Chůze po lajně vznikla v amerických Yosemitech, kde si lezci krátili dlouhou chvíli chůzí po řetězech natažených kolem parkovišť. Dnes můžete na slackline nejčastěji narazit v městských parcích. Používají se ploché popruhy, které se obvykle pomocí ráčny napnou mezi dva kotvící body, a výzva je jasná: přejít z jedné strany na druhou. Tím, že zvládnete obyčejnou chůzi, ovšem zábava nekončí.
Různé disciplíny
Dnes se slackline rozdělil na dvě hlavní větve, tu první představuje highline neboli chůze na popruhu ve výšce několik desítek až stovek metrů nad zemí. Pokud vám výšky nedělají dobře, pak se můžete zaměřit na freestylovější podobu neboli trickline. Tento typ lajny je dlouhý kolem patnácti metrů, je natažený nízko nad zemí a použitý je širší popruh. Samotná lajna pak funguje jako pomyslná trampolína a od jednoduchých statických triků se můžete postupem propracovat až k saltům a dalším akrobatickým kouskům.
Kromě highline a trickline se ještě můžete setkat s longline (více než třicetimetrová lajna nízko nad zemí) nebo waterline (lajna natažena nad vodní plochou).
Atraktivní je propojení slacklinu s historickými místy:
Slackline a běhání
Proč ale zmiňujeme slackline na běžeckém serveru? Důvod je jednoduchý - jedná se o perfektní nástroj na posílení středu těla a také stehenních a hýžďových svalů. Zapomínat nesmíme ani na kotníky, které musíte mít při chůzi po lajně dostatečně zpevněné a jisté.
Při prvních pokusech je velmi pravděpodobné, že vám bude stačit pouze pár minut, abyste byli až nečekaně zničení a unavení. Slackline vyžaduje vysokou koncentraci a zapojení takřka všech svalů od hlavy až k patě. Pokrok na sebe ale nenechá dlouho čekat a při pravidelném tréninku se začnete rychle zlepšovat.
Pořízení nového setu
Pořizovací náklady na začátečnický nový set (popruh s ráčnou) jsou poměrně nízké a daly by se srovnat s náklady na čtvrtletní permanentku do posilovny. Použití je velmi snadné a rychlé, k natažení lajny vám stačí najít dva stromy v ideální vzdálenosti od sebe. Čím kratší vzdálenost mezi kotvicími body bude, tím snazší bude lajnu přejít. Výhodou bude, pokud se vám podaří popruh napnout nad měkkým a hladkým povrchem. Ideální je trávník. Spadnout z půlmetrové výšky bosým chodidlem na kámen nebo šišku totiž není vůbec nic příjemného.
Aby byly vaše začátky na lajně co možná nejsnazší a nejpříjemnější, je třeba vybrat správný set. Nehodlám se zde pouštět do konkrétních a podrobných doporučení, se kterými vám lépe poradí ve specializovaných prodejnách a na slackline serverech, ale okrajově naťukneme dva základní parametry - délku a šířku.
Jak už bylo zmíněno, čím delší lajnu natáhnete, tím obtížnější bude ji přejít. Pro začátek vám tedy bude bohatě stačit napínat popruh na pět až deset metrů. Než ovšem pořídíte krátký popruh, nezapomínejte na to, že se budete postupem času zlepšovat a krátké lajny vám přestanou stačit. Proto se vždy vyplatí rovnou pořídit popruh spíše delší, který vám umožní využívat i vzdálenější kotvící body.
Druhým základním parametrem je šířka. Nejčastěji se můžeme setkat s popruhem širokým 50 nebo 25 milimetrů. Širší z nich se kvůli větší ploše a dobrému pružení používá výhradně na triky. Pro chodce a vyznavače statičtějšího pojetí slackline je vhodnější popruh o šířce 25 milimetrů. Užší popruh má výhodu v tom, že vám nebude tolik vyvracet kotník a bude výrazně stabilnější.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
