• Starobělské Lurdy aneb podzimní kros na okraji Ostravy

      13:14
    Je libo kros divočinou na okraji Ostravy? Za tři roky své existence si tento původně poměrně malý závod vybudoval pověst akce pro všechny, pro rychlíky, kteří tratí prolétnou za méně než 12 minut, i pro začátečníky, kteří srdnatě bojují s časovým limitem. O zvyšující se oblibě „Lurd“ svědčí i rostoucí účastnická čísla: 392 – 1027 – 1169.

    Starobělské Lurdy 2017 | foto: archiv autora

    Příběh Starobělských Lurd započal nenápadně před dvěma lety, závody v Lesoparku Bělský les se sice pořádaly již předtím (každoročně zde probíhají třeba Razovité závody Rungo), dosud ale nikdo nevyužil naplno možnosti prudkých kořenovitých a loni i střídavě namrzlých a pořádně rozbahněných steziček, kterými je celý tento park protkaný.

    Fotogalerie

    V prvním ročníku mě odradilo, že trasa závodu měří jen 3,2 kilometru – to ani nestojí za to cestování a převlíkání a rozbíhání… Přesto se mi závod připomněl i další rok – v rámci hecu se naskytla možnost startovat s týmem kamarádů, která dala akci zcela nový rozměr události, na které nelze chybět. Trošku jsem se obávala, velké závody mi moc nesedí a tisíc lidí na tříkilometrovou trať mi přišlo přece jen trochu moc.

    Na tomto místě je třeba zmínit, že velkou výhodou Lurd je intervalový start, takže na trati je pořád spoustu místa na předbíhání a uhýbání, což ocení jak rychlíci, tak pomalejšíci. Oproti loňsku, kdy každý vybíhal samostatně a v desetivteřinovém intervalu, letos „odbavování“ závodníků probíhalo po dvojicích a v intervalu 15 vteřin.

    Líbil se ti článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Trasa je každoročně stejná, celoročně značená, takže se na ni dá i připravit, a ve velké míře těží z podzimního kouzla spadaného barevného listí. Pomyslné body získává i za nápaditost a náročnost. Dříve, než se člověk rozběhne a přeskočí prvních pár kořenů, čeká ho padák dolů do rokle a bezprostředně poté tvrdá práce se z rokle vydrápat zpátky na stezku. Terén je rozmanitý, střídají se různě nakloněné pěšinky, mostky, polní stezičky i kamenitý seběh a jako zlatý hřeb „ďura“ – seběh tak prudký, že pro slabší povahy je tam připravené lano a v loňském namrzlém a bahnitém ročníku, ho někteří bez boje rovnou sjeli po pozadí.

    Skoro mi je líto, když se přede mnou objeví samotné poutní místo, po kterém závod dostal své jméno, protože je jasné, že konec je blízko a po posledním mírném kopečku přijde až nepříjemně dlouhá cílová rovinka, na které ale nelze zpomalit, protože si každý závodník připadá jak hvězda – fotoaparáty jedou, lidé povzbuzují, časomíra se přibližuje… a potom přijde cíl.

    Dalším důležitým elementem je u tohoto závodu počasí, legendy praví, že první ročník se odehrál v téměř letních 19 stupních, loni pro změnu mrzlo a sněžilo, což škodolibým fotografům dalo spoustu příležitostí k zachycení závodníků levitujících nad zemí. Letos se oproti tomu vydařilo chladné a slunečné počasí, které jednu z mých spoluběžkyň nabudilo natolik, že navrhovala, abychom si to daly ještě jednou. Nakonec zvítězil rozum a po zkonzumování cílového čaje a koblihy jsme se schovaly do tepla. Ale ultramaratonec Stanislav Kováček, který Lurdy běžel jako 24hodinovku, si okruh dal přesně dvaačtyřicetkrát!

    Čestná zmínka patří organizátorům – při třinácti stech přihlášených závodnících šlo vše jako na drátkách, výdej startovních čísel, řazení závodníků před startem, organizátoři dokonce vyšli vstříc i při individuální žádosti o posunutí startu. Na každém kritickém místě čekal někdo ochotný poradit se směrem či pomoct v případě nouze. V prostoru cíle zachytávali dezorientované závodníky a oceňovali medailí a čajem na zahřátí.

    Proto přeji organizátorům, ať jim nadšení vydrží a uvidíme se zase na Lurdách 2018! Uvidíme, co nám tentokrát počasí připraví za podmínky…

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.