Nebojte se Tel Avivu, užijte si ho svobodně a v noční kráse

Horko, ulice nacpané lidmi a auty, hustá zástavba, ozbrojený konflikt. Přesto se v Tel Avivu běhá, skvěle běhá. Vybrat si můžete mezi běžeckou promenádou, pískem u moře nebo příjemným parkem kolem řeky.

Tel Aviv má podle oficiálních údajů něco před čtyři sta tisíc obyvatel. Obyčejný návštěvník má ale pocit, že jich jsou alespoň čtyři miliony. A že na každého z nich vychází minimálně jedno a půl auta. Když sedíte v letadle a máte to štěstí, že vám izraelské aerolinie přidělí místo u okénka, vidíte před přistáním skoro jen poušť a šedobílou, neuvěřitelně hustou zástavbu. Říkáte si, že v tomhle městě se prostě běhat nedá a že jste si místo běžeckých bot mohli vzít dvoje sandálky navíc.

Navíc, když do vás média dva měsíce před dovolenou hustí zprávy o zuřící válce, máte strach, že jediné běhy, které tu zažijete, budou sprinty do krytu. Nic takového se naštěstí nedělo, takže procházky městem byly klidné.

Hned ta první večerní v nás vzbudila dojem, že v Tel Avivu žijí jen běžci. Páteční západ slunce je zde zjevně nejen signálem, že začíná šabat, ale také znamením pro běžce. Místní vylézají z klimatizací řádně ochlazených kanceláří a domovů a doslova se vrhají na chodníky, na kterých přes den potkáte kromě spousty chodců také desítky cyklistů, ale klidně i člověka na skútru.

Na promenádu! Ale až večer

Cíl sportovců je většinou jasný – široká pobřežní promenáda, která se táhne v délce asi sedmi kilometrů od starého přístavu (Namal Tel Aviv) na severním konci města až po Jaffu (Old Yaffo), staré centrum na jihu. Pokud tedy oběhnete celou promenádu tam a zpátky, čeká vás celkem slušný trénink, ale zároveň je to – co se týče terénu – trasa pro pohodáře: chodník je tak široký, že je zde dost místa pro běžce i turisty, a to i v dovolenkové špičce. Cyklisté zde mají vlastní obousměrný pruh, který až překvapivě často skutečně využívají.

Celá trasa je dokonale rovná a osvětlená, s povrchem pro všechny milovníky „placatých“ městských běhů. Od moře vane příjemný, osvěžující vánek. Jedinou nevýhodou a pozitivem zároveň je fakt, že vyrážet sem musíte opravdu jen po západu slunce. (Pokud se do Izraele zrovna nevydáte v prosinci.) Někteří se na trať vydávají klidně i kolem půlnoci. Pravda, pár běžců jsem kolem pobřeží zaznamenala i v pravé poledne, ale většinou to byli od pohledu ostřílení mazáci z izraelské armády, adepti na vítězství na Ironmanovi, případně odvážní jedinci z řad neznalých turistů, jejichž běh s úžehem v patách dával vzpomenout na dokumenty o přeživších jedincích, ztracených na týden v poušti bez kapky vody.

Přes den se tu (v polovině září) totiž ručička teploměru konstantně udržuje na třiceti stupních, v hlavní letní sezóně nemá problém vystoupat i o dost výše. Pocitovou teplotu ještě umocňuje všudypřítomný bílý beton.

Rychle zapadající slunce a příjemný vítr od moře zpříjemňují večerní běh po promenádě

Veřejná posilovna na pláži

Skupinka běžců na cestě ze staré Jaffy

Místní běžci vybíhají se západem slunce

Třífázový běh po pobřeží

Po západu slunce je to ovšem jiné kafe. (Ideální je vyběhnout chvíli před ním, abyste si ho stihli vychutnat při běhu – slunce tu zapadá opravdu bleskurychle.) Vybrat si můžete jeden ze tří povrchů: zmíněnou betonovou promenádu, písek na pláži nebo mořským příbojem udusaný písek v těsné blízkosti vody, který je po večerním odlivu široký a běhá se na něm skvěle. (Skvělá volba pro ty, kteří chtějí zkusit běh naboso, nebo kteří chtějí běžet takřka sami.)

Samozřejmě je ideální, když se ubytujete v jednom z hotelů přímo na pláži, abyste se nemuseli prodírat rušnými ulicemi ze středu města. My jsme bydleli zhruba uprostřed, takže večerní běh na severní nebo jižní konec promenády a zpět představoval příjemných pět kilometrů, zpestřených všudypřítomnými plážovými bary. (Člověk měl aspoň pocit, že kdyby něco, nezemře žízní.) Zároveň měly obě cesty příjemný cíl – starý přístav se spoustou příjemných restaurací a také úplně prázdným dřevěným molem, které většina běžců využívá k protažení.

Běh na jih navíc zpříjemní (na Tel Aviv) obrovský park Charles Clore Garden, v pátek večer zaplněný piknikujícími místními, a také Jaffa, kde můžeme obdivovat starou zástavbu. Ať se vydáme jakýmkoli směrem, budeme pravidelně potkávat občerstvovací fontánky s pitnou vodou (k nezaplacení) a volně využitelné plážové posilovny se spoustou kvalitních strojů. Bývají poměrně plné, ale stačí, když si chvilku počkáte a dostane se na vás.

S běžci (a sportovci vůbec) se tu prostě počítá. Navíc jich tu je tolik, že když si jakýkoli den večer sednete k pláži, napočítáte jich klidně i čtyřicet za minutu. Atmosféra „běžecké“ promenády vás navíc natolik strhne, že prostě musíte jít, i když jste si věci na běhání vzali jen pro jistotu nebo pro zahnání černého svědomí. Já osobně jsem se tam octla v průběhu běžecké existenciální krize a poprvé po dvou měsících jsem si běh opravdu užila se vším všudy, včetně milých pozdravů kolemběžících. Jeden z nich se se mnou při závěrečném strečinku dal do řeči, takže jsem také zjistila, z čeho místní běžci nabírají energii. Turisty tu mají rádi. Zvlášť ty z České republiky.

Izraelské tipy na posilnění před během

Místní běžec mě pochválil, že jsem si vybrala dobrý termín dovolené (září – turisti odjedou – vyčistí se pláže – není takové vedro), a také nabídl oříškovou směs, kterou si nesl v sáčku s sebou. Po chvíli zdráhání při vzpomínce na maminčiny rady „nikdy si neber nic od cizích lidí“ jsem ochutnala. Vlašské, pekanové, para ořechy a mandle doplněné o sušené ovoce nebyly vůbec špatné. Navíc jimi člověk doplní energii před během a není po nich těžko. Směs zkouším i před ranními pražskými běhy místo snídaně a jsem spokojená. Oblíbenou (a národní) plodinou je zde granátové jablko. Koupit si ho na hotel bez nože a krájet ho na pokoji občankou bych vám po svém zážitku už nedoporučila, nicméně čerstvý džus z něho je skvělý. Navíc obsahuje kromě přírodního cukru také vápník, fosfor, železo, hořčík, velké množství sodíku, draslíku, kyselinu citrónovou a vitamíny B (B1, B2 a B3) a C, v menší míře pak i vitamín A ve formě karotenoidů a je bohatý na aminokyseliny. Je tak ideální pro sportovce, kteří se (zvláště ve vedru) potí a hodně pijí, čímž odbourávají minerály. Granátová jablka jsou u nás poměrně snadno k dostání, často i přímo ta izraelská.

Masada - pohled z lanovky. Po téhle klikaté stezce se běhá Masada Race

Vyprahlá Negevská poušť - i zde se běhají závody. V pozadí Jordánsko

Promenáda je dostatečně široká pro pohodlný běh

Závody – městská oáza i nefalšovaná poušť

Dalším (a dost možná už jediným pořádným) místem, kde se v Tel Avivu dá běhat, jsou cesty kolem řeky Yarkon v severní části města. Lemuje ji zeleň (nejen palmy, ale i opravdový trávník!) a park, který se kolem ní táhne v délce pěti kilometrů. Oběhnutí řeky po obou březích tak znamená příjemnou desítku, při které můžete kromě ostatních běžců sledovat cyklisty, lidi na více či méně rychlých lodích a rybáře.

Místa je tu dost pro všechny, opět zde narazíte na veřejnou posilovnu pod širým nebem (se střechou proti slunci) a je tu krásné jezírko, kam se často chodí na piknik. HaYarkon Park je také častým místem konání běžeckých akcí, třeba Nike Nightrun Tel Aviv, který je (samozřejmě noční) obdobou našeho We Run Prague. Park je příjemnou oázou v rušném a horkém městě, který stojí za to navštívit i jen tak, ale nezaběhat si tu by byla škoda.

Co se týče běhu ve vedru, je Tel Aviv podle všeho na izraelské poměry jen slabý odvar. Když jsem (čistě turisticky) navštívila Negevskou poušť, která se rozkládá na jihu země, napadlo mě, jestli se tady taky náhodou neběhá. Náhodou ano. V prosinci se tu koná takzvaná Desert Challenge, při které máte šanci zaběhnout si závod na nejníže položeném místě planety, kousek od Mrtvého moře. Konají se tu závody pro všechny, tedy opravdové výzvy pro zdatné běžce i třeba krátké výběhy pro rodiny. Mimoto se tu jezdí cyklistická část místní obdoby Ironmana s příznačným názvem Israman. (Plave se v Rudém moři a běhá po pobřeží). Českého čtenáře potěší, že vítězem závodu se tento i minulý rok stal náš reprezentant Petr Vabroušek.

Tyto závody se ale konají v zimních měsících, kdy na poušti panují relativně příjemné teploty, takže se (možná) ani není čeho bát. Závodní běžecká sezóna v Izraeli celkově začíná tehdy, kdy u nás končí. Od října do března si zde můžete vychutnat ty nejlepší závody v příjemném počasí, které by u nás v tu dobu pohledal. A navíc jsou to i ideální teploty pro výlety po památkách.

Běžecké závody v Izraeli

Night Run Tel Aviv  se koná koncem října, hostí kolem třiceti tisíc běžců a probíhá hlavními ulicemi města.

Nike Night Run Tel Aviv  je izraelskou obdobou našeho We Run Prague, koná se v noci na konci října a každý rok se ho účastní kolem dvaceti tisíc běžců.

Tel Aviv Marathon  se běží poslední únorový víkend. To je doba, kdy je rtuť teploměru pro běžce na dlouhou trať příznivá. Vedle maratonu se běží i půlmaraton a deseti a pětikilometrový závod.

Jerusalem Marathon se koná o necelý měsíc později a rovněž nabízí na výběr z tratí čtyř délek. O zdejším maratonu se říká, že je kvůli kopcovitému terénu města jedním z nejnáročnějších městských běhů.

International Tiberias Marathon se běží začátkem ledna. Probíhá se centrum města Tiberias, ležícího v zeleni na břehu jezera Kineret na řece Jordán.

Dead Sea Half Marathon se koná v únoru. Startuje se u kibucu Ein Gedi (kde je také pláž s dobrým přístupem k mrtvému moři) a opět nabízí kromě půlmaratonu i desítku a pětku.

Masada Race je součástí předchozí akce a spočívá ve 2,5 kilometru dlouhém výběhu po kamenité stezce od úpatí na vrchol bývalé Herodovy pevnosti. Převýšení 300 metrů.

Aktuální informace o termínech běhů zjistíte také na stránkách izraelského ministerstva zahraničí pod záložkou Lifestyle. Aktuální informace a novinky o běhání v Tel Avivu pak můžete sledovat na blogu Running TLV.