Lidé s hendikepem sportují, jezdí na kole, lyžují, plavou, běhají... Málokoho by ale asi napadlo, že ve verzi pro hendikepované existuje sport, který většina z nás zná jen z televize nebo cirkusových manéží. Paravoltiž neboli akrobatická jízda na koni pro lidi s hendikepem se trénuje v jezdeckém klubu Fany Hostěnice. Šéftrenérka oddílu si s námi popovídala o tom, v čem tento sport spočívá a jak dětem s různým postižením pomáhá.
Paravoltiž totiž není jen sport, ale i terapie. Svěřenci do oddílu často přecházejí s dovednostmi, nabytými při hipoterapii, tedy terapii pomocí jízdy na koni, která rozvíjí motoriku, rovnováhu a odstraňuje svalové dysbalance. Zároveň má dobrý vliv i na psychiku.
Krasojezdci s hendikepem
O aplikaci EPP a projektu Pomáhej pohybem, který vznikl pod patronací Nadace ČEZ, se můžete dočíst v tomto článku. |
V jezdeckém klubu Fany je vítán každý, ať má jakékoli postižení nebo znevýhodnění. „V České republice se klasifikace handicapu řadí do tří hlavních kategorií. Je to lehčí stupeň tělesného postižení, kam patří například skoliózy, vadné držení těla, specifické poruchy chování. Dále tělesné postižení, kam se řadí například děti s DMO (dětskou mozkovou obrnou), CMP (cévní mozkovou příhodou), a nakonec mentální postižení, kam řadíme nejčastěji děti s Downovým syndromem,“ shrnuje Jana Sklenaříková, vedoucí trenérka oddílu, ve kterém jsou zastoupeny děti s různými druhy postižení. Ty ovlivňují jejich dovednosti, podle kterých je také na míru tvořen jejich tréninkový plán.
Někoho možná napadne, jestli není takový sport pro hendikepované děti nebezpečný. „Jak se říká, každý sport může být nebezpečný a paravoltiž se mezi ně řadí určitě taky,“ říká Jana Sklenaříková a dodává: „Ale v každém oddíle, který se paravoltiží zabývá, je tým zkušených lidí s jezdeckou licencí a přítomen je i fyzioterapeut, takže se podmínky přizpůsobují bezpečnosti v maximální míře.“
Všechny cviky a sestavy se cvičí pouze v kroku a nejdřív probíhá trénink na suchu, na trenažéru. Až po zvládnutí sestav na trenažéru a překonání strachu z výšky se přechází na samotný nácvik cviků na koni. Mezi základní cviky se řadí sedy, kleky do všech stran, vzpory a podpory a různé švihové cviky. Za velmi obtížný je považován stoj na koni bez držení. Podle pravidel jsou riskantní cviky, které můžeme vidět třeba ve „zdravé“ voltiži, zakázány. Své dělá samozřejmě i výběr koně s klidnou povahou.
Nejen sport, ale i terapie
Problém je, že paravoltiž je u nás skoro neznámým sportem, a to přesto, že dětem s postižením velmi pomáhá nejen k seberealizaci, ale i ke zlepšení zdravotního stavu. Za všechny hovoří příběh Michala, který trpí dětskou mozkovou obrnou. Od tří let chodil do stacionáře, kde s ním nejprve čtyři a posléze osm hodin denně cvičili, a cvičil i doma s maminkou. Na nohy se postavil až po operaci a chodit bez opory zvládl ve čtyřech letech.
„Od první třídy jsme jezdili na hipoterapii, abychom zmírnili účinky osmihodinového sezení ve škole a aby měl Michal uvolnění po celém týdnu. Jezdil i na tábory s hipoterapií. V létě na táboře se mu paravoltiž tak zalíbila, že ji od září tohoto roku provozuje závodně za JK FANY Hostěnice,“ vypráví Michalova maminka.
Letos v únoru se Michal dostal na svoje první závody. „Ač skončil poslední, byl sám se sebou spokojený a já jako rodič jsem na něho byla strašně hrdá. Vloni na táboře se s pomocí sotva dostal na koně a ani neodcvičil celou sestavu. Když seskočil z koně, byl úplně vyčerpaný. Letos nejenže odcvičil povinnou sestavu s úsměvem, ale zvládl i volnou sestavu,“ vypráví Michalova máma o synově neuvěřitelném pokroku a zároveň si pochvaluje i atmosféru v celém klubu: „Trenérky jsou obrovsky trpělivé a vytváří mezi dětmi dobrou a kamarádskou atmosféru. Děti se mezi sebou podporují a fandí si navzájem.“
Trénink jako každý jiný
Jana Sklenaříková je vedoucí trenérkou oddílu. Sama se roky věnovala „zdravé“ voltiži a je několikanásobnou mistryní republiky v tomto sportu. K paravoltiži se dostala už během svojí závodní kariéry, kdy začínala s pomocí na soustředěních. Zjistila, že ji práce s hendikepovanými naplňuje, a paravoltiži věnovala i své práce na univerzitě. Poznala tak tento sport opravdu zevrubně i po teoretické stránce.
„Po skončení závodní dráhy jsem se paravoltiži začala věnovat naplno. Nejvíce mě naplňuje bezelstná radost z tréninků a závodů. Za svá dlouhá léta ve vrcholovém sportu jsem znala dřinu. Nyní vím, že je nyní možné si tento sport prostě užívat a nehnat se za výsledkem, ale pouze za dobrým pocitem z vykonané práce jak nás trenérů, tak našich svěřenců,“ vypráví.
Součástí tréninku je nácvik jízdy na koni, trénink cviků na trenažéru, ale třeba právě i běhání. „Běhání je podstatná součást tréninku, jelikož rozběhání po jízdárně používáme jako metodu rozehřátí organismu před samotným rozcvičením. Součástí závodů je též náběh cvičenců před sbor rozhodčích, což velmi často zařazujeme do tréninkových cílů. Právě na způsobu běhu je velmi poznat, jak se celková koordinace cvičenců zlepšuje,“ vysvětluje Jana Sklenaříková.
V jezdeckém klubu Fany připravuje svěřence na pravidelné závody. Sport spadá pod Českou jezdeckou federaci a Českou hiporehabilitační společnost, což zajišťuje jistou profesionalitu. V současné době se vedou snahy o posunutí na mezinárodní úroveň, což by byla pro závodníky další výzva: mohli by změřit své síly s hendikepovanými jezdci z ciziny.
Jana Sklenaříková zmiňuje ale i další úspěchy, třeba když svěřenci přestoupí mezi zdravé závodníky. „Pokud má cvičenec lehčí formu handicapu, je možné přejít do zdravé voltiže s tím, že se do paravoltiže již nevrací. Takových dětí jsme již za kariéru měli několik a vždy nás moc těší, že paravoltižní průprava byla dostatečná pro přechod do klasické voltiže,“ říká.
Pomozme mladým jezdcům pokračovat v jejich snu
Každý sport samozřejmě něco stojí a u paravoltiže to není jinak. Jelikož v klubu nejde jen o sport a úspěchy, ale také o přátelství a společně strávený čas, pořádá JK Fany i pravidelná soustředění, která celý kolektiv stmelí a pomohou i k lepším sportovním výkonům. I proto jsou členové klubu rádi, že Nadace ČEZ jejich projekt vybrala do aplikace EPP Pomáhej Pohybem. Za získanou částku by trenérky rády uspořádaly poprázdninové zážitkové soustředění. Zbytek peněz pak půjde na přípravu svěřenců na mistrovství České republiky, jehož se mladí závodníci už nemohou dočkat.
Jde ale i o možnost dostat sport do širšího povědomí lidí a získat třeba i nové zájemce o paravoltiž. „Jsem velice ráda, že se pomalu, ale jistě náš sport dostává do povědomí široké veřejnosti. Nejen proto, že je tato aktivita zaměřena na osoby se zdravotním postižením. Též proto, že má laická veřejnost šanci ocenit, co všechno jsou cvičenci díky poctivé práci schopni zvládnout. Mnohdy se jedná o obdivuhodné výkony!“ uzavírá Jana Sklenaříková.
