Je to deset kulatých týdnů, co jsme se odhodlali přestat si slibovat a začít činit. Celou naši běžeckou „kariéru“ jsme si byli vědomi, jak je důležité protahovat se a držet v kondici i zbytek těla, ne jen nohy, ale motivováni jsme byli vždy jen zraněním. S jeho odezníváním odcházela i snaha. Vložili jsme se tedy do rukou profesionála s jasnou prosbou: udělejte z nás funkční lidi.
Začali jsme vstupním testem a vrhli se na protahování. Psali jsme o tom v prvním článku. Pokračovali jsme restarty čili znovuobnovením pohybových vzorců a nácviky pohybů na budování síly. Psali jsme o tom v našem druhém článku.
Na řadu přišla těžká dřina
Řádně rozmělněni foam rollingem a rozvláčněni strečinkem jsme tedy objevili a začali zapojovat svaly, které jsme si snad již od dětství šetřili na tyto časy. Těla nám začala lépe fungovat, a tak jsme byli připuštěni dál. Naším parťákem je teď kulaté železo s ouškem zvané kettlebell.
Jak to začaloAčkoliv jsme se jako běžci cítili v kondici, cítili jsme se zkrácení a občas nás doháněly nějaké ty bolesti, třeba i nesouvisející s běháním. Rozhodli jsme se nebýt jednostranně přetěžováni a dopřát tělu komfort harmonie. Do rukou týmu Pavla Macka z tělocvičny KB5 jsme se svěřili počátkem prosince. |
Očekáváte skuhrání nad naloženými kily? Možná stejně jako jsme byli překvapeni my, budete teď i vy: povel „naučíme se mrtvý tah“ a „přineste si dvacetčtýru“ (24kilogramová kettlebell) znamenal hmotnostní test pouze pro tu chvíli, kdy jsme si kouli nesli ke svému místu. No, spíše pro Majdu, jedinou ženu v pánské tělocvičně. Ta pravá výživná dřina tkvěla v tom „ohnout“ se pro kouli (mezi kotníky) s rovnými zády pouze pokrčením v kolenou a povelem „zadku vzad“. „Mrtvý tah s kettlebell spočívá v pohybu z kyčlí, v posílení posteriorního řetězce, hamstringů a hýždí, vystrečování flexorů, v generaci síly z nohou, je též přípravou na výbušný swing,“ překládá Pavel Macek naše slova do trenérštiny.
Marek se v podstatě zasekl v tomto bodě a nacvičuje již dva týdny. Dlouhé tělo a šlachy zkrácené Marfanovým syndromem, kterým trpí, mu škodolibě staví překážky, ačkoliv poctivě protahuje každý den. S každou kapkou potu Marek vymyslí nové expresivní slovo, které mu pomáhá se do kýžené pozice dostat.
Pomůcka „zídka“ říká, zda je zadek dostatečně vystrčen
Majda nafasovala do začátku stejnou gramáž jako hoši. „Těžší kettlebell jsou větší a mají výš ucho, takže je snazší se k nim sehnout. Při správném nastavení výchozí pozice tedy uzvedne většina žen 24 kilogramů bez jakýchkoliv problémů. Kromě naučení se správné techniky se totiž u žen snažíme odstranit i velmi častou překážku, kterou je nedostatek důvěry ve vlastní sílu. Naproti tomu muži jsou většinou více zatuhlí než ženy, ale sebevědomí mají častokrát bohužel víc než dost. Troufnou si na o dost těžší kettlebell, pro kterou by se však nemuseli sehnout tak nízko. A v tom by byl háček, neřešili by totiž svůj nedostatek mobility v domnění, že je vše v pořádku. Přimět je pak k cvičení s lehčí kettlebell a práci na potřebné mobilitě by bylo mnohem náročnější,“ vysvětluje trenér Antonín Tůma, proč měla Majda stejně těžkou kouli jako muži.
Zatímco v brněnské tělocvičně se trenér Roman Čupera o Majdu pěkně stará a přináší jí vyšší a vyšší zátěž jako odměnu za pěkně provedený mrtvý tah, v pražské to s Antonínem pokračuje stylem „přines si třicetdvoju“. Holt pánská tělocvična. Majda využívá šém v hlavě a nasazuje styl Golem, tedy ztuhlé tělo a sun levou, sun pravou o deset centimetrů. Marek v tu chvíli sune zadek vzad s pravítkem na zádech a motivací jsou mu myšlenky na španělského ptáčka k obědu.
Craft RUNGO běžecké závody zavítají do pěti měst republikyUžijte si naše závody s domácí atmosférou. Registrace jsou v plném proudu! V ceně startovného funkční triko Craft. Více o závodech ZDE.  |
Když se vám zdá prkno lehké, zajděte si do KB5
Cílem mrtvého tahu je pevný střed těla. Skládá se tedy nejen z cviku samotného, ale též z nácviků. Jeden je zaměřen na posílení a zapojení hýžďových a stehenních svalů, tím druhým je prkno „že jsem se vůbec narodil(a)“. Aspoň takový je náš pocit z obtížnosti cviku. Je to jako klasické prkno, tedy vzpor na předloktí, ovšem lokty jsou lehce předsunuty před rameny, pánev podsazená. Samo o sobě nic moc. Jenže potom přijde nádech a náznak pohybu paží ke špičkám u nohou. Stihnete pouze na tři syknutí upustit vzduchu, než si přiznáte, že dál už nechcete žít.
„Pevný střed těla je důležitý, ale nám jde především o absenci bolesti a dobrý pohyb, kvalitou alespoň na potřebné úrovni,“ upřesňuje naše cíle trenér Pavel Macek. „Pracujeme nadále především na pohybu - od kotníků přes pozici kolen, kyčelní extenzi, posílení posteriorního řetězce, středu až po horní končetiny a držení hlavy. Tohle všechno má totiž vynikající vliv nejen na běhání, ale i na zdraví, sílu, kondici a pohyb obecně, bez ohledu na sportovní aktivitu.“
Stále neběháme
V minulém článku se mistr kung fu, trenér a kamarád v jedné osobě Pavel Macek nechal slyšet: „Za měsíc uděláme opět test FMS. Odvažuji se tvrdit, že se opět výrazně posuneme a Marek i Majda budou ready to run.“ Stále neběháme, proto jsme se zeptali: Co se stalo?
Výpravy do přírody za chůzí dávají prostor pro rozjímání, i když je venku ještě chladné počasí
„Po dohodě s trenéry jsme zpětnou vazbu pomocí FMS odložili až na závěr tříměsíčního cyklu, který bude jen za 14 dní. Prosíme Majdu i Marka o trpělivost, dojedeme celý program a uvidíme konečné výsledky - nejen v testovací FMS laboratoři a v tělocvičně, ale následně i venku na běžeckých trasách. Jaro se totiž blíží mílovými kroky,“ zněla odpověď.
Lidé se nás ptají, proč to všechno podstupujeme, vždyť jsme běžci, jsme fit. Odpovídáme: Taky jsme měli pocit, jak jsme na tom dobře, když jsme na tom dvakrát lépe než průměrná kancelářská krysa. Týdny pod vedením KB5 nám otevřely oči, že ani to nestačí. Měli jsme laťku nastavenou divně nízko.
Tolik report z našeho pilného snažení, naší cesty za funkčností a tělesnou harmonií. Zdar a sílu!
