Hořká čokoláda údajně prospívá hospodaření s kyslíkem v těle | foto: Profimedia.cz

Čokoláda pomáhá hospodaření s kyslíkem v těle. Může za to epikatechin

  • 1
Lékaři z americké kliniky poběží bostonský maraton na počest nemocných dětí. Podle nové studie vám hořká čokoláda pomůže k lepším běžeckým výkonům a projekt muž, který vstal z vozíku a pomocí speciálních robotických bot se vydal na desetikilometrový závod. Přinášíme další zajímavosti ze světa běhání.

Maratonští běžci pomáhají nemocným dětem

Slavný maraton v Bostonu se blíží a ještě před samotným startem se kolem něho rodí zajímavé příběhy. Tak jako každý rok během uplynulých 19 let se i letos vydá na trať tým nemocnice MassGeneral, která se zabývá léčbou vážně nemocných dětí. Každý z jeho členů poběží za konkrétního dětského pacienta, který se léčí na jejich klinice a kterému tím vzdávají čest.

Tradici založil primář kliniky doktor Howard Jeffery Weinstein, který nevynechal ani jediný ročník. Letos poběží za pětiletého Harryho Burnse. Tento mladý milovník Spidermana a reggae hudby si ho získal především neuvěřitelnou energií a pozitivním přístupem k životu, přestože musí bojovat s Downovým syndromem a leukémií.

Doktor Weinstein se svým pacientem Harry Burnsem.

Svého běžce na trati bude mít celkem 45 pacientů kliniky. Každý z nich ho bude moci povzbuzovat na 32. kilometru závodní trati, kde se nachází dům doktora Weinsteina a kde se bude pro dětské pacienty konat velká párty. „Žádný z pacientů pro mě není jen číslem. Všichni znají mě, mou ženu a vlastně celou mou rodinu,“ říká doktor Weinstein. „Snažíme se, aby na svou nemoc v rámci možností co nejvíce zapomněli,“ dodává.

Čokoláda může pomoci vašim běžeckým výkonům

Vědci z Kingstonské univerzity v Anglii se podívali na vliv čokolády na výkony sportovců. Nové studie se účastnilo devět cyklistů, kteří byli po několik týdnů testováni na rotopedu při dvacetiminutových jízdách. Následně byli rozděleni na dvě skupiny, jedna zařadila do svého jídelníčku 40 gramů hořké čokolády denně, druhá dostávala čokoládu bílou. Po dvou týdnech si čokoládový jídelníček obě skupiny prohodily.

Během výkonnostních testů každý den vědci sledovali nejen to, jakou vzdálenost dokáží sportovci během 20 minut na rotopedu ujet, ale také jejich spotřebu kyslíku během výkonu. A právě rozdíly ve spotřebě kyslíku byly ze všeho nejzajímavější.

Zatímco sportovci, kteří si dopřávali hořkou čokoládu, se dokázali zlepšit v ujeté vzdálenosti v průměru jen o jednu desetinu, v hospodaření s kyslíkem bylo zlepšení o 21 procent v porovnání s testy bez čokolády a o 11 procent při porovnání s výkony sportovců na bílé čokoládě. Autoři studie zlepšení přisuzují epikatechinu, látce, která se nachází v čokoládě s vysokým obsahem kakaa, která má i podle dřívějších studií blahodárné účinky na svaly a srdce.

„Výzkum ukázal, že hořká čokoláda (v níž je alespoň 70 procent kakaa) může mít významný přínos pro výkon běžce zhruba na pětikilometrové vzdálenosti. Tedy při časově krátké aktivitě v přiměřeném tempu,“ říká výživová poradkyně Jane Burrell Uzcategui, která se na studii podílela. Lidé by ale neměli jíst čokoládu bezhlavě, pořád je třeba mít na paměti, že se jedná o potravinu s vysokým obsahem kalorií. Podobný účinek má údajně také červená řepa.

Vstal z invalidního vozíku a vyrazil na deset kilometrů

Příběh, který ukazuje, že v dnešní době není nic nemožné. Před deseti lety měl Adam Gorlitsky autonehodu, při které si poškodil míchu, od lékařů se tehdy dozvěděl, že již nikdy nebude chodit. Od té doby používal k pohybu výhradně invalidní vozík. Svých snů se však nevzdal a začal zkoumat jiné možnosti, jak se opět postavit na nohy. Jako možné řešení se ukázal speciální robotický systém od společnosti ReWalk. Během prosince minulého roku se mu konečně podařilo sehnat dostatek peněz (83 tisíc dolarů), aby mohl začít znovu chodit.

Když po letech na vozíku poprvé vyzkoušel speciální robotický exoskeleton, opět se před ním otevřely nové možnosti a podle svých slov se cítil trochu jako Avatar. Rozhodl se, že musí získat spodek svého těla zpět pod kontrolu, a začal trénovat na desetikilometrový závod Cooper River Bridge Run ve svém domovském městě, trať se chtěl pokusit alespoň ujít.

Trénoval dvě až tři hodiny denně a dokázal se pohybovat rychlostí až 2,5 kilometrů za hodinu. Předpokládal proto, že by desetikilometrový závod mohl zvládnout za pět hodin. Druhého února konečně nastal den D.

Tempo během závodu bylo nakonec pomalejší, když se však blížil do cíle, doprovázela ho skupina zhruba stovky podporovatelů. „Měl jsem na paměti, že toto je začátek zbytku mého života,“ řekl Gorlitsky v cíli. „Byl jsem opravdu unavený, když jsem dorazil na konec mostu, ale to už jsem věděl, že to nejhorší je za mnou. Poslední míle už byla pro mě takovým vítězným kolečkem. Všude kolem jsem viděl a slyšel spoustu podpory, bylo to ohromně motivující.“