V Budapešti jsem si připadala jako doma. Město mi od první minuty připadalo podivně známé a podobné Praze, na jedné straně řeky malebné kopečky ozdobené hradem, na druhé nádherná nábřežní kolonáda a parky. Z každého rohu na mě dýchaly pozůstatky socialistického realismu promíchaného se secesí, lidé byli vřelí a pivo levné. Jen ta řeka byla tak nějak širší a místní jazyk poněkud nesrozumitelný. Ale pocit, že součástí jedné monarchie pořád ještě jsme, jsem tu měla i přesto, že hranice Vídně jsou odtud docela daleko.
Budapešťské „náplavky“
Parlament
Dunajské korzo pod Královským palácem
Výhled na Budapešť z vršku hory Géllert
Jste-li milovníky rychlého asfaltu, vydejte se běhat na nábřeží. Po náplavkách tak podobným našim můžete křižovat mezi Budou a Peští mezi několika krásnými mosty, dokud vám neupadnou nohy. Začněte u budovy maďarského parlamentu, která svou neogotickou chvějivou nádherou téměř připomíná Taj Mahal (a rozlohou menší městský stát). Kousek odtud minete po pravé ruce ojedinělý památník holocaustu – řadu bot ze železa, špičky mířící do vod Dunaje. Tato němá expresivní připomínka Židů zastřelených a svržených do Dunaje během 2. světové války, kteří byli před vlastní exekucí nuceni sundat si boty, které je tu teď připomínají, vám vyrazí dech.
Můžete pokračovat až na sever k Margaretinu mostu a stejnojmennému ostrovu, kde v dominikánském klášteře žila dcera krále Bély IV., aby jako lidská oběť uchránila zemi před dalším nájezdem Turků. Přeběhněte její most a pokračujte na jih po nábřeží, ze kterého budete sledovat Hradní čtvrť na kopci a krásnou stavbu Rybářské bašty. Pak zdolejte vyhlášený Řetězový most a dejte se dál na jih okolo ruin římského města Aquincum. Další kus náplavky zdolejte po přeběhnutí Alžbětina mostu a podél paty pahorku Géllert s výhledem na Citadelu a pomník Svobody doběhněte až k lázním Géllert. Na této trase s klidným srdcem a překrásnými výhledy natrénujete i na maraton.
Do kopce na Géllerthegy
Socha svobody na skále Géllerthegy
Výhled z pahorku Géllerthegy na Královský palác
Potřebujete-li natrénovat kopce, vsaďte na budský Petřín – Géllerthegy. Od stanice metra Szent Géllert tér vedou voňavými křovinami na jeho vrchol klikaté asfaltové cestičky. Pomník svobody v Citadele se nad řekou tyčí o 130 metrů výše, takže své převýšení si tady naběháte a ještě si užijete nejhezčí výhledy na město i krásný modrý Dunaj.
Pokud budete mít chuť na dvojnásobný trénink, seběhněte po severním úbočí kopce k lázním Rudas a kolem zamyšlené sochy milované maďarské královny (a taky rakouské císařovny) Sissi si vyběhněte k Hradnímu paláci. Ve zdejších uličkách můžete kličkovat, dokud nedostanete rozum nebo chuť na klobásu.
Zjistili jsme pro vás běžecké vychytávkyMístní běžce potkáte při tréninku především v parku Városliget nebo na ostrovech na Dunaji Margit-sziged a Óbudai-sziged. Ideální způsob, jak si proběhnout Budapešť, je střihnout si Wizz Air půlmaraton. Ten vás provede těmi nejzajímavějšími místy a mosty města a ještě vám ukáže, jak vřele umí Maďaři fandit. Jen tady vám svůj temperament svorně ukážou osmdesátiletá babička na židli před vchodovými dveřmi svého domku, místní štamgast bubnující na nábřeží na prázdný pivní sud a fešný klub roztleskávaček, které na kolech přejíždějí podél trati, aby mohly svými třásněmi podpořit běžce hned několikrát. Ti všichni budou na prvního i posledního běžce svorně volat svoje “hajrá!”. Pokud si chcete užít více náplavek a vidět ty krásné fandící slečny co nejčastěji, přihlaste se na celý maraton. Zajímavým podnikem je také Lake Balaton Supermarathon, kdy toto jezero (včetně přilehlých lázeňských a vinařských destinací) oběhnete na celkových 194,2 kilometru. Můžete se přitom střídat s parťákem jako relay nebo běžet jenom něco. Máte na to čtyři dny.  PŘEČTĚTE SI reportáž z půlmaratonu v Budapešti: Maďaři řvou „hajrá“ |
Lázeňské povalečství na závěr
Ať naběháte jakékoliv objemy nebo tempa, místní lázně vám srovnají bolavé svaly a klouby do původního stavu. Budapešťské termální prameny znali už Římané, kteří tu založili vojenský tábor s názvem Aquincum (název vycházel z latinských slov „aqua“, tedy „voda“, a „quinque“, tedy „pět“), z něhož vyrostlo město. A je klidně možné, že Turci dobyli Budapešť jen kvůli tomu, aby zde mohli zbudovat jedny z nejvyhlášenějších lázní.
V Budapešti vyvěrá přes 30 termálních pramenů o celkovém objemu 70 milionů litrů denně a kromě bebíček pohybového ústrojí budou fungovat i na revmatické nebo gynekologické obtíže. Máte-li chuť na intimní prostor vyzdobený po antickém způsobu, zajděte do lázní ve známém hotelu Géllert. Tyto lázně ležící na geologickém zlomu osvěží vaši duši secesním interiérem, velkým bazénem s umělým vlněním a krásnou zahradou.
Lázně Széchenyi
Naopak velkokapacitní termální koupaliště Széchenyi vám nabídne neobarokní nádheru a tři venkovní termální bazény, kde můžete pozorovat místní štamgasty při hře v karty nebo šachy rovnou ve vodě nebo se rochnit v nespočtu menších bazénků v kryté části.
Pokud pobudete v Budě či Pešti déle, zkuste lázně Rudas, kde se ve slabě radioaktivní vodě můžete koupat nazí, nebo Királyi, které byly zbudovány Turky v 16. století. Máte tam oprávněný pocit, že se bez riskování pokuty rácháte v historické památce. Jen pamatujte, že podivný zvyk místních domorodců předepisuje lázeňskému hostovi vstupovat do nejslovutnějších plaveckých bazénů vyzbrojen ohavnou unifikovanou plaveckou čepicí. Dá se sice koupit na recepci zhruba za stokorunu, ale pokud byste si v ní připadali nemístně jako ve třetí třídě na plaveckém výcviku, vězte, že do menších termálních bazénů v okolí toho plaveckého budete vpuštěni i bez dehonestující pokrývky hlavy.
Kolik kalorií budete muset vyběhat?
Polévka halászlé podávaná v kotlíku jako pro regiment
Zapomeňte na proteinové koktejly, Maďarsko naučí milovat kolbász i toho nejzapřisáhlejšího kytičkožrouta. Možná proto, že sádlo tady zarytě cpou i do zeleninových jídel, které vegetariánskou ctnost jen více či méně úspěšně předstírají. Pokud si tu řeknete o gulyás, přinesou vám kotlík vynikající polévky. Pokud chcete guláš viděný očima českého strávníka, objednejte si perkelt. Jíte-li ryby, dejte si kotel rybí polévky s nevyslovitelným názvem halászlé, kde najdete obrovské porce kapra a příjemně štiplavé papričky. Porce polévek většinou bývají tak velké, že i ultramaratonec po výkonu vystačí jen s ní, a na hlavní chod pozve přítele a dva kamarády z rozvojových zemí.
Propojení se stařičkou monarchií poznáte v Budapešti také díky rozkvetlé kavárenské kultuře. Dejte si kávu oslazenou porcí gundel-palacsinta (palačinka s oříšky), máglyarakás (obdoba žemlovky se zapečeným křupavým povrchem z bílků nahoře) nebo somlói galuska (piškotová roláda propláchnutá likérem s čokoládovou a šlehačkovou polevou) a věřte, že i když vám tyto názvy připomínají leda tak vzdálenou kočovnickou vesnici, na talířku k vám dorazí propečené sladké blaho.
Lekci maďarštiny obdržíte i při objednávce vín. Procvičte si výslovnost exotických samohlásek a požádejte číšníka o sametově červený Egri Bikavér, Szürkebarát z kopečků Badacsony na severním břehu Balatonu nebo po lipovém květu vonící Hárslevélü z oblasti Tokaj. Maďarské víno, to totiž není jenom několikaputnové anonymní tokajské, a jeho odrůdy a chuťové nuance byste měli důkladně prozkoumat.
