Versailles mezi hvězdami

  13:59
Už vím proč běhám! Úžasný běh v kouzelných zahradách, který představuje vše, co je na běhu krásné. Potom už se nezastavíte.

Krásné běžkyně v akci | foto: Miloš Škorpil

V momentě, kdy jsem zjistila, že se v den mých osmnáctin běhají ve versailleských zahradách závody na dlouhé tratě, bylo rozhodnuto. Vybrala jsem si kratší, osmikilometrový běh, který byl rezervován pouze pro ženy od šestnácti let až třeba do stovky. Byl nazván „La course des princesses“ a účastnice byly pobízeny, aby se na běh převlékly za princezny: korunky, sukně, šaty, rukavičky… Nejoriginálnější kostým bude odměněn cenou.

Přihlásila jsem se přes internet a startovní číslo jsem si vyzvedla den před závodem. Společně s ním jsem obdržela i sportovní tričko, bio čaj, vlhčené ubrousky, bonbonky a spoustu slevových kupónů.

Kvůli problémům s dopravou jsem na místo závodu dorazila jen dvacet minut před stratem. Spěch, zmatky, nervozita. Když se ptám, kde je start, dostanu pouze odpověď: „Běžte za davem.“ Dorazím na start s rozvázanými tkaničkami a startovním číslem v ruce a zjišťuji, že společné rozehřívání už dávno začalo. Úplně vyklepaná se vmísím do davu až někde daleko v druhé polovině startovního pole.  

Je to můj první hromadný start, minimálně první takhle velký (je nás okolo třech tisíc), a zároveň první takhle dlouhý závod, a tak nevím, co očekávat. Bojím se, že celý závod bude jen nepříjemná tlačenice. Že mi bude zavazet startovní číslo. Že kvůli únavě z nevyspání nebudu moct pořádně běžet. Že nejsem dostatečně protažená a natáhnu si sval. Že mi opět křupne v kotníku a budu muset osm kilometrů odkulhat. Že budu potřebovat na záchod. Že ztratím gumičku. Že se mi odlepí náplasti z puchýřů. Že budu mít žízeň… 

Ale start má zpoždění, hraje hlasitá hudba a organizátor volá, ať tančíme. A tak tančíme, skáčeme, tleskáme, křičíme a všechna nervozita úplně mizí a nahrazuje ji nadšení. Vidím kolem sebe dospělé ženy v tylových sukýnkách, s korunkami, s pomalovanými tvářemi. Docela lituji, že jsem si nestihla sehnat kostým.

Vybíháme s elegantním dvacetiminutovým zpožděním. Start si odpočítáme samy, žádná startovní pistole. Ze začátku spíše pouze jdeme, ulička je příliš úzká. Ale po chvíli se cesta rozšíří, vzdálíme se divákům, dav se trochu protrhá a začíná nádherný běh zahradami. Běžíme po dlážděné cestě, přes trávu, přes kaluže, přes bahno i písek. Každý kilometr je označený, což je víc údajů, než kolik mám, když běhám normálně.

Několikrát jsem chodila do atletiky, když jsem byla mladší, ale vždy jsem toho brzy nechala z jednoho důvodu: nesnáším závody. Možná mi chybí soutěživost, ale přijde mi, že se na závodech z běhu vytratí všechno kouzlo a zapomenou se hesla o tom, že běh je o spojování lidí a radosti. Najedenou je jenom o startovní pistoli, vteřinové ručičce, lepších teniskách a ostřejších loktech. Ale teď…Teď, když běžíme všechny společně k jedinému cíli, když tisíce tenisek tvoří jeden rytmus, cítím něco úžasného. 

Povznášející pocit sdílení něčeho krásného. Přidá mi, že jsem součástí velkého celku, ale zároveň úplně volná. Je v tom neskutečná svoboda a podpora. Všechny starosti zmizely, zbyla jen čistá radost z běhu. Teď, když míjíme vodní kanál, stromy i louky, říkám si: To je ono. To je ono! Už vím, proč běhám! Mám pocit létání. Celou dobu se usmívám, s každým krokem mi přibývá energie. Začíná pršet, směju se. Rozhodnu se zrychlit a rozesměju se naplno, když tělo s lehkostí zareaguje. Skoro brečím radostí, což se při běhu občas stává, ale tentokrát cítím něco nového, tak silný zážitek z běhu jsem nikdy neměla. Dokonalost.

Jak se propracovávám dopředu, atmosféra i běžci se mění. Ze začátku míjím postarší babičky, které si stíhají při běhu povídat, a ženy s korunkami, jedna má dokonce vlečku, jiná sněhurkovský kostým. Běžím kolem mladších i starších, hubených i širokých, opravdových závodnic i těch, co běží jen tak pro zábavu. Je pravda, že čím víc jsem vepředu, tím méně kostýmů vidím. Tady potkávám spíše odhodlané běžkyně, které si pomocí mobilů čí hodinek kontrolují svoji rychlost. Ke konci vídám také ty uštvané, lehce vytřeštěné výrazy, jaké mají všichni běžci, když do toho dávají opravdu vše. Možná to je to krásné: tenhle závod představuje široké spektrum běžců a místo je tu opravdu pro každého.

S každým kilometrem zrychluji, s každým kilometrem se mi běží lehčeji. Voda, banány a pomeranče nachystané v polovině závodu vůbec nejsou potřeba. Mám pocit, že můžu běžet napořád.

Všechny běžíme společně. Ať už pomaleji, nebo rychleji. Ať už s úsměvem, nebo na pokraji sil. Jsme jeden celek. Mám pocit, jako by vzduch vibroval pozitivní energií. Dobrá nálada se nevytrácí. Nikdo se Vás nesnaží shodit, když ho předbíháte, však proč taky, medaili dostane každý.

Poslední kilometr do cíle je celý lemovaný hlasitými diváky, kteří nás všemožně povzbuzují. Směju se nahlas a zrychluji ještě víc a víc. S jednou černoškou společně sprintujeme cílovou rovinkou. Všichni tleskají. Je to neskutečné.

Po doběhu cítím kupodivu víc energie, než při startu. Dostávám jablko, tři pitíčka a medaili. Jsem z toho nadšená. Možná to bylo díky francouzskám, které klidně běží osm kilometrů v šatech. Možná díky krásným zahradám. Možná dneškem. Nebo možná jsou takové všechny delší závody, ale pro mě to rozhodně bylo něco neobyčejného. Myslím, že každý účastník se musí ještě další tři dny stále usmívat, i ve spánku. Minimálně já si připadám neskutečně volně a lehce a neustále se připitoměle zubím.

Asi aby vyvážili zpožděný start, vyhlašování vítězů začíná dříve, než se čekalo, takže vidím jen kategorii veteránů. Až z vyvěšených výsledků zjišťuji, že ve své kategorii jsem odběhla první. Páni! Trochu mě mrzí, že jsem nebyla při předávání, ale ne kvůli ceně, pro tu se neběhá. Navíc ten zážitek z běhu je nejlepší cena, jakou kdo může dostat.

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:
  • Nejčtenější

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

5. května 2024

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku...

Beru to jako svůj úkol. Simona Postlerová o synově nemoci i smrti manžela

21. května 2021,  aktualizováno  5.5 15:48

Premium Herečka, žádaná dabérka a žena s podmanivým hlasem Simona Postlerová pocházela z herecké rodiny. Po...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sedmačtyřicetiletá žena se pyšní tělem dvacítky, může za to tanec

1. května 2024  8:40

Alice Hatcherová z Kalifornie mnohé šokuje svou dokonalou postavou, kterou si udržuje i před...

Nenuťte děti do turistiky, takový pohyb jim není přirozený, kárá ortoped rodiče

3. května 2024

Premium Chůze je nejzdravější pohyb pro lidské tělo, říká ortoped Martin Stárek. Běžná turistika podle něj...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Mozek po padesátce už nereaguje jako dřív. Co se s tím dá dělat?

3. května 2024

Ať chcete nebo ne, právě po padesátce začne orgán zajišťující hlavně myšlení stárnout. Jde často i...

Malý penis překvapí, ztopořit může i klitoris a další zajímavosti o erekci

9. května 2024

Erekce je primárně spojována s muži, ovšem ztopoření klitorisu je přirozenou reakcí ženského těla...

Dítě ve znamení Býka je rozvážné a klidné. Nenechá se však do ničeho tlačit

9. května 2024

Znamení Býka je tvořeno vnějším živlem Země a vnitřním živlem Vodou. Ten první dává Býčkům...

Bolest zad byla varovným příznakem. Onemocněl jsem mnohočetným myelomem

9. května 2024

Vždy jsem byl zdravý a aktivní. Za celou pracovní kariéru jsem zameškal kvůli nemoci jen 14 dní. I...

Anorexie jako nástroj k sebeuzdravení. Byla to muka, říká výživová specialistka

8. května 2024

Premium Vrcholová cyklistika, pot a medaile, setkání s anorexií, náročné studium se dvěma dětmi, výživové...

V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela

Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil nadační fond Dvojka...

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku Rivalové. Aspoň co se módy...

Zpěvačka Tereza Kerndlová měla autonehodu. Poslala vzkaz ze záchranky

Tereza Kerndlová (37) a její manžel René Mayer (53) měli v úterý ráno autonehodu. Na mokré vozovce do nich zezadu...

První světová válka zničila část Francie natolik, že tu stále řádí smrt

Řídkým rozvolněným lesem pokrytá pahorkatina u francouzského Soissons, Compiégne, Lens či Cambrai přirozeně svádí k...

Kamion před nehodou vůbec nebrzdil, moderní tahač by tragédii zabránil

Policie obvinila řidiče za smrtelnou nehodu na D1. Litevský kamioňák narazil do osobního auta a natlačil ho na tahač s...