Tak jsem měla během jednoho týdne, to je během sedmi dnů, tři závody!
Na Velikonoční neděli 20. dubna jsem se vydala do Rožmitálu pod Třemšínem na desetikilometrový silniční závod Rožmitál - Březnice. Letos se sešlo na startu 277 běžců. Proti loňským 157 běžcům se jedná o velký nárůst. Určitě sehrálo úlohu počasí, loni byla zima a dokonce sněžilo. Letos sice foukal vítr proti nám, ale svítilo alespoň sluníčko. Na startu byla dost velká tlačenice, po startovním výstřelu se naštěstí pole závodníků rozložilo. Běželo se hezky, vše by bylo OK, ale jak jsme vyběhli, vyrazila na trasu také auta a na celkem málo frekventované silnici, byla rázem zácpa - auta a běžci! Že bych při běhu musela vhánět do plic výfuky z aut, to teda nemusím. Myslím, že by měli napříště organizátoři závodu uvážit, jestli na tu jednu hodinu neuzavřít silnici. Jinak vše prima, v cíli teplá polévka a čas 52:58, hodnotím to jako celkem dobré.
Hned ve čtvrtek 24.4. se ve Vodňanech běhá tradiční předprvomájový běh. Běhám ho už spoustu let a vždy běžím pět kol, to jsou asi dva kilometry. Letos mě čekal šok. Při registraci mně paní zapisovatelka řekla: tak tři kola. Já na to: "Jak tři? Já běhám pět kol!". Ona se začala smát a řekla mi, že je to podle věku a já jsem dovršila...! Sice se mi to vůbec nelíbilo, ale podřídila jsem se. Co mi také zbývalo?
Zato v sobotu 26. dubna jsem si to vynahradila. Běžela jsem deset kilometrů v Českých Budějovicích v rámci Runtour 2014. Jelikož běžely také děti, přihlásila jsem oba své vnuky. Ten menší, Tonda, běžel 500 metrů. Dětičky běžely buď samy nebo za ruku nebo je nesli rodiče v náručí nebo vezli v kočárku a vedle ještě běželo starší dítě, vše dovoleno. My běželi s Tondou za ruku, pelášili jsme, klučík se smál, moc jsme si to užívali.
Pak běžel ten starší, Vašek, tisíc metrů, tedy "dětský kilometr". Venoušek běžel statečně sám. Všechny děti běžely na čipy, což pro ně byl zážitek, protože si připadaly jako skuteční velcí závodníci.
V poledne startoval závod na pět kilometrů a hodinu po poledni my na deset kilometrů. Trasa byla příjemná, jen kousek městem a pak parkem a Stromovkou podél Vltavy dva okruhy. Sluníčko se do nás opíralo až moc, bylo dusno, i když jsme běželi kolem vody. Možná proto byl můj čas horší než před týdnem 54:18. Jinak vše skvělé, doprovodný program pro děti i dospělé, prostě krásně strávený den!
Ale nejhezčí závod byl v sobotu 3. května. To se běžel Lipenský půlmaraton. Běžela jsem ho už loni, ale letos byla jiná trasa, pro mě lepší. Běželi jsme z Frymburku okolo Lipenské přehrady, kterou jsme měli stále po pravé ruce, po cyklostezce do Frýdavy a kousek zpět do Přední Výtoně. Přesně 21,1 km. Předpověď počasí nebyla dobrá, ale že to bude tak špatné, jsem nečekala! Ráno byly na startu jen tři stupně nad nulou, studený vítr a mrholilo! Všichni závodníci drkotali zubama, měli dlouhé elesťáky, čepice, rukavice, bundy, všichni jsme poskakovali, abychom se alespoň trochu zahřáli. Přemýšlela jsem, jestli jsem se oblékla dobře, ruce a nohy jsem měla úplně zkřehlé. Postupně jsem rozmrzala až během závodu, tak na pátém kilometru jsem měla teprve "provozní" teplotu. Ale přírodou jsem se kochala už od začátku závodu. Lipno je krásné a jelikož byla zima, ani jsme moc lidí nepotkávali, krásně se dýchalo a nám nezbývalo než běžet rychle, abychom se zahřáli. Než jsem se nadála, vidím na cestě, že už jsem na desátém kilometru! Pak už bylo jen pět kilometrů do Přední Výtoně a dále na otočku do Frýdavy a zpět. Nohy tentokrát ani moc neprotestovaly, někdy mi nabíhají žíly, tak jsem si řekla, že těm nohám alespoň pěkně protáhnu trubky.
Když jsem viděla cíl, dokonce se mi podařilo přidat! (Díky, Miloši, trenére můj!) Čas 1:54:03! Zase jsem skákala radostí, tentokrát sama, žádná kamarádka - gazelka (tak se nazývají vzájemně členky projektu adidas Women's Challenge, pozn. red.) tam nebyla. Bude příště, hlavně aby i příště byl důvod k radosti. Moc si to přeji!
