Petr je nezmar. Celé týdny obětoval tréninku a naordinované dávky odmakal přes únavu i bolest. Nyní se objemy kilometrů snížily a tělo nabírá síly na velkou trilogii. A síla, zdá se, v Petrovi je. "Aktuálně se cítím dobře, při rychlejších bězích se musím trochu tlumit, určitě bych zvládal běžet rychleji," říká.
Během šesti týdnů shodil čtyři kilogramy hmotnosti a při horském maratonu s převýšením dva kilometry, který v sobotu poběží, to jistě ocení. Jídlo však nezanedbává, jí řádně a vydanou energii kvalitně doplňuje. Začal s jídlem více experimentovat, řeší stravu, kterou bude jíst během závodu, a aktuálně si pochvaluje recept mého kamaráda Michala: "Včera jsme vyzkoušeli tyčku z chia semínek a zdá se, že se povedla. Nevím, jakou má mít správně konzistenci, kolik vody se do semínek a polenty mělo nalít, ale chuťově je moc dobrá."
Kromě atmosféry závodu se Petr těší i na okolní přírodu: "Hory mám moc rád a když v nich budu moct běhat, co víc si můžu přát?"
Z bláta do louže, to je přísloví, které mě napadá v případě Petry. Ze šesti tréninkových týdnů absolvovala první dva naplno, další dva pak kvůli zranění šlachy improvizovala na kole a v bazénu. Pátý týden se pozvolna vracela k běhu a sotva se začala radovat ze zlepšení, přepadly ji nevolnosti, zvýšená teplota a únava. Místo, aby síly nabírala, tak je ještě více ztrácela hladověním.
Ale protože je Petra tvrdohlavá, nevzdala se. Dopřála si jen nejnutnější úlevy a znovu se do běhání pustila. Věřila, že běh ji vzkřísí, a opravdu, den po dni jí bylo lépe a lépe. "Minulý týden jsem dala 81 kilometrů, několikrát týdně cvičím břicho, core, dělám kliky, cvičím bedra, ta jsou mou Achillovou patou, protahuju se, to ale dělám už léta," líčí Petra trénink z předchozího týdne.
Smůly má za sebou Petra opravdu hodně a má obavy, jak závod zvládne a zda jí noha dovolí užít si i poslední část tyrolské výzvy, její oblíbený půlmaraton, který se běží v neděli 6. října. Přesto se na výlet za hranice moc těší a srší nadšením: "Těším se na přírodu, na hory, na krávy, snad je během závodu uvidím, na lidi, co tam se mnou jedou, konečně je poznám a poděkuju trenérovi. Těším se na banán a vodu na občerstvovačce, protože v tu chvíli to bude největší poklad na Zemi, na lidi, co s námi poběží, vidět lidi s tak úžasnou fyzičkou mě vždycky baví, na lidi, co tam budou stát a povzbuzovat, protože neumím německy, můžu si domýšlet, co říkají, na pocit, který z každého dne budu mít, na pocit, který budu mít na cestě domů (snad to bude radost a pýcha), a pocit šoku, až budu v pondělí ráno na porodním sále (škola nepočká)."
Držíme Petrovi palce, aby ho síla neopouštěla ani na závodní trati a doběhl si pro slušný čas. Petře přejeme, aby závod mohla absolvovat až do konce a užila si atmosféru při proběhnutí všemi třemi cíli.
