Myšlenka na to, že začnu běhat, ve mně uzrávala dlouho, loni touhle dobou jednou vytryskla a hned po prvním pokusu jsem si zvrkla kotník, což mě zase stáhlo k zemi. Jenže už jsem věděla, že se toho jen tak nevzdám. Jakmile se noha trochu spravila, začala jsem zas.
V rámci motivace jsem se přihlásila do aWCh, ale nebyla jsem vybrána. Ani mě to nestihlo mrzet (a nemrzí do teď, protože to, co zvládly gazelky, bych nedala), Majda totiž i ty nevybrané hned pozvala do facebookové skupiny aWCh. Díky motivaci a pozitivní energii, kterou si tam s holkami navzájem dodáváme, jsem vydržela u běhu 9 měsíců, takovou vytrvalost bych od sebe nikdy nečekala. Běhám si pomaličku, v podstatě na tepovku a na pálení tuků. Nikam se neženu, závodění a dokazování někomu, že jsem dobrá, nemám moc v povaze. Tempo se pomaličku lepší, ale pořád se drží okolo osmi minut.
Už dlouho mě lákaly středeční výběhy pro začátečníky a pohodáře, ale nemohla jsem sebrat odvahu. Zrazovala jsem od toho sama sebe s tím, že je všechny budu akorát zdržovat, že to nemá cenu, budu vystresovaná tím, že na mě čekají, (další výmluvy doplň dle svých preferencí)... Trvalo půl roku, než jsem na společný výběh vyrazila a poznala, že jsem jen škodila sama sobě.
Na prvním výběhu jsem zjistila, že Rungo běžci jsou fajn, že se vždycky najde někdo, kdo s Tebou poběží, že Tě nenechají samotného na ocásku vztekat se nad vlastní bezmocností. Že i ti rychlejší v klidu a v pohodě počkají, nechají Tě trochu vydechnout a pak se běží dál. Taky jsem zjistila, že pivo po doběhu chutná úplně jinak, tak nějak zaslouženě, a že je klidně možné se u něj seznámit s lidmi, kteří pro Tebe do té doby byli jménem z internetu, a zjistit, že jsou hrozně fajn. A úplně klidně se pak může stát, že se zdržíš o mnoho déle, než bylo původně v plánu.
Na druhém výběhu jsem ke svým poznatkům přidala to, že ve větší skupině se běží líp, tempo spoluběžců Tě dokáže i trochu popohnat. Člověk tak celkem nenásilnou formou překročí svůj vlastní stín a zjistí, že má na mnohem víc, než by kdy čekal.
Je pravda, že mluvím jen o pražských středečních výbězích. Třeba by se organizátoři těch ostatních mohli vyjádřit, jak to vidí s účastí začátečníků, ale podle nedávného článku jsou tu skoro všichni pro nás. Vím, že dva výběhy nejsou úplně reprezentativní vzorek, ale jsem rozhodnutá provádět svůj "výzkum" dál. Tím největším poznatkem je pro mě v každém případě ten následující: "Stydět se je pitomost!"
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
