• Běžecké pobíhání kolem Loun

      16:51
    V minulých povídáních jsme se proběhli postupně východně, jižně a pak severně od Loun. Zbývá nám už jen západní část okolí města, kam se společně podíváme dnes. Protentokrát jsem si zbývající kvadrant rozdělil na dvě části.

    | foto: Martin Žákpro iDNES.cz

    Trasa 1 Plni energie na dohled počeradské elektrárny

    Začátek výběhu je stejný jako vždy. Od bývalého Grafu se vydávám stejně jako v severním výběhu dolů k vlakovému nádraží. Dávám se doleva Husovou ulicí až ke křižovatce s ulicí Říční. Po levé ruce je notoricky známá restauračka „U Jíchů“, já se však odvážně dávám doprava. Za železničním mostem je v zatáčce malá odbočka na cyklotrasu číslo šest, která nás povede dalších několik kilometrů.

    Podbíhám podchodem železniční trať, ocelový most nechávám vpravo a pokračuju podél řeky po vydlážděné stezce. Míjím zimní stadion a po chvilce vybíhám u loutkového divadélka. Odtud lze pokračovat dál stezkou podél městských hradeb, já si však lehce „zakrosím“. Kolem malé dřevěné závory vbíhám na úzkou naučnou stezku podél řeky, kde si ve stínu stromů téměř u vodní hladiny krásně vegetím. Potkávám betonový bunkr, který mi připomíná historii místních divokých předválečných let, a ještě chvilku si užívám příjemný přírodní povrch, který zanedlouho zaměním za tvrdou realitu betonu a asfaltu.

    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání

    U bývalého Jiráskova neorenesančního vodního mlýna, který i dnes funguje a produkuje výrobky pro pekaře, vybíhám zpátky na dlážděnou cyklostezku, probíhám podchod a překonávám poněkud frekventovanou ulici Žižkova. Nalevo se můžeme podívat na několik dělostřeleckých bašt a také dochovanou Žateckou bránu. Na chviličku opouštím naši cyklotrasu a dávám se vlevo kolem budovy bývalého barokního špitálu. Běžím klasickou sídlištní zástavbou, po levé ruce mám starý hřbitov s kostelem sv. Jiřího. Vbíhám do ulice kpt. Nálepky a pokračuju až k samoobsluze, která je na dlouhou dobu posledním místem, kde se lze na trase občerstvit a ještě lépe si pořídit nějakou zásobičku. Pokračuju mírně do kopce a hned první odbočkou se dávám doprava po žlutém turistickém značení ven z města.

    Informace

    délka: 23,77 km
    převýšení: 278 m
    povrch: smíšený (20% zpevněný, 80% asfalt)
    záznam trasy

    Po překonání frekventované komunikace na Most začíná pohodový běh místní silničkou, která se postupně vine podél Ohře. Divoká vegetace místy připomíná deštný prales, mnoho stromů je zákeřně omotáno chmelem, a přesto s místní klíčovou rostlinou žijí po mnoho let ve zvláštní symbióze jako dva kamarádi. Celá tato pohodovka měří asi tři a půl kilometru a kromě několika cyklistů tu lze málokdy potkat nějaké auto. Dobíhám do Března, kde je zapotřebí dávat pozor na značení cyklotrasy.

    Mně se to samozřejmě klasicky nepovedlo a běžím o ulici vedle. Nevadí, obě se nakonec spojují a já se po pár metrech dávám z hlavní silnice doprava. Běžím starou cestou, po pravé ruce se otevírají hezké výhledy na kopce Raná a Oblík, což je taková místní klasika. Dobíhám k mostu a hned za ním se dávám zarostlou stezkou doprava. Tráva bývá dost vysoká, za rosy se běžec řádně vymáčí. Je to ale pořád lepší, než běžet po rychlostní komunikaci, protože jinudy se tady prostě Ohře překonat nedá. Před řekou se škrabu mezi keři na cestu a po jejím okraji přebíhám po mostě lenivou řeku. Není to moc příjemný pocit, takže hned za řekou rychle přes silnici a dolů k poli. Ještě překonat asi 50 metrů pole k nejbližší chmelnici, což jde dobře, protože tu jsou vyjeté koleje po zemědělské technice.

    U chmelnice už je polní cesta, kterou běžím zpátky směrem ke středohoří. Na rozcestí se dávám doprava. Kdybych běžel doleva, taky by se nic nestalo, zkusím to příště. Po chvilce vbíhám do příjemné chatové osady a běžím dál podél vody až na křižovatku. Odbočuju doleva a běžím asfaltkou kolem pískovny, která mě dovede až na silnici z Prt do Lenešic. Pomalu míjím velký Lenešický rybník, kde můžou příznivci přírody pozorovat velké množství vodního ptactva. Ze mě se však už začíná trošku kouřit, takže přemýšlím, zda nedoplnit mizející palivo v nádrži v mé oblíbené lenešické nálevně „U Vlků“. Nakonec si ale nechávám zajít chuť, Louny už nejsou daleko a měl bych to dát i bez občerstvení.

    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání

    Těsně před rybníkem uhýbám doprava a před místní přírodní zajímavostí „Lenešická tůňka“ zase doleva. Cesta je pohodová, po chvilce míjím památkově chráněný jilm a užívám si běhu po břehu líně se poflakující Ohře. Udržuju přímý směr, který mě přivádí k okrajové zástavbě Lenešic. Za mostkem přes místní potok se dávám doprava a běžím po místní zpevněné cestičce podél domků. Na konci klidné zástavby hned za poslední zahrádkou nezapomenu uhnout doleva a po asi 200 metrech u kamenné zdi doprava po modrém turistickém značení.

    To mě spolehlivě vede klidnou cestou až na okraj Loun, kde podbíhám silniční most a po chvilce běžím kolem místního velodromu. Stále po modré je to chatovou osadou a parkem už jen kousek k mostu Veslařů. Kolem mlýna se opět dávám doleva stezkou podél Ohře a pod opevněním pokračuju známou cestou až k ocelovému železničnímu mostu a posléze k místní železniční stanici. Tady dnešní výběh končí a pokud večer dobře zregeneruju s tchánem u lahvinky vlastnoruční slivovice, pokusím se zítra o podobnou trasu, ale v jižnější variantě

    Trasa 2 Napříč ohnivým jihozápadem

    Nedělní ráno opět v Lounech na zahradě. Pár večerních panáčků hruškové medicíny mi nemohlo způsobit žádný bolehlav, taková rána mám rád. Nevím, čím to je, ale vždycky se mi pak po ránu běhá tak nějak líp. Člověk nesmí den předtím zlikvidovat lahev, to bych si ani neobul boty (možná bych k nim ani netrefil), ale když si dá člověk s citem, cítí se na trase takový nějaký lehčí - což samozřejmě není návod na žádnou alkoběžeckou přípravu.

    To se musí využít, rychle obout boty samoběžky a vpřed. Jak už jsem zmínil výše, dneska se v Březně pokusím stočit na jih až k jimlínskému hradu. Do těchto končin už jsem se nedávno podíval, dneska to zkusím z druhé strany. Protože je už od rána hezky slunečno, strkám si do úchytu ledvinky flašku s pitím. Myslím, že se dneska bude hodit.

    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání

    Vyrážím opět k železniční stanici a pokračuji po stejné trase, jako včera. Netrvá to zas tak dlouho a vybíhám z Loun opět směr Březno. Mám to tady rád, jak tu atrapu Amazonie, tak nikdy nekončící výhledy na homole Českého středohoří. Už jsem je viděl snad tisíckrát a ještě se mi neomrzely. Nespěchám a pomalu se dokochávám až do Března. Snažím se důsledně držet žlutého turistického značení a dneska se mi to kupodivu překvapivě daří. Značka odbočuje doleva mezi domky a já běžím pěkně s ní.

    Cesta pozvolna stoupá, čeká mě menší výběh na Březenský vrch. Padesát metrů převýšení bych měl dát po včerejším dopingu levou zadní. Hlavně se nehnat a v klidu vyklusávat úzkou pěšinkou v lese. Zdejší stín přichází vhod, začíná být pěkné vedro a naše životodárná hvězda začíná pálit jak čert. Nahoře uhýbám doleva a to je první chyba. Nevšiml jsem si, že se žlutá prudce stáčí doprava, takže jsem si přidal hezkých 200 metrů. No nic, otřít řádně orosené čelo a tradá zpátky. Ještě jedno ministoupání a už klesám kolem vodárny hezky z kopce.

    Značka mě vede podél rychlostní „sedmičky“ až k mimoúrovňové křižovatce, kde podbíhám most a na další křižovatce směrem doleva opouštím turistické značení. Hned za železničním přejezdem uhýbám znovu doleva a podél trati vyklusávám polní cestou neomylně mě vedoucí místní stepní krajinou. Obloha je krásně azurová, zato na Slunci dneska řádně topič přiložil pod kotel. Že mi už klasicky došlo pití, raději ani nemluvit a nemyslet.

    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání
    Západní kvadrant uzavírá sérii lounských běhání

    Supím si to podél trati až k místu, kde musím opustit cestičku a dát se doprava vzhůru mezi křoviska. Zpočátku to není problém, ale hned za haldou haraburdí, které tu zanechali nějací inteligenti, se musím ponořit do šípkových keřů a místy řádně ohnout hřbet. Stezka vyznačená v mapě je v tomto případě dost špatný vtip. Že nejsem první, kdo se tudy drápe, dokazuje pěšinka v trávě vyšlapaná zvěří. Každá stezka má svůj cíl, to mě povzbuzuje a za dvě minutky opouštím tuto opičí dráhu. Cesta tu není, takže se dávám pěkně okrajem obilného pole podél keřů. Sláva, po třístech metrech narážím na polní cestu, která mě přes jednu křižovatku spolehlivě vede až do vesničky Zeměchy. Tady už to znám a jako naprostý vysušenec jsem přitahován magickou silou místní hospody v sokolovně. Je to velké dilema, ale nakonec ve mně vítězí blízkost lounského cíle.

    Informace

    délka: 19,64 km
    převýšení: 382 m
    povrch: smíšený (35% zpevněný, 65% asfalt)
    záznam trasy

    Odsud už je to jen pár kilometrů cestou, kterou už z dřívějšího článku známe. Takže přes železniční přechodopřejezd po modré mezi stromy, na jejichž konci už před sebou vidím Louny. Celý hřeben až do města nejsem lenivý užívat si hezkých výhledů, což v mém případě dělá každý běh mnohem hezčím. Přes most a kolem vodárny tentokráte nepokračuju dolů do města, ale přivaděč od „sedmičky“ a Cítolib překonávám rovně a běžím nad nemocnicí po nové cyklostezce. Na jejím konci se dávám dolů Rybalkovou, kde mě čeká v místním pivovárku dneska jednoznačně zasloužená vychlazená odměna. Odsud už je to jen kousek buď na vlakovou zastávku Louny střed, pod kterou je i místní autobusové nádraží.

    Musím říct, že tento běžecký víkend jsem si hodně užil. Nečekal jsem, že dám rovnou dvě trasy, ale kvůli takovému materiálu pro článek jsem se k tomu dokopal a rozhodně nelituji. Trasy nejsou profilově nikterak obtížné a povětšinou vedou po nepříliš frekventovaných komunikacích, kde někdy ani lišky nedávají dobrou noc. Záporem je možná minimální možnost občerstvení, ale lahev s pitím a nějaká ta tatranka se dají unést. Odměnou bude pohyb téměř nekonečně klidnou krajinou, čehož v dnešní uspěchané době není nikdy dost.

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.