Je pátek 17. července. Po několika neúspěšných pokusech vyběhnout na nejvyšší horu beskydského pohoří si říkám, že mně již žádné špatné značení nezdolá. Pokud nejste zrovna místní, co chodí na vrchol jedenkrát do týdne, a že takové jedince znám i ve věku vyšším sedmdesáti let, je lepší se naučit místní názvy.
Nemyslím si, že mám špatný orientační smysl. Nicméně ony pokusy o výběh na Lysou horu byly dostatečným důkazem o opaku. Ty tam byly všechny mé cesty po světě s mapou i bez.
Z Ostravice vede pouze jedna cesta. Od vlakového nádraží, přes most krásnou asfaltovou silnicí vzhůru. V první části je to krásná cesta i za slunečného a horkého dne. Vysoké letní teploty nejsou proto žádnou překážkou pro výstup. První rozcestí není značené turisticky, pouze se dovíte kde je „opičí dráha, která nás baví již 11 let“ a kudy do rekreačního střediska Sepetná.
Výhodou je, že volba není důležitá, na vrchol vedou všechny cesty. Když poběžíte kolem Sepetné, což byla i má volba pro finální výběh na vrchol, tak se dostanete na rozcestí, kde je i jediná šikovná mapa, která ukazuje orientační značky (červená) a všechny další možnosti. Dalším bodem je poté Albínovo náměstí. Toto náměstí jsem na ukazatelích našel i dříve, když jsem zvolil cestu kolem „opičí dráhy“. Nicméně jsem vpravdě neměl ponětí, že právě cesta směrem k Albínovu náměstí vede i na Lysou. Chápu, že je to pouze můj případ.
Na tomto náměstíčku jsem potratil asi tak deset minut. Vzít červenou 13 kilometrovou cestu pro běžkaře by mohl být risk. Tušil jsem, že tam vede i kratší varianta. Krásná cesta lesem není náročná ani pro ty z nás, co používáme bezpodrážkovou obuv. Rozcestí, kde se spojují obě cesty z prvního rozcestí Sepetná x „opičí dráha“, není také nejlépe značeno.
Možná jde jen o chybu v mé hlavě, nebo o nedostatek kyslíku při běhu. Nicméně jde o jednu z největších atrakcí širokého dalekého okolí. Běžím dál.
Příprava na cestu Od ranních hodin cca 4 litry čisté vody Vybavení
|
Ptám se lidí, ti mi velmi pomáhají i tím, že dodávají věty typu: „Ale to je ještě strašně daleko.“ nebo „Možná už je moc hodin.“ Vřele jim poděkuji a odpovídám, že „Dálka nikdy není problém, pokud nezabloudíte.“
Po dalších, již horších cestách se dostanu do bodu, kdy před sebou mám dlouhý rovný proužek kamínkové cesty a nad ní vysílač. Kdo by tušil, že se to ještě v posledních metrech stoupání začne takhle klikatit? Tato část je pro má chodidla nejhorší - hlava už je přeci jen trošku bez kyslíku a musí rychle reagovat, kde je plošinka kamínku, nebo aspoň kde není ostrá hrana. Každé takové šlápnutí totiž v mých botkách může hodně bolet.
Poslední zatáčky, pár morbidních náhrobků. Na druhou stranu všechny čest místním partyzánům všech různých armád. Pobíhat po těchto kopcích zaslouží velké uznání. Tím si nakonec omluvím ono značení, vždyť ono jde o zmatení nepřítele.
Jsem na vrcholu. Probíhá tu dostavba hypermoderních ubytovacích a stravovacích zařízení. To bude vysokohorská přirážka. Zapadnu do malé hospůdky, že by mně v zimě nikdo již nevytáhl zpět. Poprosím o Coca-Colu s tím, ten cukr a kofein se mi bude hodit na cestě zpět. „Nemáme americký věci.“ Super, tak třetinku kofoly s vodou. Vodu si mám prý natočit na záchodě, ale nakonec přileje. Jednu SNICKERSku celou do pusy. Zkuste to někdy. A hurá dolů.
Líbil se vám článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Čas nahoře byl přesně 1 hodina 35 minut včetně kofoly s vodou a hledáním cesty u Albínova náměstí.
Sešup dolu je spíše záležitostí opatrnosti v možné rychlosti. Využívám i ony zkratky značené dvojitým bílým pruhem. Hlavně proto, že měkčí lesní půda je příjemnější pro má chodidla. Za chvilku jsem na rozcestí, které znám z předchozích běhu; to nad opičí dráhou. Začíná asfalt a sešup dolu. Tady musím jen dávat pozor na přehřívání bot z brzd na asfaltu. Může to způsobit puchýře.
Ostravice a její most, šraňky a poslední stoupání do protějšího kopce, v kterém je chatička. No řeknu vám, že toto stoupání se zdá být v tomto odpoledni asi nejhorší.
Celkový čas: 2 hodiny 45 minut (16.30 výběh, 18.05 vrchol, 19.15 v chatě).
Příště poběžím na ten STROM (nebo jak to tady říkají tomu vrcholu, hahaha) za chalupou. Stejně nenajdu cestu.
Přidáte se?
Napište svůj článek i VYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
