Běhání mně nikdy nebavilo. Velmi jasně si vzpomínám na běh 1500 m na čas, který jsem povinně absolvovala v devítce. Hromadně jsme se vydýchávali schovaní za cvičnou hasičskou zdi, abysme pak rádoby svěží doběhli do cíle.
Z toho vyplývá, že jsem se běhání cíleně vyhýbala. Po přestěhování do Prahy jsem se velmi rychle naučila, že autobus, tramvaj či metro jede opravdu každých pár minut a není tedy třeba pospíchat, nebo nedejbože dobíhat, jako za mých školních let, kdy mi domů na vesnici jely tři autobusy za celé odpoledne.
Vzhledem k mé vrozené lenosti a nechuti provozovat jakýkoli sport jsem se samozřejmě dostala do stadia, kdy mi i sebemenší zrychlení dělalo potíže. Sice jsem začala jezdit na kole, ale když jsem vloni otěhotněla, skončilo i to.
A teď? Tři měsíce po porodu mi došlo, že bych asi něco měla se sebou dělat...a tak jsem začala běhat. Z čistě praktického hlediska se to jevilo jako nejlepší řešení, protože vyběhnete, kdykoli dítě dovolí, a když nedovolí, vyběhnete jindy. Nejste vázáni na pravidelné kurzy kdesi ve fitku, nebo jiné podobné instituci. Navíc ráda poslouchám muziku a tak mezi první přípravné práce patřilo složení pořádného playlistu, který mně tak nakopne, že se vždycky dostanu domů a neskonám hned za domem. Na mapě jsem si našla okruh, abych věděla, kolik jsem toho zhruba zvládla a šlo se na to.
První výběh jsem absolvovala 2.9.2014. Jednalo se tedy spíše o chůzi prokládanou občasným hysterickým popoběhnutím, ale celkem jsem to zvládla. Pokud se tedy člověk může chlubit něčím, co zavání 3 kilometry za třicet minut...asi nemůže, ale pro mně to byl celoživotní výkon. Druhý den mně bolely svaly na nohou a mně se to líbilo - znamenalo to, že i ten můj indiánský běh má něco do sebe.
Od té doby běhám, nebo spíš pobíhám, každý druhý den. Dech se pomalu srovnává, každý den uběhnu dál a to je moje největší motivace. To, že doběhnu na jeden zátah dál, k další lampě, k další lavičce...a doufám, že mi to vydrží, že vydrží moje tělo a moje mysl, že to nevzdám, a pak? Pak se třeba příští rok uvidíme na nějakém závodě.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
