Není sprint jako sprint
Bláto nebo voda, už tradičně spojované s překážkovými závody, jsou poměrně náročná součást těchto běhů. Sníh a zima ale posouvají náročnost takových běhů ještě o úroveň výš, jak jsem si sama potvrdila při letošním prvním závodě. Sezonu jsme odstartovali v sobotu 20. ledna v oblíbené spartanské lokalitě – okolí Liberce. Start se tentokrát netradičně přesunul přímo do kopců pod Ještědem, a tak nám bylo jasné už dopředu, že tentokrát se ani závodníkům sprintu pořádné kopce nevyhnou.
První vlny, elitní mužská a o 15 minut později ženská, startovaly už v osm hodin. S týmem Extreme Obstacle Runners jsme tak do areálu dorazili ještě za tmy, kterou akorát prozařovaly závěje sněhu. Ještě v noci totiž stačilo pár čísel napadnout. V osm hodin pak skutečně odstartovali chlapi, kteří měli nejvíce práce a jako čelo celého závodu doslova prošlapávali cestu až do cíle.
Potom jsme startovaly už my, ženská elitní vlna, která byla citelně méně početnější. Hned za startem na nás čekala první překážka, klasické přeskoč-podlez-prolez na zahřátí a následně téměř kilometr prvního, velmi náročného stoupání. Pokud někomu byla ještě na startu zima, tak začátek tratě se o to stačil velmi dobře postarat.
Po úvodním stoupání už se celá trať nesla v duchu nahoru a dolu, rovinek bylo skutečně velmi málo, krátkých, a i tak velmi náročných. Běhání ve sněhu je zkrátka jiná disciplína a rozhodně nejde o nic jednoduchého. Pro mě to byla první zkušenost se zimním závodem a rozhodně se nejedná i přes kratší vzdálenost o žádnou „dávačku“. Na druhou stranu se podle mě i ostatních kolegů z týmu jednalo o jeden z nejhezčích závodů, co se prostředí a samotné tratě týká. Míst pro kochání bylo víc než dost.
Liberec winter sprintDélka: 6,96 km Nastoupané metry: 572 - 576 m Počet překážek: 20 Lokalita: Ski areál Ještěd Vítězové Elite Muži: Adam Toth (1.), Josef Havlíček (2.), Petr Vinický (3.) Ženy: Zuzana Kocumová, Lenka Vejdělková (EOR), Daszkiewicz Małgorzata |
I ti zkušení padali jak hrušky
Zimní podmínky se podepsaly i na dalších částech závodu. Tam, kde zkušení spartani normálně nechybují, v Liberci padali jak hrušky a 30 angličáku si často připomněli i ti nejlepší. A když už jsem se například zaradovala u úspěšného zvládnutí hodu oštěpem, který bývá v mém případě vzácností, u balanční překážky nebo na Z stěně, které nebývají takový problém, jsem to s burpees dohnala. Ale co, člověk se aspoň zahřeje, nebo ne?
Organizátoři v Liberci nepřinesli žádné nové překážky, ale nechyběly klasiky jako ostnatý drát, vysoké zdi, nenáviděné skákání s pevnou gumou okolo obou kotníků nebo třeba oblíbený sjezd na pytli. Čistá radost z běhu a nadšení dítěte ze samotného pohybu nebo rychlosti se na takových místech dostává do maximálních výšin!
Většina z překážek na nás čekala až ke konci závodu poblíž festivalky. Jednoduchá taktika pořadatelů: závodníky nejdříve uhnat v kopcích a pak potrápit v cíli na překážkách/angličácích. Osvědčená klasika, která pořád funguje. Pytle se tentokrát nenosily do černých sjezdovek, ale po tribuně u skokanských můstků. Úplným závěrem bylo tradiční vyšplhání po šikmé stěně za pomoci lana, které bylo tentokrát tak namrzlé, že jsem si před finišem a nadšenými diváky nedokázala odpustit pár méně slušných vyjádření a jednoduše se tam vyvztekala. Jen pár vteřin na to už ale bylo vše odpuštěno. Medaile, tričko a ten nepopsatelně skvělý pocit po doběhnutí každého Spartan Race, který opravdu poznáte jen z vlastní zkušenosti, vše vynahradilo.
Winter Sprint v Liberci měl celkem sedm kilometrů a nastoupali jsme obdivuhodných 576 metrů. Nejrychlejší běžec Adam Tóth z Maďarska trasu zvládl za 01:05:24 a nejrychlejší žena závodu, místní Zuzana Kocumová, za 01:09:48. Teď zbývá jen pár týdnů na regeneraci a další trénink, zimní sezona totiž pokračuje dalším závodem 10. února ve Valčianské dolině na Slovensku.
