad prodlouží černým potvorám život. Povedlo se, zašité boty běhají opět skoro samy.
Podzim 2017: Přidávám další a další kilometry. Poprvé od nákupu mám pocit, že boty už netlumí tak, jako na začátku. Přestože je pod patou 29 milimetrů a pod špičkou 24 milimetrů silná EVA pěna včetně podešve, při delších bězích mě začínají dost bolet chodidla. Opravené švy už popraskaly, bota už je opravdu na hranici nositelnosti. Po posledním trailovém závodě na Slapech je s více než 1 300 naběhanými kilometry za hranicí životnosti už dávno.
Závěr: I když se nejednalo o standardní testování obuvi, bota skutečně obstojí na všech površích, snad kromě hlubokého bláta. Oficiálně udává Hoka One One životnost těchto bot na hranici asi 650 kilometrů podle povrchu. Já se domnívám, že v botách lze běhat i poté, nicméně slabinou všech generací challengerů zdá se být svršek (nikoliv podešev), který nejrychleji vykazuje známky opotřebení a poškození. Pro svoje další běhy kupuju nový pár a s napětím budu očekávat, s čím se na jaře další výrobci univerzálních bot vytáhnou.
