Ubytování jsme zvolili ve Velké Lomnici, nedaleko Popradu. Téměř na půl cesty mezi Slovenským rájem a Tatrami. A tak jsme mohli střídat horské túry s procházkami v soutěskách Slovenského ráje. Díky akci na slevovém portálu nás nevyšlo ubytování ani moc draze a o zážitky nebyla nouze.
Vysoké Tatry
Hned první výprava, na kterou jsme se vypravili, byla ta úplně nejnáročnější. Okruh Hrebienok - Rainerova chata - Téryho chata - Zbojnická chata - Hrebienok měří sice jen nějakých 16 kilometrů, převýšení je ale skoro 1 500 metrů. Měli jsme velké štěstí na počasí, bylo nádherně vidět, a tak jsme se mohli kochat výhledy, z nichž se tajil dech. Nejobtížnější úsek byl přechod Priečneho sedla, což byl zároveň jediný úsek, na kterém nás zahalila mlha.
Příjemná cesta nás dovedla ke skále, na které se ledabyle povalovalo několik řetězů a sem tam byla vidět zatlučená kramle. Nejdříve jsem si myslel, že tady cesta prostě končí, že mají špatně značenou mapu a budeme se muset vrátit. Pak jsem uviděl značení a došlo mi, že cesta jsou právě ty řetězy.
Díky mlze jsem naštěstí neviděl, co mě vlastně čeká, a pustil jsem se nahoru. Po nějaké době najednou zjišťuji, že jsem přilepený k takřka kolmé stěně, v jedné ruce kramle, v druhé ruce řetěz, mám trochu problém se pohnout a říkám si, co tu vlastně dělám.
Když mi bylo nejhůř, prohnal se kolem mě starší pán v sandálech, pozdravil a najednou byl fuč. Jeho „horské obutí“ mě probralo a za chvíli jsem seděl na vrcholku sedla také. Na druhé straně se rozestoupila mlha a my si užívali sestup s nádhernými výhledy. Kousek za Zbojnickou chatou jsme potkali stádo kamzíků a pak už to bylo jen dolů, údolím až do cíle.
Druhá tatranská výprava, kterou mohu rozhodně doporučit, je výstup na Koprovský štít. Vyrazili jsme ze Štrbského plesa spolu se spoustou dalších turistů. Většina z nich se ale odpojila cestou na Rysy, kam se táhla téměř souvislá fronta lidí.
Cesta na Koprovský štít byla oproti tomu téměř prázdná a zastávka u Velkého Hincova plesa byla opravdu nezapomenutelná. Pohled na modrou, zrcadlově klidnou hladina vody, od které stoupaly k nebi obrovské štíty, byl jeden z nejsilnějších pohledů celé dovolené. Výhled ze samotného Koprovského štítu stál také za to a nakonec mi ani nevadilo, že jsme se vraceli stejnou cestou zpět.
Třetí výlet, který byste si neměli nechat ujít, byl ze Skalnatého plesa na Velkou Svišťovku a pak přes Zelené pleso Dolinou Kežmarskej Bielej vody zpět do Tatranské Lomnice. Když jsme dorazili na Velkou Svišťovku, výhled do údolí Zeleného plesa mě doslova posadil na zadek. Svět mi ležel u nohou a já se nemohl vynadívat na tu nádheru, kterou jsem měl před sebou. Když jsme pak došli dolů až k Zelenému plesu, dali jsme si vynikající polévku a já věděl, že tyhle hory, které leží jen kousek od našeho domova, zůstanou v mém srdci navždy.
Slovenský ráj
Horskou turistiku jsme se rozhodli zkombinovat s trochu odpočinkovými výlety do Slovenského ráje. Celkem jsme tam strávili dva dny, ve kterých jsme prošli tři jednosměrné rokliny. Byli jsme tam uprostřed léta v poměrně suchém období, takže místo vodopádů jsme sledovali jen malý zurčící potůček. Kouzlu místní přírody to ale mnoho neubralo.
Vyráželi jsme vždy brzy ráno, což se vyplatilo. Roklinu jsme měli téměř pro sebe a mohli jsme si užívat pocitu divočiny a kouzla místní přírody, kvůli kterému sem jezdí tolik turistů. Lávky z popadaných stromů a žebříky kolem padající vody jsme absolvovali v odpočinkovém tempu. Každá roklina byla jiná a něčím zajímavá. Suchá Belá je plná vodopádů a žebříků zasekaných ve skále, Velký Sokol zase zaujal úzkými stezkami mezi popadanými kmeny stromů a improvizovanými lávkami. Rozhodně se vyplatí jich projít víc, i když vstup do některých z nich je zpoplatněný.
Dovolená na Slovensku zkrátka stála za to. Cesta z Prahy do Popradu trvá necelých šest hodin, z Brna jen čtyři. Krajina tu má rozhodně co nabídnout. Pokud si chcete užít kouzelnou přírodu, nemusíte hned cestovat na Zéland či Island.
