Ostravo, Ostravo.... Znáte ten pocit, když vám o víkendu zazvoní budík, vy si uvědomíte, že je sobota, slastně se otočíte na druhý bok a sníte dál? Dnes ráno jsem se už už otáčela, když mi došlo, co je za den, a že budík řinčí dokonce dřív než v pracovní dny.
Je osmého dubna a za pár hodin strávených v nejrůznějších dopravních prostředcích se mám postavit na start třetího ročníku Craft RUNGO razovitého běhu až v daleké Ostravě. Ta nás tradičně vítá zachmuřeným chladným počasím a já mám zase tradičně stažený žaludek nervozitou. Hlavou se mi honí jediná věta : „Mám já to zapotřebí?“ Mé obavy trochu rozptýlí známé usměvavé tváře organizátorů z RUNGO.cz, a když těsně před startem vykoukne z černých mraků slunce (v Ostravě? Jako vážně?), tuším, že možná nebude tak zle. A není!
Šéfredaktor RUNGO.cz Marek odstartuje závod a já vybíhám spolu s necelými čtyřmi stovkami běžců a běžkyň, kteří zcela jistě zažívali ráno podobné pocity jako já. První kilometry se líbí jak mně, tak mým novým svítivě růžovým podkolenkám, běžíme po asfaltu a kalužím se úspěšně vyhýbám. Protože ale znám trasu z loňska, vím, že za pár stovek metrů se profil tratě změní. A už je to tu. Klouže to, čvachtá to, ale běží se překvapivě dobře. Když se po několika málo kilometrech vracíme na asfalt, tuším, že cíl je blízko.
O pár minut později protínám v zablácených podkolenkách cílovou pásku a najednou dostávám odpověď na svou ranní otázku. Mám zapotřebí být součástí závodů jako je tento – potkat se s bezvadnou RUNGO partou, ochutnat domácí občerstvení, které nemá na žádných závodech u nás konkurenci, užít si poplácání po zádech a zatleskat všem, kteří závod dokončili. Takže až v neděli 11. června zazvoní budík, nadšeně vyskočím z postele, tentokrát ale směr Plzeň, tam totiž seriál RUNGO závodů pokračuje. Tak víte co? Přijďte taky!
Lucie Pecinová se stala nejrychlejší ženou Craft RUNGO razovitého běhu. Naše závody objíždí od jejich začátků a za tu dobu se v běhu vypracovala (přečtěte si o tom, co ji k běhu přivedlo). Přesto ji na závodech poznáte spíše podle jejího skromného úsměvu a toho, že neváhá zatleskat poslednímu závodníkovi na trati, či jinak přiložit ruku k dílu. (Za redakci Magdaléna Ondrášová, redaktorka a jedna z týmu organizátorů závodů.)
