„Neexistuje špatné počasí na běhání, jen špatné oblečení,“ říká se. Něco na tom bude, a to nejen v případě oblečení, ale i v případě bot. Snad nejnebezpečnější situace nastává, když venku umrzne tající sníh, namrzá déšť nebo silnice pokrývá vrstva uklouzaného sněhu. Pokud běhání v takovýchto podmínkách berete vážně, můžete si pořídit speciální boty s karbidovými hroty, které na takových površích fungují úplně nejlépe. Levnějším řešením jsou nesmeky, u nichž je však vždy otázkou, jak budou na botě sedět a které mají přeci jen určitý negativní vliv na chování a dynamiku boty.
Pokud máte podobně jako já rádi neotřelá řešení pomocí vlastních úprav, můžete si zkusit boty s integrovanými „hroty“ vyrobit. Já osobně jsem tento nápad okoukal od uživatele @kober na Twitteru. Stačí vzít obyčejné silniční objemovky (nebo vycházkové boty, pokud je chcete jen na chůzi), doplnit jejich podrážku pár vhodně zvolenými šroubky a můžete vyrazit.
Přihlaste se na náš první závod sezóny Praha, 18. března, Milíčovský les |
Jaké šroubky vybrat
Výběr správných šroubků je pro fungování boty na ledu naprosto klíčový. Vruty se zápustnou hlavou by vám moc platné nebyly, a pokud budou šroubky moc dlouhé a tlumení boty příliš tenké, můžete si i ublížit. Jako optimální se z mého pohledu ukázaly šroubky s vystouplou hlavou používané například v počítačových skříních k upevnění pevných disků a mechanik. V obchodech s IT příslušenstvím jsou k sehnání za několik desetikorun. Mají hrubý závit, jsou krátké a vystouplá hlava pro křížový šroubovák má spoustu ostrých hran, které se postarají o dobrý grip na kluzkých podkladech.
Záleží i na botách
Aby to neklouzaloNenechte si ujít také náš dřívější článek s tipy jak běhat na ledu a sněhu. |
Asi nemusím připomínat, že podobnou úpravou přicházíte u bot o jakoukoliv záruku. Je to zkrátka zásah, jaký by každý výrobce u svého vymazleného produktu viděl opravdu nerad. Pokud nejste fakír, který si potrpí na chůzi po hřebících, je potřeba zvolit boty s dostatečným tlumením, které dokáží udržet vaše chodidlo v pohodlné vzdálenosti od šroubků v podešvi. A pro podobné experimenty je samozřejmě nejlepší zvolit boty, které už mají své odběháno a pro něž nemáte další využití. Já jsem zvolil oběhané Mizuno Ware Rider 17, které mají v přední části tlumení 21 a pod patou 35 milimetrů.
Pokud chcete v botách jen chodit, například po městě, když je náledí, nebo upravujete boty proti podklouznutí pro vaše rodiče či prarodiče, bude situace jednodušší. V tvrdé (a dostatečně silné) podrážce vycházkových bot budou šroubky držet ještě lépe a riziko kontaktu šroubku s chodidlem bude minimální.
Tenkým šroubovákem jsem do podrážky udělal na vhodném místě malou mělkou díru a následně do ní „zašrouboval“ šroubky, které jsem pro jistotu navíc zakápl vteřinovým lepidlem. Celkem devět šroubků jsem se na každé botě snažil rozmístit tak, aby byly částečně zapuštěné do vzorku podrážky (aby tam co nejlépe seděly), ale zároveň aby dostatečně vyčnívaly pro co nejlepší grip. A vyrazil jsem.
Test v praxi
Letošní zima už nabídla dokonalé testovací podmínky a já jsem jich okamžitě využil. Boty s improvizovanými hroty fungovaly skvěle na uklouzaném sněhu na silnici. Při každém došlapu se bez problémů zaryly do vrstvy sněhu, takže nehrozilo ani nejmenší proklouznutí a šroubky v botě jsem na chodidlech nevnímal. Na tomto povrchu se však se zvýšenou opatrností dalo běžet docela dobře i s neupravenými silničkami, a tak jsem vyrazil na pořádnou ledovou dráhu.
Test bot IceBug s hřeby |
Prohrnuté testovací kolečko uprostřed zamrzlého rybníka rázem přeneslo mé boty do těch nejnáročnějších podmínek. Led sice nebyl úplně hladký, v běžných botách se na něm ale rozhodně běhat nedalo. A právě tady šroubky ukázaly svou sílu.
Je znát, že i boty s vyrobenými hroty se na ledu chovají jinak, než když běžíte na suché silnici. Při odrazu je vše ještě docela v pořádku, při brzdění nebo v zatáčkách mírně prokluzují a je znát, že o grip se nestará celá plocha podešve, ale jen devět rozmístěných šroubků. Pocit z běhu v těchto upravených botách na ledu bych přirovnal k běhu po silnici, na které je tenká vrstva písku. Když jsem vyzkoušel, co vše si v takových botách mohu dovolit, a přizpůsobil našlapování, po pár naběhaných metrech jsem si zvykl a běhalo se mi velmi dobře.
Kromě testovací „ledové dráhy“ jsem vyrazil i na další výběhy s kombinovaným povrchem a byl jsem mile potěšen, že i po zhruba 15 naběhaných kilometrech na nejrůznějších površích včetně asfaltu v podrážce nechyběl ani jeden z připevněných hrotů.
S naprosto minimálními náklady jsem si tak byl schopen vyrobit boty, které drží na ledu a sněhu mnohem lépe než jakékoliv jiné boty bez hrotů. Pokud se do podobného projektu pustíte i vy, buďte přesto velmi opatrní. Sníh i led dokážou často vytvořit velmi nevyzpytatelný povrch, obzvlášť v terénu.
