Co nejtěžšího je na cestě od nehody k mistru světa?
V mém případě to paradoxně nebylo vyrovnání se s vlastním úrazem a se skutečností, že nemohu chodit. Samozřejmě to nějakou dobu trvalo, ale to nejzásadnější se odehrálo teprve minulý rok. Soustavné přetěžování organismu a snaha být perfektní ve všem, co dělám, mě dostihla a srazila k zemi. Stupňující se zdravotní problémy mě zastavily a teprve díky nim jsem si uvědomil, že přehnaný perfekcionalismus a plánování budoucnosti je bezcenné bez uvědomění si a prožívání přítomnosti. Omezil jsem své aktivity a konkretizoval své cíle.
Jan TománekHonzu s kamarádem v říjnu roku 2002 na cestě z fotbalového tréninku srazil nepozorný řidič osobního automobilu, jeho kamaráda usmrtil a jemu samotnému způsobil těžký úraz, po kterém zůstal trvale upoutaný na invalidní vozík. Před úrazem aktivně sportoval, po něm se musel smířit s novou situací. S hendikepem se popral a dnes je z něj úspěšný vrcholový handbiker, běžkař a specialista na dlouhé triatlony. Jen v letošním roce úspěšně, a často i s umístěním na stupních vítězů, absolvoval 80 kilometrů dlouhý švédský Vasův běh, Jizerskou 50, několik dlouhých triatlonů ironmanského typu a cyklistické mistrovství České republiky v silniční cyklistice, kde se stal vicemistrem. |
Jaký význam má titul mistra světa pro českou handicapovanou společnost?
V současné době se považuji za specialistu na 70.3 distanci (1,9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh) a mistrovství světa v 70.3 Ironmanu je tím nejvýznamnějším sportovním svátkem v této disciplíně. Titul mistra světa je prestižní záležitost a jsem moc rád, že jsem ho dokázal získat.
Předpokládám, že s takovou zkušeností, jakou máte vy, je v životě zdraví na prvním místě. Na které místo byste tedy zařadil sport a sportovní úspěchy?
Zdraví je beze sporu to nejdůležitější, protože když ho máme, můžeme cokoli. A naopak bez něj nemůžeme nic. Sport u mě patří jednoznačně na vrchol pyramidy, beru ho jako životní styl a současně i prostředek k udržení zdraví. Je také pravda, že vrcholový sport je tak trochu na hranici mezi prospěšností a poškozováním těla. Co jsou vlastně úspěchy a vítězství? Medaile, titul? Pro mě je to víra v sebe sama a to, že když mě něco srazí k zemi, mám sílu vstát a jít dál, to je pro mě vítězství, a to je pro mě důležité.
Jak jste se cítil před startem, panovala nervozita nebo obavy?
Cítil jsem se připravený a silný. Těšil jsem se!
Kolik se triatlonu zúčastnilo závodníků s hendikepem?
V kategorii Physically Challenged startovali čtyři závodníci. Nominační kritéria jsou poměrně striktní a nominačních míst pro handicapované závodníky je jen několik na celý svět.
Jak samotný závod probíhal, šlo to jako po másle, nebo jste musel hodně bojovat?
Dlouhý triatlon a kombinaci tří po sobě jdoucích disciplín asi detailně popisovat nemusím, ale byl to sakra těžký závod. Plavání v řece s poměrně silným proudem, náročná cyklistika s vysokým převýšením a prudkými výjezdy a běh? Masakr! Převýšení 300 výškových metrů na 21,1 kilometru jsem v 70.3 Ironmanu ještě nezažil. Bylo to opravdu tvrdé, o čem hovoří i můj výsledný čas 6:08:32 hodiny.
Zažil jste během závodu technické potíže, nebo vše proběhlo bez komplikací?
Naštěstí proběhlo vše bez problému. Jediné, co nevydrželo, byly běžecké rukavice, ale to je opravdu malá oběť za titul mistra světa.
Co diváci, fandili a podporovali účastníky?
Podpora fanoušků byla obrovská. Na mnoha místech na trati stály skutečné davy lidí a hlasitě fandily. Bylo to úžasné, ale v některých momentech jsem si přál mít možnost je vypnout. Byl jsem ve stavu obrovské únavy a v tom momentu bych raději tiše trpěl. Při běhu jsem si už přízeň a zájem fanoušků užíval.
Jak jste se cítil v cíli?
Celý závod byl extrémně náročný, nejelo se mi dobře a byl jsem mnohdy na hraně, někdy i za ní. Únavu vystřídala obrovská euforie a radost ze samotného dokončení a titulu mistra světa.
Jak jste to oslavil, konal se večírek?
Dnes jsem se odměnil. Dal jsem si krvavý 500gramový Rib Eye steak a šel jsem na degustaci Whiskey v Tennessee.
Meta mistra světa v 70.3 Ironmanu je dobyta. Máte už nějakou další?
Samozřejmě. Neustále mám cíle, plány a sny. V příštím roce bych rád posunul své triatlonové snažení zase o krok dál, chci dokončit celého Ironmana, tedy 3,8 km plavání – 180 km cyklistiky – 42,2 km běhu.