Tento závod jsem chtěl absolvovat už v loňském roce, ale bohužel to nevyšlo. Letos už jsem ale nemohl couvnout. Parametry běhu jsou vskutku pozoruhodné, ale posuďte sami: startuje v Perštejnu ve výšce 340 m. n. m. a cíl na vrcholu Klínovce ve výšce 1244 m. n. m, jeho délka je 17,2 km a převýšení 904 metrů. Vlastně závod do vrchu, a to do puntíku. Když tomu přičtu počasí, kdy teplota na startu byla téměř 30°C a v cíli jen o dva stupně nižší, tak si jistě dokážete představit, jaké peklo čekalo na nás, všech 90 závodníků, kteří jsme se úderem 11 hodiny vydali směle a plni optimismu k vrcholu Klínovce.
Co říci ke stoupání, abych plně vystihl obtížnost závodu? 12% stoupání v prvních osmi kilometrech bylo standardní. V jednou úseku došlo ještě ke strmějšímu běhu a dopravní značka 16% jen potvrzovala obtížnost a námahu, jakou jsme museli všichni vložit do svých nohou, abychom se mohli vyšplhat k vrcholu. Bohužel i tento sklon byl na konci závodu překonán... ale nebudu předbíhat, protože jak se praví, to nejlepší nakonec.
Na čtvrtém kilometru je moje mysl už poněkud otupěna a vůbec se nedivím tomu, že přede mnou leží kopec a zase jenom kopec. Při již zmiňovaném 16% stoupání sice v duchu zanadávám a lituju, že jsem se na závod vůbec přihlásil, přesto trpělivě jako automat zdolávám mohutné převýšení a v některých pasážích vykouzlím dokonce i úsměv. Hlavně tam, kde cítím nádhernou vůni lesních jahod. Ani nevím, zda v tom úseku nějaké ty jahody rostly, ale aroma to bylo skvělé a jen pomyšlení na palačinky s lesními jahodami mi pomohlo i zvýšit tempo.
Když jsem se dostali do pasáže, která oproti těm předchozím nebyla tak strmá, to jsem měl pocit, jako bych běžel z kopce. Spojení horka a vyčerpání mi navozuje stav, kdy už k fata morgáně moc nechybí. Mrknu na hodinky a vidím vzdálenost 8,77 kilometrů, čeká mě první rovinka a co víc, poběžím i z kopce. Hurá!
Radost ale nemá dlouhého trvání, i ty dvě stovky metrů z kopečka přišly vhod. Navzdory horku žízní netrpíme. Pořadatelé totiž vymysleli takovou zajímavost, kolem závodníků popojíždějí cyklisté z řad pořadatelů a nabízejí nám různé vody k občerstvení. V tomhle počasí výtečný nápad. Samozřejmě nechybí ani klasické občerstvovačky. Nejvíc mě potěšila ta na dvanáctém kilometru, poněvadž osvěžení melounem mám moc rád. Docela jsem se rozmýšlel, zda tady neskončit a půlkou melounu neuhasit svou žízeň. Do cíle ale chybělo už jen pět kilometrů, tak jsem tuto myšlenku zavrhl a vydal se vstříc Klínovci.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Na patnáctém kilometru se strmost kopce zase začíná postupně zvyšovat, takže usoudím, že poslední stoupání na cílový vrchol už začalo, to mě ale rozházet nedokáže. Cíl je nablízku, radují se všichni, když pomalu míjí ukazatel se značkou 17. km, ale také šipku směřující prudce doleva. Super. Zvedám hlavu a přede mnou strmý kopec. Sjezdovka!
Přesně tak. Překvapením pro všechny je, že posledních asi 400 metrů k vrcholu Klínovce musíme vyběhnout po zdejší sjezdovce. No, vyběhnout? Ne. Přede mnou i za mnou všichni jdou. Sice se snažím se o běh, ale po deseti metrech zjišťuji, že rychlejší bude sjezdovku opravdu vyjít. Takže kapituluji a přecházím do chůze. Vidím vrchol a poslední metry. Zmobilizuji zbývající síly a cílovou čárou prostě proběhnu. Těžce oddychuji, ale jsem spokojen. Výzvu, kterou byl tento náročný běh do kopce, jsem splnil. Člověk by měl zkusit všechno a věřím, že tuto zkušenost jistě brzo zúročím při jiných závodech. Klasická zelňačka v cíli byla skvělou odměnou nejen pro vyčerpané tělo, ale i pro pohodu na duši.
Hledáte stále nějaké nové výzvy, tak jako já? Potom vám takový typ závodu doporučuji. Třeba se už za rok spolu v Perštejně postavíme na start a vydáme se vstříc dobrodružství závodu s cílem na vrcholu Klínovce.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
