• Mám to naopak, přes kopeček získávám, na rovince mě dá i týpek v lakýrkách

      9:59
    Běhání přes kopečky miluje, ale rovinky ho dostávají, s počínající virózou pak dvojnásob. Když čtenáře Petra předběhl i týpek v džínách a lakýrkách, pochopil, že to nemá cenu. Proč se tedy těší na příští ročník závodu? Přečtěte si jeho článek.

    Petr Kozlíček to nakonec zvládl a dostal se až do cíle. | foto: Filip Marvan, Rungo.cz

    Začíná se nám tady rozmáhat jedna taková tradice. Tedy, tradice. Nejsem na tradice odborník, takže nemám nejmenší tušení, jestli něco jednou opakované už může být nazýváno tradicí, ale když se na to podívám matematicky, jsou to dva případy ze dvou příležitostí. A to už je v podstatě pravidlo.

    Craft RUNGO běh přes ty tydýty

    • 19. března 2016
    • Praha, Milíčovský les
    • 6,4 kilometru
    • výsledky

    Mojí pravidelnou tradicí je onemocnět jednou v roce a to vždy krátce před tím, než se mají běžet „tydýti“ (navážky hlíny, při jejichž přeběhu jim lze slušně nadat do tydýtů). Loni, jakožto běžec začátečník, jsem se jimi po chřipce protrápil a letos, jakožto pokročilý kouzelník (jako pardon, ale když dokážete přemisťovat metrák váhy bez cizí pomoci z bodu „A“ do bodu „B“, nejste běžec, ale čaroděj) jsem si brousil zuby na lepší výsledek. Je pravda, že závod za rok dospěl a změnil svoji podobu. Místo dvou distancí v délce pěti a deseti kilometrů zařadil neutrál, když se ustálil mezi nimi na šesti a půl a taky trojici hrbolů, které mu daly jméno, nasadil i před finiš.

    Ale to odbočuji. Závod sice dospěl, ale já se zachoval podle svých zvyklostí a týden před jeho termínem jsem začal laborovat. V práci se mi vše nějak nakupilo, forma odešla se sněhem a večer před závodem přišla teplota. Když jsem zkusil použít starý moravský recept, který zní, že demižon slivovice vyléčí i zlomenou nohu, začal žaludek protestovat už při prvním panáku a mně bylo jasné, že je zle. Dal jsem si tedy do nabíječky alespoň svoje GPS hodinky, abych si do závodu přece jenom nějakou energii přinesl a šel spát.

    Druhý den byl na levačku. Spánek trošku pomohl, ale počasí, které původně slibovalo slunečný hodokvas a přitom nabídlo pouze zamračenou hladovku, na elánu nepřidávalo. Naštěstí to tak bylo pouze u mě, protože davy přítomných běžců nevypadaly, že by jim moje či okolní teplota a šedé nebe nad hlavou nějak vadily. LIdé pobíhali, smáli se, usrkávali čaj, převlékali se, rozcvičovali se a všechny takové ty věci, na které já neměl nejmenší chuť. Ale co. Vzhledem k tomu, že za uplynulý rok už jsem něco naběhal, říkal jsem si, že šest a půl kilometru není vzdálenost, kterou bych nedokázal absolvovat i v podobném stavu. Před závodem jsem si vyzkoušel, že tělo funguje natolik, abych dokázal bez problémů svoje klasické tempo dosáhnout bez pocitu bolesti, vynadal si do simulantů a hypochondrů a vyběhl. Vím, že jsem to psal už vloni, ale nezbývá než to zopakovat.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Na tydýtech jsou pro mě nejmilosrdnější tydýty. Jsem kluk z kopců a doma se bez podobných stoupání nedostanu ani pro pivo. Jakmile jsem se tedy propletl lidmi na úvodní rovince a zakousl se do první navážky, začal ve mně hlodat červík naděje. Běžci zůstávali za mnou, já si svištěl nahoru a dolů a horečka zůstávala kdesi za mnou v závěsu, aby ohřívala zmrzlé kolegyně. Jakmile jsem se ovšem dostal na rovinku, která měla trvat kolem celého Milíčovského lesa, bylo zle nedobře. Trampoty na mě padly, jako kdyby se odrazily až ze špičky posledního tydýta a já začal ztrácet. Nohy jsem vlekl, jako kdybych utekl mafii z popravy utopením a zatím jsem ještě nepřišel na to, jak se zbavit betonových papučí, kterými mě za tím účelem vybavila. Kolem mně přestaly svištět stromy a naopak opačným směrem mě začali míjet běžci. Potom proběhly běžkyně, starší běžci, zkušené běžkyně.

    Když mě předběhlo dítě, ještě jsem to bral hrdinně, protože je menší a gravitace mu tedy klade menší odpor, ale když mě za sebou nechal týpek v džínách a lakýrkách, pochopil jsem, že to nemá cenu. Skoro jsem měl pocit, že když mizel za zatáčkou, hledal něco v kufříku, ale to už asi byla halucinace. Závod pro mě v podstatě skončil. Vzhledem k tomu, že mi stejně nešel zařadit vyšší rychlostní stupeň, ustálil jsem se v jakési svojí komfortní cestovní zóně a úpěl k cíli. Při závěrečných tydýtech jsem si znovu smutně uvědomil, že možná, až se jednou závod bude jmenovat „Běh jen přes tydýt a další tydýt a další tydýt a mnoho dalších tydýtů“ a bude složen pouze z těch milých kopečků, mám šanci zvítězit. Pech je v tom, že i pak určitě zase onemocním a navíc se tenhle název ani nevejde na diplom, takže z toho zase nic nebude.

    Letošní závod neskutečně bolel. Ještě se chci omluvit běžkyni, kterou jsem v cíli málem sundal, když jsem se zasekl, abych frajersky v posledním vzepětí zapózoval fotografům, ale budiž mi omluvou, že v té chvíli už jsem nebyl příliš příčetný. Bylo mi zle. Děti pamatujte si, že pokud se necítíte dobře, neměly byste běhat. Ale co vám to vykládám, stejně byste to na mém místě taky zkusily. Lítáme v tom všichni. To je ten důvod, proč se na podobných závodech všichni sejdeme a tak či tak si to užijeme. Takže zase za rok!

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK
    1.Wingsy 2 od Salomonu 1200 kilometrů poté aneb jak to vidí běžecký nýmand54


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.