Nebesa (sky) nemá skyrunning v názvu náhodou. Jednou z podmínek, kterou musí trasa závodu splňovat, aby se mohla honosit tímto označením, je nadmořská výška nejvyššího bodu minimálně 2000 metrů nad mořem. Aby toho nebylo málo, další z podmínek je nutná přítomnost alespoň 30% stoupání.
Už z tohoto rychlého představení je jasné, že žádné lehké proběhnutí po kopcích se nekoná. Tomu ostatně odpovídají i výsledné časy, které na cca 20 kilometrových závodech SkyRace přesahují i u těch nejlepších běžců dvě hodiny. Pro průměrného hobíka se pak díky brutálním parametrům jedná spíše o závod ve zrychleném přesunu a na trati může strávit i dvakrát až třikrát tak delší dobu.
Divíte se, jak je možné, že jste narazili na Sky závody i v České republice, kde 2000 metrů nemá žádný vrchol, ani kdybychom počítali vysílače a rozhledny na Pradědu nebo na Sněžce? Českému skyrunningovému svazu se totiž povedlo získat výjimku pro několik tratí, které všemi ostatními parametry podmínky skyrunningu splňují.
Podobný problém měli i organizátoři závodu v Hong Kongu, kde má vyšší z obou vrcholů, přes které se závodí, pouze 920 metrů. Vzhledem k tomu, že se startuje prakticky od hladiny moře a celkové pozitivní převýšení dosahuje na 23 kilometrech necelých 2000 metrů, neměl Lantau 2 Peaks (L2P) s přidělením statusu Sky sebemenší problém. Tomu nasvědčuje i fakt, že se jednalo o jeden ze závodů světové SkyRace série. Pro českého diváka byl pak letošní L2P okořeněný účastí jednoho z nejlepších českých běžců, Ondřeje Fejfara.
Skyrunning, to jsou po celém světě především hory, technicky náročný terén, prudké kopce a ještě prudší seběhy. L2P měl však navíc ještě jednu zákeřnost, která dokáže už tak náročný závod ještě pořádně přiostřit. Nejedná se o nic jiného, než několik kilometrů schodů, po kterých se zdolává značná část převýšení směrem vzhůru, ale - a co je horší - i směrem dolů.
„Trasa na internetu vypadala docela ‚běžecky‘. Délka 23 kilometrů s převýšením 1988 metrů a stejným součtem klesání. Říkal jsem si, že tam asi pár prudších míst bude, ale třeba to nebude tak hrozné. Proto při obhlídce trati bylo pro mě šokem, že téměř celý první výběh vedl po schodech! Na začátku první cca tři kilometry rovina a pak převýšení asi 700 metrů pouze do schodů. Seběh z druhé strany kopce to samé. Uff, tak už vím, proč se mě ptali, jestli mám rád schody,“ napsal Ondřej Fejfar o tomto nepříjemném překvapení
I když se v Hong Kongu neběhá ve vysoké nadmořské výšce, je stále naprosto nezbytná alespoň několikadenní aklimatizace. Přizpůsobovat se nemusíte řidšímu vzduchu, ale šílené vlhkosti a horkému počasí, které je pro tuto oblast typické a které přebilo i přítomnost schodů.
„V sobotu jsme měli volný den a bohužel jsme začali pozorovat, jak se zhoršuje počasí. Tedy teplota stále stejná, ale začínal foukat silný vítr. Večer jsem od svých přátel dostal zprávu, že se k Hong Kongu blíží tropický cyklón, ať jsem opatrný. Předpověď slibovala silný déšť. To bude tedy něco... ,“ popisuje Ondra vývoj počasí.
Schody samy o sobě totiž ještě nebyly to nejhorší, co v letošním ročníku na běžce na startu čekalo. Pravé peklo jim přichystalo právě počasí, které několik hodin před startem přineslo kromě vedra a vlhkosti i pravý asijský tajfun se vším všudy. Na exponovaných místech dosahoval vítr v nárazech rychlosti až 150 kilometrů v hodině a padal déšť tak silný, že se objevily vodopády i v místech, kde předtím po vodě nebylo ani památky.
Extrémní podmínky potvrzuje i Ondrova výpověď: „Vítr dosahoval na Lantau Peak dle čínské televize dopoledne 150 km/h. Byl to asi stometrový úsek, kde jsme museli lézt doslova po čtyřech a držet se kamenů na zemi. Snad každého to několikrát odfouklo vedle do trávy. Nikdy jsem nic podobného nezažil.“
Problém nastal zejména ve chvíli, kdy přívaly vody strhly stezku, po které závod vedl, nebo ji odřízly takovým způsobem, že bez zastavení a velké opatrnosti jste neměli šanci dostat se dál.
„Byl to boj se schody, s tropickou bouří, se soupeři, s nekonečnými posledními kilometry po rovině a především sám se sebou. Jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil a na trati většinu závodu bojoval o umístění v TOP 10. Nakonec je z toho 14. místo s časem 2:38:55 na závodě Skyrunner World Series. Neuvěřitelně mě podrželo mé vybavení! “ dodává Ondra nakonec.
Autor pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.
