Na první pohled by se mohlo zdát, že vyběhnout kopec je výrazně náročnější, než ho seběhnout. Pokud ale nasadíte závodní tempo, velmi rychle zjistíte, že dostat se nahoru občas dá zabrat mnohem méně než stejný počet výškových metrů opět seběhnout. Na zvlněných tratích v českém vnitrozemí na tento problém nenarazíte, ale jakmile se přesunete do vyšších hor - a za vyšší hory se v tomto směru dají považovat i Krkonoše nebo Jeseníky - začnete seběhy velmi rychle proklínat.
Právě pro milovníky stoupání, kteří při sebězích vždy ztrácejí a raději volí volnější tempo, je tu celá řada závodů, jejichž cílová čára je výrazně výš než start a během kterých o žádná klesání nezavadíte. Spousta z nich představuje pořádnou výzvu, která zpestří vaši závodní sezónu o nevšední zážitek.
Běh do schodů
První kategorií závodů, kde se běhá pouze směrem vzhůru je takzvaný Tower Running neboli běh do schodů. Schodařských závodů se u nás pořádá hned několik, mezi nejznámější patří brněnské Schody až nahoru, které se každý květen konají na schodech nejvyšší budovy v České republice AZ Tower.
Závod se běhá dvoukolově, a pokud budete dostatečně rychlí, z rozběhu se můžete probojovat do finále, kde se o vítězství poperou pouze ti nejlepší. Schody až nahoru jsou velmi rychlý závod, který nejrychlejším mužům zabere méně než tři minuty. Nahoře pak doslova odpadnete vyčerpáním a každý běžec ocení, že dolů nemusí po svých, ale sveze se z třicátého patra výtahem. Už jen těch pár schodů z cíle ke dveřím výtahu vám dají stehna velmi jasně najevo, že od nich tento den už žádnou práci nečekejte.
Trochu z jiného soudku je Závod Red Bull 400, který se sice neběhá na schodech, ale vzhledem ke svému šílenému sklonu a délce trati 400 metrů je s běhy do schodů srovnatelný. Tato šílenost se pravidelně běhává na skokanských můstcích ve Špindlerově Mlýně a každý rok budí nadšené ohlasy profesionálních i rekreačních běžců.
Běh do vrchu
Běhy do vrchu se však pořádají od jara do podzimu prakticky ve všech koutech Česka, takže si vybere opravdu každý. Na rozdíl od běhání do schodů bývají běhy do vrchu časově i fyzicky výrazně namáhavější. Je to vytrvalostní disciplína, při které se ukáže, jak jste na tom se silou i vytrvalostí, a která zároveň prověří i vaše strategické schopnosti. Pokud totiž přepálíte start, pak se může velmi snadno stát, že budete rádi, pokud do cíle vůbec dojdete.
Některé běhy do vrchu mají trasu delší než deset kilometrů a kromě výběhů obsahují i krátké pasáže, na kterých budete sbíhat dolů. Tradiční jsou ale kratší tratě, kde se se seběhy prakticky nesetkáte.
Máme-li uvést konkrétní příklad běhu do vrchu, pak to bude ten v Jánských Lázních, patří mezi ty vůbec nejoblíbenější. Měří 8,6 kilometru, během kterých překonáte po neustále stoupající silnici 650 výškových metrů.
Trochu netradiční závod, který leží někde mezi během do vrchu a skyrunningem, pořádají ve Vysokých Tatrách. Tatranská Šelma Vertical má cíl na Slavkovském štítu a během nekonečných sedmi kilometrů nastoupáte v horském terénu úctyhodných 1 400 metrů pozitivního převýšení. Díky těmto parametrům a náročné kamenité trati se jedná o nejnáročnější běh do vrchu na Slovensku i v celé střední Evropě.
Vertikální kilometr
Třetí a poslední kategorií stoupavých závodů je disciplína zvaná Vertical Kilometer (VK), která spadá pod skyrunningovou asociaci. České hory jsou pro pravidla VK příliš nízké a na celém našem území neexistuje jediný kopec, kde by se dalo získat tisíc výškových metrů na dostatečně krátké trati. Pokud vás tedy láká vyzkoušet, jak rychle budete schopni zdolat tohle zběsilé převýšení na trati kratší než pět kilometrů, budete se muset vypravit do sousedních Alp, Dolomit nebo do jiných vzdálenějších hor.
Při VK se obvykle využívají běžecké hole a sklon trasy bývá tak strmý, že běžet nezvládnou ani ti nejlepší. Tato disciplína vyžaduje obrovskou sílu a schopnost snášet zakyselení svalů, ke kterému dojde už za krátkou chvíli po startu. Důležité je i správné rozvrhnutí sil, abyste v polovině svahu neskončili kvůli vyčerpání. Vzdálenost tři až pět kilometrů se může zdát jako něco, co by neměl být problém zvládnout, ale nenechte se zmýlit. Tisíc výškových metrů je opravdu pořádná nálož a než se poprvé odhodláte na svůj první vertikální kilometr, doporučuji v žádném případě nepodcenit přípravu.
Závody VK bývají velmi častou součástí závodního víkendu při světových pohárech ve Skyrace. To ale neznamená, že by se jich nemohl zúčastnit i rekreační běžec. Účast na těchto akcích je takzvaně open a přihlásit se může úplně každý. Mezi nejoblíbenější patří například VK v italském Limone sul garda, nebo švýcarském de Fuly, kde je trať vůbec nejstrmější a nejkratší.
Vítek KněžínekVítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |