V neděli 16. září se konal Berlínský maraton, jeden z největších svátků vytrvalostního běhu na světě. Maraton, který svou prestiží zastíní i závody mistrovství světa. V Berlíně se již tradičně běhají nejrychlejší světové časy a není náhodou, že posledních sedm světových rekordů bylo zaběhnuto právě zde. Letošní ročník pak měl být ještě výjimečnější, protože se na start postavil maratónský suverén posledních let keňský běžec Eliud Kipchoge.
Eliud Kipchoge na startu
Jméno Kipchoge je mezi vytrvaleckou špičkou velmi dobře známé. Eliud sbíral úspěchy prakticky na všech distancích. Mezi dlouhým seznamem jeho úspěchů je třeba vyzdvihnout především zlato a stříbro z mistrovství světa v atletice na pět tisíc metrů dlouhé trati a zlatou olympijskou medaili z maratonského závodu v Riu de Janeiru.
Široká veřejnost pak pravděpodobně Eliudovo jméno poprvé zaslechla v souvislosti s projektem Nike Breaking 2, při kterém se skupina tří vybraných atletů snažila na okruhu F1 v Monze zaběhnout maratonskou vzdálenost pod dvě hodiny. Eliud tehdy jako jediný vydržel v plánovaném tempu až do samotného závěru a jeho pokus nakonec jen těsně nevyšel, když časomíra v cíli ukazovala čas 2:00:25. Jednalo se o neuvěřitelný výkon, a i když tento čas vzhledem k podmínkám běhu nemohl být počítán jako světový rekord, Eliud velmi jasně ukázal, kde leží hranice lidského těla.
Během závodu se ale těžko dá spoléhat na ideální podmínky, a tak Kipchogeho platný osobák dlouho zůstával osm sekund nad hranicí platného světového rekordu Dennise Kimetta (Kimettův rekord měl hodnotu 2:02:57). Vítr, zvlněný profil trati, vysoká, nebo nízká teplota vzduchu, nespolupracující soupeři… To je jen krátký výčet okolností, se kterými je nutné se při klasickém závodě vypořádat.
Silná konkurence
Letošní Berlínský maraton ale sliboval skvělou podívanou. Na start se kromě Kipchogeho postavil ještě bývalý držitel světového rekordu a stále špičkový maratonec Wilson Kipsang. Oba měli k ruce hned trojici vodičů, kteří měli držet předepsané tempo. A tady to začalo být zajímavé.
Drtivé tempo už od startu
Kipchoge si totiž nahlásil, že vodiči mají běžet rychlostí 2:54 až 2:55 na kilometr, což odpovídá cílovému času na hranici světového rekordu. Už jen sehnat tak kvalitní běžce, kteří by zvládli držet stanovené tempo alespoň celou první polovinu, vůbec není lehký úkol. Na patnáctém kilometru se to začalo ukazovat naplno, protože dva ze tří vodičů museli kvůli únavě odstoupit. Kipchoge přitom plánoval, že s ním vodiči vydrží alespoň do mety půlmaratonu a v ideálním případě až na 25. kilometr.
Spoléhat tak musel pouze na služby svého dvorního vodiče Josphata Boita, který na rozdíl od svých dvou kolegů dokázal tempo udržet a co víc, ještě o něco zrychlit nad původní plán. Už od prvních kilometrů se tak Kipchogeho mezičasy pohybovaly v zelených číslech, jak náskok na světový rekord narůstal.
Druhá polovina maratonu
Maraton je ale velmi ošidná disciplína a skvěle rozběhnutá první polovina nemusí vůbec nic znamenat. Obzvlášť, když se snažíte běžet na hranici svých možností a svádíte neúprosný souboj s časem, při kterém hraje roli každá sekunda.
Že je skvěle připravený, Kipchoge ukázal celému světu v okamžiku, kdy se od něj oddělil poslední z vodičů. V tu chvíli totiž byl schopný ještě zrychlit a náskok na světový rekord začal narůstat ještě rychleji. To vše se dělo v nejnáročnější fázi závodu, kdy měli běžci v nohách bezmála třicet kilometrů a před sebou jediné, byť mírné, stoupání na trati.
Pět kilometrů před cílem už nebylo pochyb o tom, že Kipchoge světový rekord překoná. Otázkou zůstávalo, jak moc. Ve hře nyní bylo protnutí cílové pásky v čase dvě hodiny a jedna minuta, což by se stalo vůbec poprvé v historii, pokud nepočítáme čas při Breaking 2.
Skvostný závěr
Nejimpozantnější na Kipchogeho výkonu byl právě závěr. Nejenže byl schopný v závěru ještě zrychlit a zaběhnout neuvěřitelný čas 2:01:39, ale i v posledních minutách běžel ladně a lehce jako na začátku závodu. Jediná známka únavy byla vidět v jeho zpoceném obličeji, ale ladný rychlý krok, práce rukou a pevné držení těla, to vše bylo v ostrém kontrastu s jeho konkurenty, na kterých byla únava a pokřivení techniky běhu znát na první pohled.
Padne hranice dvou hodin?
Eliud Kipchoge o víkendu ukázal, že hranice dvou hodin pravděpodobně není nedosažitelná, a to dokonce i v rámci standardního závodu. Od současného světového rekordu zbývá ještě ohromný časový odstup, ale Kipchoge byl schopný současný rekord rozdrtit o 78 sekund, což je rozdíl, který při posunu světového rekordu svět nezažil za posledních 50 let.
Nezbývá než se těšit na další závody tohoto 166 centimetrů a 56 kilogramů vážícího běžce, který s úsměvem na rtech běhá tak rychle, že ze současných běžců nikdo nestačí držet krok, natož zaútočit na jeho neotřesitelnou pozici světové maratonské jedničky.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
