Pro některé z nás to byla nová nebo další motivace k běhu. Stačilo v chytrém telefonu spustit aplikaci, která funguje jako sporttester, ale kromě uběhnutých kilometrů a spálených kalorií počítá navíc ony „zázračné“ body, které se posléze přetaví v peníze, které pak Nadace ČEZ věnuje na konkrétní projekt. Asi nebudu mluvit jen za sebe, když přiznám, že se mi občas do běhu nechce: je moc zima, moc vedro, tady mě trochu něco bolí, moc jsem se najedla, málo jsem se najedla... všechno jsou to jen výmluvy pro mnohem horší diagnózu jménem chronická lenost.
Když jste líní běhat či jinak sportovat pro sebe, možná vám taky pomůže vědomí, že jen pro sebe běhat nemusíte. Stačí si přečíst některý z příběhů, které lze otevřít třeba přímo v mobilní aplikaci nebo na webu Pomáhej pohybem. Jsou to příběhy lidí, kteří žijí svůj život naplno, a i když jim plány kříží jejich zdravotní stav, rozhodli se chodit do školy, věnovat se svým koníčkům a sportu. Příběhy, díky nimž si uvědomíme, jaké máme štěstí, že nám fungují všechny končetiny, jsme zdraví a ve vyběhnutí nebo usednutí na kolo nám brání něco tak snadno překonatelného, jako je lenost nebo špatné počasí.
Nepřijít o svůj milovaný sport
Asi nejvíce motivujícím příběhem, který jsme vám spolu s projektem Pomáhej pohybem přiblížili, je osud Pavla. Nadšený sportovec si před rokem vyjel na rutinní projížďku na kole, z níž se vrátil po dlouhých týdnech v nemocnici jako vozíčkář. Ani na okamžik ho nenapadlo zahořknout a skoncovat se sportem. Jakmile se zotavil, usedl na handbike, speciální kolo pro vozíčkáře, které pro něj znamená nejen jeden z mála sportů, který teď může provozovat, ale i společně strávené chvíle s přáteli cyklisty, třeba během 2 222 kilometrů dlouhého handy cyklo maratonu v rámci projektu Cesta za snem. Jenže právě jeho cílová rovinka se Pavlovi stala osudnou. Je to ale bojovník, který se jen tak nevzdává. Už se těší na nový handbike. Čtenáře, kteří mu ho pomohli vyběhat, zatím zdraví ze střešovické nemocnice, kde se zotavuje s roztříštěným kotníkem, pochroumaným kolenem a dalšími nepříjemnostmi, které lékaři po nehodě odhalili.
Handicapovaní, kteří si mohou užívat života
Nové kolo dostal i další handicapovaný cyklista, jehož příběh jsme s vámi sdíleli v tomto článku. „Dojmy z kola byly nepopsatelné, něco takového jsem si vysnil, ale realita byla mnohem lepší,“ neskrýval Jindra nadšení z nového kola. Aplikaci, která mu pomohla, využívá i on, zapnutou ji měl i při srpnovém cyklomaratonu.
Pomohli jste i Kubovi (jeho příběh si můžete přečíst zde). Díky vám si s novým polohovacím vozíkem mohl užít léto se všemi aktivitami, které mu jeho stále se zhoršující nemoc – svalová dystrofie – dovoluje.
Další potřební pak už byli zase sportovci. Parta nadšenců (psali jsme o ní v tomto článku), která ve volném čase a bez nároku na honorář sportuje s handicapovanými, získala nové sportovní náčiní - terénní čtyřkolku.
Další článek přiblížil příběhy dětí z jezdeckého klubu Fany. Jsou to mladí lidé s handicapem, pro které je krasojízda nejen sportem, za který sklízejí poháry a medaile, ale i terapií, která jim pomáhá jejich znevýhodnění zvládat nebo i léčit. Díky vám získali peníze na další tréninky a závody, na nichž mohou předvést svoje dovednosti.
Díky všem, kteří pomáhají plnit sny
Všichni, jejichž příběhy nadace vybrala, se svých bodů dočkali v rekordních časech – a to především díky vám, kteří si jejich příběhy přečetli a rozhodli se při svých trénincích zapnout „EPPku“, případně sportovat o něco víc než předtím. Nebo dokonce s během či jiným aktivním pohybem začít. Udělali jste hodně nejen pro sebe, ale i pro druhé. Stačilo se pořádně zapotit. O zbytek se už postarala Nadace ČEZ.
„Tolik podpory a milých slov... Nevěřil jsem vlastním očím, moc mě to posílilo a potěšilo. Celé to vnímám jako závazek do budoucna, abych tu pozitivní energii poslal dál a celé si to zasloužil... I to je třeba smysl událostí posledního roku, kdo ví?“ shrnuje svoje pocity Pavel, jemuž projekt pomohl k novému kolu. Vystihuje tak asi dojmy všech, kterým aplikace pomohla, ať už k životně důležité zdravotní pomůcce, nebo k něčemu, co jim pomůže k plnohodnotnému životu s koníčky, které jim přinášejí radost.
Ne všechny reakce v diskuzích pod článkem byly vyloženě přející, jako tomu bylo třeba právě v případě Pavla: Jeden čtenář napsal, že už mu na léčbu dost přispěl ze zdravotního pojištění a nevidí důvod mu přispívat znovu. Jiný jeho případ přirovnal ke kuřákům a obézním, kteří si také ničí zdraví vlastní vinou, další jen poznamenal cosi o hlupákovi, který si nezkontroloval kolo... Možná bychom se měli zamyslet nad tím, co bez rozmyslu pálíme z klávesnice, a také třeba nad tím, že nikdy nevíme, kdy spadneme z kola (nebo odjinud) my.
Jistě to však byly jen výjimečné, ostudné názory. My běžci, cyklisté a sportovci vůbec přece víme, čím pro nás sport je a co by znamenala jeho ztráta. A když můžeme někomu pomoci o jeho oblíbený sport nepřijít, měli bychom to udělat. Bez keců, bez výmluv, bez podmínek a bez výčitek.
