Karel Kédl finišuje na Vltava Runu a za ním běží zbytek víězného týmu, který...

Karel Kédl finišuje na Vltava Runu a za ním běží zbytek víězného týmu, který byl sestaven ze čtenářů Rungo.cz. | foto: Rungo.cz

Tým čtenářů Rungo.cz vyhrál Vltava Run. Závod na 350 kilometrů

  • 4
Tohle se mi píše strašně dobře. Od začátku děláme server Rungo.cz tak, aby nás nejen bavil, ale hlavně aby motivoval ostatní. S pomocí mnoha čtenářů pořádáme výběhy, tréninky, došlo i na závody. Teď jste s námi zdolali další metu, z mikrofonu se na závodu Vltava Run totiž ozvalo: “Na prvním místě se umístil tým čtenářů Rungo.cz.” Skvostný pocit, věřte.

Jsme hrdí, že se to partě našich čtenářů podařilo, a chceme jim moc poděkovat. Čtenářský tým se vybíral z přibližně třiceti přihlášek a kapitán týmu Roman Němec si ho celý sestavil podle svého uvážení. Po tom, jaký klíč použil, jsme nepátrali, vše jsme nechali na jeho intuici. Ale to, že to udělal skvěle, dokazuje vítězství. 

Kdo tvořil tým čtenářů Rungo.cz

Vltava Run je velmi specifický štafetový závod na 350 kilometrů, který se běží od pramene Vltavy až do Prahy, při kterém sice během necelých dvou dnů uběhnete kolem třiceti kilometrů, ale neustálé cestování autem na další předávku a žádná možnost si odpočinout vám vezme hodně sil. Když k tomu připočtete deštivé počasí, bod komfortu na nule a noční etapy, věřte, že to není procházka kolem řeky.

Vlastně je to nepopsatelné. Týmovost, souhra, výkon, motivace, přátelství a respekt k tomu druhému, to vše za těch pár hodin prožijete. A to ve vás zůstane napořád. Tenhle závod vlastně přesně vystihuje to, proč náš web vzniknul a o čem má být. Díky ještě jednou. 

Druhý tým startující pod hlavičkou Rungo skončil čtrnáctý z celkových 42 týmů. Na reportáž si počkejte do zítra.

Očima Tomáše Hrdiny

Tomáš Hrdina

Připravoval ses na takhle specifický závod?

Můj letošní plán byl hlavně Pražský půlmaraton. Přípravy na něj jsem pak využil i v tomto závodě. Věděl jsem, že tratě budou náročné a že abych mohl uběhnout za sebou tři závody na deset kilometrů pouze s osmihodinovou pauzou, nebudu je moci běžet jako desítku, ale právě tak jako bych běžel půlmaraton. Rozdíl deseti vteřin na kilometr ušetří spousty sil a lépe se pak regeneruje.

 
Co tě při závodu nejvíce překvapilo?

Jakým způsobem se s tímto závodem poprala naše děvčata. Žádná z nich na svém úseku neztrácela na ostatní týmy, a to nejspíš rozhodlo o našem vítězství. Mirka dokonce doběhla všechny své úseky v první pětce. Hodně nám to ulehčila.

Co pro tebe bylo nejtěžší? Zažil jsi krizi?

Běžeckou krizi jsem žádnou neměl. Krušné chvíle jsme zažili dvakrát. Když jsem zabloudil v uličkách centra Českého Krumlova a ztratil tak skoro deset minut. To jsem si hodně dlouho nadával, zvlášť když jsem zjistil, že jsem se ztratil jen 200 metrů od cíle. Po druhé pak když nám zavolal Ondra, že je v cíli svého úseku a nikdo tam na něj nečeká. Ztratilo se nám auto a nikdo z posádky nezvedal telefon, pravděpodobně byli mimo signál. Ztratili jsme skoro půlhodinu ze svého náskoku. Následná předávka taky neproběhla ideálně. Byli jsme rádi, že nám v cíli etapy Jitka neumrzla.

Co ti závod dal? 

Skvělé přátele v běhu. Spoustu zážitků, které v žádném případě jako sólo běžec zažít nemůžete, jako byla starost nejen o náladu, ale občas i o zdraví svých kolegů v týmu, řešení logistiky týmu. Člověk prostě nechtěl udělat chybu, protože zkazit závod sám sobě, to si člověk vynadá, ale zkazit to celému týmu? V tom je to opravdu úplně jiný závod. A konečná radost? Takhle spontánně bych nejspíš nikdy svoje vítězství neoslavoval - v týmu se prostě radost násobí. 

Jaké to pro tebe bylo, pracovat v tak velkém týmu a táhnout za jeden provaz?

Kapitán si mě vybral kvůli tomu, že již nějaké zkušenosti se závody mám, i když pouze individuálními, a možná taky pro to, že můj běh působí na hodně lidí inspirativně. Opravdu netuším proč, to se musíte zeptat ostatních. Snažil jsem se svoje zkušenosti předat ostatním a být jim nápomocný a toto mně opravdu bavilo.

Kam vítězství na Vltava Run řadíš? Co pro tebe znamená?

Nikdy jsem nikde nevyhrál, takže je to jednoznačné můj největší běžecký úspěch. Co pro mne znamená? Těžko odpovědět, byla to týmová výhra. Organizátory jsme byli bráni za favority ještě před startem. S vítězstvím jsme se tedy spíš smiřovali, zvláště náš kapitán Roman, kterému to přidalo spousty vrásek, než za ním bezhlavě šli. Do výzvy jsem šel, abych poznal podobné blázny v běhu a užil si krajinu kolem Vltavy na vlastní kůži. Největší cenu pro mě tedy asi má to, že jsem nezklamal a užil si všeho, co jsem od závodu čekal, dokonalou zábavu pro běžce a pocit hromadného štěstí po doběhu. Vítězství již bylo jen třešničkou.

Co příští rok? Pojedeš znovu? Pokud ano, jel bys zase s tím stejným týmem?

Jako vítězové jsme obdrželi startovné pro příští ročník a z okamžité reakce po převzetí certifikátu bylo v týmu jasno. Nebyl nikdo, kdo by váhal. Samozřejmě, že rok je dlouhá doba a nikdo neví, jestli to vůbec bude možné odběhnout ve stejné sestavě. Uděláme ale vše pro to, aby měl příští ročník na startu své obhájce.

Očima Jakuba Szabo

Jakub Szabo

Připravoval ses na takhle specifický závod?

Běžecky ano, asi jako všichni. Párkrát jsem si dokonce proběhl jeho první úseky, ale ty jsem poté v závodu stejně neběžel. Na únavu a nevyspání se asi připravit nedá. To se musí „kousnout“ až v průběhu závodu.

Co tě při závodu nejvíce překvapilo?

Že se dá zvládnout i počasí „že by ani psa nevyhnal“. A také pohodová atmosféra všech týmů.

Co pro tebe bylo nejtěžší? Zažil jsi krizi?

Nejhorší bylo to stálé mokro, všude. A nedostatek spánku. Přímo krizi jsem neměl, ale v nočním úseku (13,4 kilometru) jsem si docela hrábnul na dno. Byla mlha, pršelo a občas nebylo vidět na tři metry. To se pak ten šestikilometrový kopec zdá nekonečný.

Co ti závod dal?

Určitě kamarády. Ale hlavně motivaci do tréninku, aby to bylo příště lepší.

Jaké to pro tebe bylo, pracovat v tak velkém týmu a táhnout za jeden provaz?

Bylo to super. Myslím, že jsme si všichni sedli a neměli jsme problém. Na všem jsme se hned dohodli, vše jsme vyřešili.

Kam vítězství na Vltava Run řadíš? Co pro tebe znamená?

Je to specifický závod, běžel jsem ho poprvé a poprvé hned vyhrál. Takže zatím TOP a laťka je tedy postavená hodně vysoko.

Co příští rok? Pojedeš znovu? Pokud ano, jel bys zase s tím stejným týmem?

Jasná věc! Už jsme domluvení. Nejsilnější zážitek je samozřejmě vyhlášení vítězů. Jen o trochu menší je ten, že i „chrti“ z našeho týmu mne brali jako rovnocenný článek a táhli jsme opravdu za jeden provaz. Toho si opravdu cením. Týme, díky!