• Povídka: Běžec

    Na svých výbězích často vidím různé věci a lidi. A mnohdy pak nedokážu zabránit své fantasii, aby si k těm neznámým tvářím sama nepřidala nějaký příběh. Jako třeba teď tady jeden, vzniknuvší možná z velkého běžeckého horka posledních dnů.

    Běžec | foto: Barbora Topinková, Rungo.cz

    Spalující vedra, která zachvátila střední Evropu v posledních dnech, byla pro Adama Tepka požehnáním. Už delší čas na sobě pozoroval lehký nárůst tukové hmoty, kompaktně obrůstající jeho vnadně atletické boky a vyvolávající při letmém pohledu neobeznámeného jedince pocit, že si mládenec zapomněl při odchodu z koupaliště pod tričkem nafouknutou plovací pomůcku, dosud ale nenašel tu správnou příležitost, aby s tím cokoliv dělal. Vlastně i ta představa Adama na koupališti byla poněkud zcestná. 

    Pětačtyřicetiletý student egyptologie byl totiž ryzím teoretikem a s jakoukoliv formou tělesných aktivit se seznamoval pouze prostřednictvím instruktážních videí a četbou. Jenže v poslední době jakoby pocítil nutkavé volání Přírody a zatoužil vyzkoušet některé z těch zajímavých a vzrušujících věcí na vlastní tlustou kůži. Četl o kratochvíli nazvané běhání. Fascinovala ho pestrost aktivit, které se s ním pojí, komunitní život obepínající všechny, kteří aktivně spojili s touto formou pohybu život, diskuse o záhadném světě tepových frekvencí a prapodivných jídel, jež v životě nepozřel. Bez dechu sledoval fotografie neuvěřitelných produktů z dílen módních návrhářů, jejichž jedinou ambicí bylo evidentně vytvořit oblečení z co nejmenšího, ale co nejbarevnějšího množství ultramoderního materiálu, který zřejmě pomocí kouzel běhal sám, jelikož byl naprosto funkční. Adam objevil při svém studiu světa fascinující svět Rungo.cz a hltal jeho řádky. A začal toužit.

    I když se to ještě nedávno mohlo zdát naprosto nereálné, Adam se stal běžcem. Namotivován příběhy všech lidí, jejichž osudy se tak podobaly tomu jeho, když se z fyzických trosek vypracovali v laně polykající kilometry a ztrácející kilogramy s každým plavným skokem, rozhodl se i on projít touto cestou a podělit se o zkušenosti s ostatními. A právě pekelná vedra, která sálala za okny jeho městského bytu, mu byla posledním impulsem. Logicky se totiž tuk nejlépe rozpouští v horku a není tedy lepší příležitosti k výběhu, než ve dnech, kdy ukazatele teploměrů atakují čtyřicítku. 

    Vytáhl sportovní oblečení z dob středoškolských studií, kde ho jeho pedagogové v dobré víře nechávali sedět s odborným časopisem pod házenkářskou brankou v domnění, že spojení četby a náležitého úboru může v mladé duši probudit touhu vyskočit a zapojit se s ostatními do sadistických cvičení, obalil si tělo pečící fólií, aby umocnil blahodárný účinek tepla a započal svoji cestu k novému životu.

    Adam byl šťastný. Velice rychle zjistil, že tohle je přesně to, na co tak dlouho čekal. Ověřil si, že články na jeho oblíbených běžeckých stránkách nepsali žádní neználkové. Vždyť on sám si dokázal, že každá čárka tam je pravdivá, osobní zkušeností si ověřoval popsané metody a triky. Teď například přece naprosto evidentně a citelně absolvoval třetí fázi začínajících běžců, o které četl úplně nedávno! Prvotní impuls a nadšení pro věc vystřídala postupně únava, neobvyklá bolest nohou a s ní ztráta chuti, která ho málem donutila celý ten běžecký nápad vzdát. Jasně to cítil, že zatímco po cestě výtahem dolů z pátého patra byl celou svojí duší v první fázi, při cestě průchodem na venkovní ulici, která se lehce zvedala směrem k městskému parku, už zapadl hluboce do fáze druhé a jenom díky pevnému odhodlání  a postupnému tréninku se prokousal do fáze číslo tři, kdy běh začne nést ovoce a potěšení.

    Je pravda, že do té kýžené třetí fáze si musel lehce pomoci tabletkou analgetik a kusem čokolády, která mu dodala „rychlé cukry“, ale co? Nikdo nejsme bez chyby a snad jenom profesionálové si nemohou dovolit malou dietní nepravidelnost. Cítil, že v něm roste bojovník. Pod žárem slunečních paprsků supěl do pozvolného kopce, intenzivně si uvědomoval, jak z jeho těla odchází to špatné a pod třemi vrstvami triček zůstává jen atlet. Děkoval prozřetelnosti, že při  poslední horečnaté snaze o získání maxima informací ještě narazil na články o Whole 30 a před výběhem si tuto zázračnou dietu  nasadil. 

    Úplně si v barvách představoval narychlo polknutý kus vepřového bůčku promazaného sádlem, jak se mu rozpaluje v břiše a stává se atomovým reaktorem zaručujícím přísun energie pro mnoho kilometrů. Aha, kilometry. Kolik vlastně poběží? Jeho narychlo sepsaný tréninkový plán obsahoval stručnou strukturu, kterak do konce týdne pokořit metu dvou hodin při maratonské vzdálenosti, ale hučení v uších a žlutá kola vyplouvající mu před očima trošku komplikovala soustředění. Adam se tedy rozhodl improvizovat. Jen poběží. Poběží a bude si užívat ten neskutečný relax a svobodu, kterou mu volný pohyb na čerstvém vzduchu poskytuje. Pot se mu sice lil do očí a lehce mu rozmazával siluety stromů blížícího se parku, ale cesta byla relativně široká a jeho stejně zajímal pouze směr vpřed.

    Při prvních krocích po asfaltu parkové cestičky bylo tedy nutné přiznat, že běh i bolí. Adamovi bylo neskutečné horko a měl pocit, že se dusí ve vlastní šťávě. Jako by mu měla každou chvíli vyběhnout pára z uší a vzít s s sebou i pár tělesných orgánů. V kotnících ho intenzivně píchalo a řezavá bolest v kolenou už mu skoro bránila udělat další kroky. Úplně pohodlné nebylo ani nesnesitelné píchání pod žebry a skutečnost, že se dokázal nadechnout zhruba asi každou desátou minut, protože mu na hrudníku ležel těžký kámen a odmítal se pohnout. Jenže to už Adam z četby věděl, že co bolí, to sílí a zálibně si na pozadí rudé mlhy, která mu pomalu zastírala smysly, obracel představu vysportovaného těla přinášeného budoucností.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    „Deset!“, ozvalo se náhle ostře přímo vedle něj, až se Adamovi opět trochu rozbušilo srdce. Zaostřil v běhu na mluvčího. Hubené nohy, šlachovité ruce, štíhlá postava - vždyť toho už někdy viděl! To přece musí být někdo z Rungo týmu, kdo jiný by mohl mít takto vypracované běžecké tělo a snažil se začínajícímu běžci pomoci motivačním počítáním uběhnutých kol? Do tváře dotyčnému neviděl, ta byla skryta pod stínítkem štítku kšiltovky, ale Adam byl pevně přesvědčen, že je to právě někdo z jeho milovaných ikon, kdo ho provází obřadem zasvěcení.

    „Devět!“, houkla znovu postava, když Adam supěl kolem. Je to dobré, jsem na nejlepší cestě uběhnout deset kol, už mi moc nezbývá. Jen kdybych se mohl alespoň trochu nadechnout. Makat, musím makat!

    „Osm!!!“, zaznělo znovu nemilosrdně číslo z úst neznámého. Přicházející mdloby už klopýtajícímu běžci neumožňovaly přemýšlet. Osm nebo sedm, pravá nebo levá, nádech nebo výdech, všechno už bylo jedno. Běžel. Potácel se parkovým okruhem a za ním zůstávala široka stopa potu a jedna bota.

    „Šest!“ Na Adama šlo zvracení. Vší silou se vládl, aby na sobě nedal znát, že není zase tak úplně pokročilý atlet, aby neuběhl těch pár kilometrů. Hlavou mu ještě proběhla myšlenka, jak snadno se vlastně přenesl přes všechny ty úvodní fáze běhání, kdy obvykle všichni začínající mají tendence svoji aktivitu dělat nepozorováni. Adamovi tohle všechno bylo jedno. Padl jako podťatý na cestičku a jen zdálky uslyšel zaznít z úst počítajícího parťáka číslovky dvě a jedna. Odpočet byl dokončen. Smrťák si posunul kšiltovku více do týla, sklonil se nad nehybným Adamovým tělem a zadumaně uložil přesýpací stopky do kapsy svých běžeckých šortek.

    „Tak půjdeme, běžče. Rád by s Tebou mluvil nejvyšší Šéftrenér...“

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.