• Jak funguje měření tepu? Poradíme s výběrem správného způsobu

    Hrudní pás, nebo optický senzor? Jak vlastně funguje měření srdečního tepu a který způsob je ten nejlepší? Připravili jsme pro vás základní přehled, který vám pomůže s výběrem.

    Měření tepu opticky ze zápěstí nebo pomocí hrudního pásu? | foto: Profimedia.cz

    Srdeční tep je důležitým ukazatelem nejen při sportovních aktivitách. Pomáhá nám s odhadem spálených kalorií, analýzou spánku, stresu, případně celkového stavu našeho organismu. Proto se dnes měření tepu stává samozřejmostí prakticky v každém sporttesteru, chytrém náramku nebo hodinkách.

    V současné době o své místo na trhu bojují především dva způsoby měření tepové frekvence: měření elektrického potenciálu způsobeného srdeční aktivitou (toho využívají klasické hrudní pásy) a měření pomocí optického čidla a odrazu světla od prokrvené kůže.

    Hrudní pasy a EKG

    Způsob měření pomocí hrudního pásu je v současné době nejpřesnější. Využívá principu, který se využívá ve zdravotnictví při elektrokardiografii (EKG). Součástí hrudního pásu jsou dvě elektrody, které snímají změny elektrického potenciálů. Elektrická aktivita srdce totiž přímo souvisí s tou mechanickou, a tak lze tímto způsobem velmi přesně měřit srdeční tep prakticky v reálném čase, bez zpoždění.

    I když jsou moderní hrudní pásy docela pohodlné, stále je tu pár nevýhod. Někomu například vadí svíravý pocit kolem hrudníku a ženy to v kombinaci s podprsenkou mají ještě složitější. Sice existují i sportovní podprsenky, které mají elektrody zabudované přímo v sobě, ale toto řešení příliš rozšířené není.

    Další nevýhodou je, že naměřená data je potřeba z hrudního pásu přenést do hodinek (či telefonu) pro zpracování. To může být problém například ve vodě, která standardní bluetooth nebo ANT+ signál spolehlivě zablokuje. Některé hrudní pásy tento problém řeší pomocí analogového signálu, který se ve vodě šíří lépe, nebo pomocí dočasné paměti uvnitř samotného pásu, kam se ukládají naměřená data, zatímco synchronizace proběhne, až když vylezete z vody.

    Někteří výrobci zkusili implementovat tento typ měření i přímo do náramku. Měl jsem možnost krátce otestovat chytrý náramek, který snímal změny elektrického potenciálu přímo ze zápěstí. Aby byly zajištěny alespoň dva svody (dvě elektrody z různých míst na těle), bylo potřeba na náramku držet prst. Tep mi změřil přesně. Při jakékoliv aktivitě jako například chůzi nebo dokonce běhu je ale takové měření krkolomné (máte zablokované obě ruce) a v podstatě nepoužitelné.

    Optické snímače

    V posledních letech se rozšiřují především optické snímače tepové frekvence, které jsou umístěné zespoda hodinek či náramků. Fungují tak, že dioda prosvítí kůži a optický senzor snímá množství odraženého světla. Zjednodušeně řečeno, jak se vám kůže prokrvuje v závislosti na srdeční aktivitě, mění se barva prosvícené kůže a optický senzor podle toho dokáže určit tepovou frekvenci.

    Výhody tohoto řešení jsou v pohodlí (náramek je komfortnější i než ten nejpohodlnější hrudní pás), vše je součástí jednoho zařízení a díky tomu lze tep sledovat i v nepřetržitém režimu 24 hodin denně. Hodí se pro sledování klidové tepové frekvence nebo odhady spálených kalorií během celodenní aktivity. A pokud senzor drží dobře na ruce, funguje měření i pod vodou. Najde se ale i pár nevýhod.

    Optické senzory nejvíce bojují s okamžitou přesností. Na měření má totiž vliv hned několik aspektů, například barva vaší kůže, jak se vám prokrvují končetiny nebo jak dobře sedí náramek s optickým čipem na ruce. Výrobci experimentují s různými barvami diod, které prosvětlují pokožku, s jejich počtem a neustále zpřesňují softwarové algoritmy, které se starají o výpočet tepové frekvence. Díky tomu se jim postupně daří optické senzory vylepšovat a zpřesňovat. Stále je tu ale prostor pro další vývoj.

    Asi nejzásadnějším rozdílem v měřením oproti hrudnímu pásu, který je společný pro optické senzory všech výrobců, je zpoždění v naměřených hodnotách srdečního tepu. To je způsobeno jednak tím, že optické senzory neměří přímo aktivitu srdce (tlukot srdce), ale až výsledek jeho činnosti (proudění krve). Také se ukazuje, že vytvořit software, který data z optického senzoru zpracovává a vyhodnocuje, není úplně jednoduché. Občas se tak může stát, že optický senzor nezachytí úplně dokonale rychlé změny tepové frekvence (například při krátkém sprintu). Pokud ale jde o průměrnou tepovou frekvenci za delší časové období, jsou optické senzory stejně přesné jako hrudní pásy.

    Je tu ještě jedna nevýhoda. Pokud si v zimě nasadíte hodinky přes dlouhý rukáv, nenaměří vám tep samozřejmě žádný. Pokud je necháte pod oblečením na ruce, nebudete zase moci při běhu sledovat údaje na hodinkách.

    Jaký tedy vybrat

    Pokud vyžadujete co nejvyšší přesnost a potřebujete sledovat okamžité reakce srdce na změny při fyzické aktivitě, nejspíš si vyberete některý z kvalitních hrudních pásů. Někteří výrobci do nich navíc integrují další funkce hodnotící styl vašeho běhání, jako je vertikální oscilace, kadence, doba kontaktu nohy se zemí a tak dále.

    Jestliže pro vás nějaká drobná momentální nepřesnost nehraje příliš velkou roli a naopak oceníte pohodlí a nepřetržité celodenní sledování tepu například pro přesnější odhad spálených kalorii či sledování klidové tepové frekvence, sáhněte po hodinkách s optickým snímačem.

    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Jak funguje měření tepu? Poradíme s výběrem správného způsobu

    P81a34v26e94l
    Š90á28c66h60a
    Foto Dobrý den.přidal bych pár technických věcí k optickým snímačům tepu. Dnes jsou nejrozšířenější PPG senzory se zeleným...
    P22a69v68l42a
    Č56i74h46á43k31o12v65á
    Mám H7 od Polaru a spokojenost. Jinak přes den nosím Xiaomi Mi Band 2, který má optický senzor. Na běžné nošení mně...
    Existují taky optické senzory integrované se sluchátky (např Jabra). Pokud běháte s muzikou je to dobrá varianta,...
    R31a57d19e50k
    H24o57d84a66ň
    U měření optickým snímačem v zimě by nebylo od věci poznamenat, co autor považuje za zimu. Běžci to mají přece jen...

    V diskusi je 17 příspěvků, poslední příspěvek 6. 11. 2017, 4:34



    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.