• Nebuďte líní. Vstaňte a běžte si pro Slunce

    Vyjít mělo přesně v pět hodin a jedenáct minut. Dostat se do té doby na skálu znamenalo vstávat něco po čtvrté. To na dovolené člověk dobrovolně obvykle nedělá. Kvůli lákavému výhledu na východ Slunce to ale podstoupíte.

    Běžkyně a Slunce. | foto: Filip Marvan

    Přesněji řečeno, podstoupí to ti nejodhodlanější, ti největší ctitelé romantiky – ti, co mají prostě o důvod navíc. Z naší cyklistické dovolené o devíti dospělých a devíti dětech jsme se takoví našli dva. Ani pro mě a kamaráda Huncuta to přitom nebylo jednoduché.

    Všichni to znají, na vstávání je nejhorší – vstávání. Ta chvíle nerozhodnosti a odhodlávání, to lavírování: vybodnu se na to, nebo udělám pohyb, co rozhodne, že dávám spánku definitivně sbohem? Vyhrálo to druhé, slib je slib. Na náladě mi ale nepřidalo, že když jsem se ztuhlá soukala do běžeckého, zjistila jsem, že přes noc mi ve stanu samozřejmě úplně zvlhlo.

    Ze začátku se tak běželo špatně a přirozeně mlčky. Nohy těžké, plíce pálily. Kopec bývá nahoře, tušili jste to? Na místo jsme doběhli za světlého šera, do svítání zbývalo pouhých deset minut. Stanuli jsme na skále a naskytl se nám pohled na... mračna. Ani jeden z nás neměl odvahu cokoliv říct.

    Civěli jsme a představovali si, co bychom mohli vidět, kdyby bylo jasno. V krku knedlík a kukuč lemura. Potom jsme se začali smát. Zlatý běžecký endorfiny! Přioblékli jsme se, usadili se na skále a začali čerpat z toho, co ráno skýtalo. Vůně rosy. Vrcholky stromů pod námi a bohorovné ticho. Ptáci se začali budit a zpívat. Jen tak občas a něžně. Silueta obzoru neskýtala paprsky, ale támhle někde to slunce je a vychází. Je to znát, jak se prokreslují mračna.

    Vytáhla jsem z batůžku foťák a začala si hrát s nastavením. Udělala jsem první fotku a ukázala ji kamarádovi. Srdce mu poskočilo: "Ty vole, jak jsi to tam dostala?" Ukázal prstem na oblohu: "Vždyť tam to není!" Byla to jen předzvěst. Co viděla čočka objektivu, se začalo za pár minut otevírat i našim očím. Zpoza mračen se zvedal majestátně rudý kotouč. Stáli jsme nad krajinou a rozpouštěli se v nekonečnosti rudotemné oblohy. Zbytek malířského plátna dozdobila hra zlatých nitek, prodírajících se skrz oblaka. Husí kůže na šíji, mravenečci v břichu.

    Ten pocit těžko zprostředkovat slovy. Musíte vyběhnout a zažít ho. Musíte poslouchat pohnutky svého srdce a nebýt líní. Musíte vstát. Ráno není lepší ani horší než večer. Je jiné. Když nevylezete z postele, připravujete se o rozmanitost krásy.

    Autoři:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Nebuďte líní. Vstaňte a běžte si pro Slunce

    T89o39m
    H84r27d94i73n79a
    Vstát brzo po ránu, chce opravdu hlavně Důvod... Jít dřiv do práce, nebo si jít sám zaběhat, pro mně zrovna Důvodem...
    M53a97j10d80a
    O82n75d32r98á56š25o15v37á
    Foto I kamarád je důvod 
    P31e84t16r
    B17r40é52m
    Foto Popravdě řečeno touž jdu radši běhat v noci než ráno vstávat. Jsem v tomhle typická sova.
    B40a44r58b14o79r69a
    T76o13p97i91n33k25o46v88á
    Foto Z Luční boudy se takhle při slunovratu chodí pro východ slunce na Sněžku. Navrhla bych udělat podobný běžecký...

    V diskusi je 7 příspěvků, poslední příspěvek 2. 9. 2013, 20:44



    mobilní verze
    © 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.