Chodil jsem hodně a moc rád. Už někdy od pěti let a asi tak do čtrnácti, než jsem přešel na gympl. Nebyl jsem na to ale sám. Skoro každý víkend jsem doprovázel svého strejdu. Vyráželi jsme občas v sobotu, ale hlavně v neděli. Pokaždé jsme nachodili kolem 40 kilometrů. Toulali se krajinou kolem Říčan, Klokočné, Mnichovic, Čtyřkol, ve Voděradských bučinách. Nikdy jsme nešli úplně pomalu. Milovali jsme sport, rugby, hokej, tenis, fotbal, atletiku, prostě úplně všechno, a tak jsme si asi potřebovali dát do těla. A ve dvou se to fakt o dost líp táhne.
Když se ohlédnu, říkám si, že je zvláštní, že mě jako malého kluka bavilo takhle trávit volný čas. Z části je to mojí povahou a pak tím, že jsem svého strýce opravdu miloval. Úplně jsem zbožňoval, když nám babička připravila na cestu svačinu v podobě její domácí sekané nebo karbanátků (maso na sekanou mlela většinou na dvakrát, což zaručovalo skoro až máslovou chuť) a my mohli dopoledne vyrazit. Většinou jsme se vraceli až za tmy, já někdy po svých, ale velmi často v jeho náruči nebo jako pytel brambor. Záleželo, jak daleko od domova jsem odpadnul.
RUNGO.cz kondiční výšlapy v Brně a v Praze |
On mě naučil, jak je to venku v přírodě nádherné. „Zastav se a poslouchej,“ říkal. „Co? Co mám slyšet?“ ptal jsem se. „No právě. To nic. To božské ticho,“ odpovídal s blaženým úsměvem. Jako malý jsem v tom nic zásadního neviděl, to až časem, jak jinak.
Můj parťák byl opravdu velký sportovec a prý velmi šikovný. Výborně hrál fotbal za Říčany, ragby, hokej, měl trenérské zkoušky na druhou fotbalovou ligu. Byla to „stará“ škola, jeho generace dělala x sportů a nejraději úplně všechny. A asi i díky tomu mi vždy říkal: „Dlouhé svižné procházky jsou skvělý základ pro všechny sporty, je to úžasné pro tvůj dech, je důležité poznat krásu přírody, znát svoje okolí, historii, místa odkud pocházíš, mít touhu zkoumat a objevovat.“
Kalendář aktivit RUNGO.cz - výběhy, tréninky, výšlapy |
Už i jako větší kluk jsem měl rád, když jsme si lehli do trávy a pozorovali nebe a povídali si, který mrak je čemu podobný. Nebo když jsme v nádražních čekárnách hledali co nejdelší nápis a z jeho písmen tvořili jiná slova.
O těchto víkendech jsem byl součástí jiného světa, hry. Jako dítě jsem je hltal. Strejda mi během výletů vyprávěl o gigantech světového sportu, o jejich příbězích, o jeho milované Slavii, o velkých mužích českého hokeje, o tom, co kde v našem městě kdy stálo, kde byly jaké hospody, kolik řezníků bylo v které ulici, o Praze a jejích domech, o národní historii nebo o tom, jak bolševici pozatýkali naše hokejisty v čele s legendárním brankářem Bóžou Modrým. Byl to pelmel všeho, všeho, co pro něj bylo důležité. To on mě naučil zvedat hlavu a dívat se po domech a všímat si krásy jejich zdobení, soch, ornamentů.
Po návratu už bylo od babičky připraveno často lečo, uvařený celer, který se jedl s octem a cibulí jako tlačenka, květák na několik způsobů. Prostě hodně zeleniny, i když to nechápu, dělaly se mi boule za ušima. A samozřejmě ten božský štrúdl. Když jsem doma zalehnul, viděl jsem před očima, jak Pepi Bican válí, jak Jiří z Poděbrad cválá na svém koni, myslím, že jsem dokonce i cítil to, jak můj dědeček pražil ve svém obchodě kávu. Tak moc to bylo pro mě všechno silné. A za to děkuji procházkám a Jardovi, člověku, který mě vlastně díky chůzi naučil spoustu věcí.
Zapojte se do chodecké výzvy na Endomondu |
Teď to bude kulomet klišé. Doba se změnila. Lidé nemají tolik času. Spousta lidí vám řekne, že na delší výšlapy není čas. Na druhou stranu, hodně lidí si ho stále dokáže najít. Je to prostě na nás. Když RUNGO.cz v mé hlavě vznikalo, věděl jsem, že se k chození jednou vrátíme a začneme o něm víc psát. Jsem přesvědčený, že je v něm budoucnost a že mu lidé propadnou stejně jako nyní běhu. Proto jsme začali pořádat společné výšlapy v Brně a v Praze. Pokud budete mít chuť se přidat, budeme jen rádi.
