Samotného mě šokovalo, co mě to vůbec napadá. Živočišný druh „běžec obecný“ je přece neškodný a mám ho moc rád. Ale historie zoologie ukazuje, že i roztomilá zvířátka mohou udělat pěknou paseku v biosystému.
Ležím v hotelovém pokoji v jednom chorvatském městečku a pomalu se vylamuji ze spánku. Sotva svítá, ale já jsem zvyklý vstávat brzo a moje biorytmy mě nenechají více vyspat ani o dovolené. Probouzím se víc a víc a trochu se uklidňuji.
Určitě se sčítáním běžců někdo zabývá a dbá na to, aby se ručička biologické rovnováhy příliš nevychýlila. Vlastně to není ani tak složité. Zatímco čápům navlékáme baťůžky s baterkami, GPS zařízením a vysílačkou, běžci se kontrolují mnohem snadněji. Sami si zakoupí přístroj na vlastní monitoring, udržují ho v čistotě, vždy nabitý a po dokončení aktivity sami poslušně uploadují data na server.
No jo, ale co když tyhle servery naběhané kilometry a počty běžců nějak modifikují? A kde jsou přesné statistiky, ve kterých je třeba i věk a pohlaví, a hlavně časové souslednosti? Tahle data k dispozici nemám, tak si na klíčovou otázku z dnešního rána nedokážu odpovědět. Tak sakra, jsou přemnožený, nebo ne? Je mi už jasné, že musím provést vlastní výzkum. Dnes, teď hned. Provedu sčítání běžců v nějakém časovém intervalu a pak se sem budu vracet každý rok a ve stejný den a stejnou hodinu budu sčítání provádět znovu. Jen tak se dozvím pravdu.
Teď už na posteli sedím a vracím se do reality. To o tom sčítání mi teď přijde jako pěkná blbost, takže dostanu tu správnou chuť to opravdu udělat. Oblékám se, beru foťák, papír a tužku a plížím se z pokoje. Cestou hotelem přemýšlím o správné metodice. Zavrhuji nepřímé metody sčítání, jako je počet stop nebo váha trusu přepočtená na plošnou jednotku. Ukryji se prostě u hlavního biokoridoru běžců tak, abych nebyl spatřen a nikoho nevyplašil. Sčítat budu přesně 60 minut od 7:00 do 8:00.
Sotva se přikryji posledním palmovým listem, hodiny na místním kostele odbíjejí sedmou a já vidím na chodníčku kolem zátoky s přístavem běžkyni. Fotoaparát tiše cvaká a papír ztrácí svoji neposkvrněnost první čárkou. A už vidím dalšího, z druhé strany, a za ním nějaká slečna a pán do půl těla. A teď zase zprava, jeden, dva… A zleva… Připadám si jako houbař na svém plácku po vydatném srpnovém dešti. Prostě rostou. Tohle jsem teda nečekal. Na papíru přibývá rychle jedna čárka za druhou a rozhodně nestihnu nafotit všechny probíhající. A to jsem si původně chtěl dělat i poznámky, jaké typy běžců uvidím.
Zapisuji si jen do paměti – slečna ve značkovém oblečení, která při zakopávání vychyluje nohy snad o 45 stupňů, další v bavlněném triku s pružným kotníkem, ale línými koleny, starší žena, běžící tak šest minut na kilometr pěkným stylem, kluk do půl těla, ten měl tempo jistě pod pět na kilák, postarší chlápek ťapal tak za sedm… Na další si asi vzpomenu až u fotek. Všímám si i bot, ale statistiku jsem opravdu dohromady dát nestihl. Vím jen, že jedna paní měla sandály a já zaváhal, jestli ji tam mám správně. Jinak byla ve sportovním, ale ty sandály mě na chvilku zmátly. Když ale běžela za půl hodiny zpátky a bez nákupu, tak jsem si otazníček u její čárky škrtnul. Na některých fotkách je zachycených třeba šest běžců na pár metrech a nešlo o skupinku, každý jel za sebe.
Pomalu se vracím k hotelu a sčítám. Zleva mám 68 čárek, zprava 51. Snažil jsem se nečárkovat ty běžce, kteří se vraceli, ale někoho jsem si možná nepamatoval. Je to možné? 119 běžců za hodinu? V průměru dva za minutu? Je to možné, fotodokumentace to dosvědčuje. Nebudu dělat ohledně přemnožení předčasné závěry, jen zaznamenám údaj na časovou osu a v příštích letech uvidíme. Zamyšleně kráčím cestou podle moře, borový háj už voní a vyhrává naplno. Na malé opuštěné plážičce si jedna z běžkyň z mého sčítání odkládá boty, elasťáky a běžecký top a vrhá se do moře. Co také asi může být po běhu lepší než koupel v moři? (Podotýkám, že jsem ji fotil pouze z vědeckých pohnutek.)
Druhý den je můj úkryt opuštěný. Běžím! Běžím pobřežní pěšinou a užívám si mořský vzduch, míjím známé tváře i ty nové. Končím výklusem u plážičky. A můžu potvrdit, že koupel v moři ihned po hodince běhu je neskutečná slast. Škoda jen, že jsem tu dnes sám…
