Vít Pavlišta se stal mistrem republiky v půlmaratonu v čase 1:06:19
Při neúčasti Milana Kocourka byl Vítek Pavlišta jasným favoritem sobotního mistrovského půlmaratonu. Svoji roli splnil beze zbytku a loňský titul obhájil, i když v horším čase než před dvěma týdny v Praze. Celkově se stal mistrem ČR v půlmaratonu již počtvrté. A co víc, první polovinu závodu byl vyrovnaným soupeřem Africkým běžcům...
Vítku, gratuluji k vítězství, jak se ti dnes běželo?
Neběželo se úplně ideálně, v Praze se mi před 14 dny určitě běželo lépe. Je z toho titul, takže spokojenost určitě je, jen čas mohl být lepší.
Byl horší čas dnes způsoben konkurencí, kdy jsi druhou polovinu běžel sám, nebo spíše počasím?
Asi to byla kombinace obojího. Běžel jsem sám druhé kolo, tam člověk těžko hledal motivaci vzadu na táhlých rovinách, kde i docela foukal vítr, tam tempo hodně klesalo...
Loni jsi myslím více spolupracoval s africkými běžci, dneska to nešlo?
Snažil jsem se. Běžel jsem s nimi první desítku a celou dobu mi nastupovali, chvíli jsme klusali, chvíli jsme šli 2:50 kiláky a tak se nedá běžet půlmaraton – já na to prostě nemám. Spíš mě to otrávilo, tak jsem se na desítce odpojil a doběhl si to radši sám.
Mezi přihlášenými byl i Milan Kocourek, nakonec tu nebyl. Je to škoda, nebo jsi to uvítal?
Je to škoda, čekal jsem, že by se tu mohl objevit a třeba bychom běželi spolu, potahali se. Ale asi zvolil jinou strategii, škoda.
Tvým dalším závodem bude až Mistrovství republiky v maratonu?
Určitě. Chtěl bych do té doby ještě něco potrénovat a v Praze uvidíme.
Na tiskové konferenci jsi řekl, že některé tréninky, co chodíš, jsou těžší než půlmaratonský závod. Zvolníš teď?
Už jsem zvolnil. To byly spíše zimní rychlostně-objemový tréninky, kilometráž byla vysoká... To už teď moc neběhám, je to spíš ladění.
Po Pečkách jsi říkal, že plán je B-limit v půlmaraton, ten už máš, teď tedy ještě B-limit v maratonu...
Plán je pořád stejný, uvidíme v Praze. (úsměv)
Žádné domluvy s klukama z Liberce nebo vlastně s kýmkoliv, kdo by ti mohl pomoct, zatím nejsou?
Není kdo. Já to potřebuji rozběhnout za 68 minut, abych běžel mezi 2:16 – 2:17 a přeci jen těch lidí, kteří běhají půlmaraton za 1:08 už tolik není, takže není moc z čeho brát. Zkouším se ještě s RunCzech domluvit, ale nejsem jejich největší oblíbenec. Záleží taky na Jirkovi, jak zítra poběží Hamburg (Jiří Homoláč den po rozhovoru běžel 2:16:55 a A-limit nesplnil, poz. aut.). Jestli poběží i v Praze, tak třeba s ním a s tempařem by se dalo nějak domluvit, nevím. Kdyby neběžel Jirka, třeba by byla domluva s RunCzech, že by mi mohli nechat pacemakera. Budu to řešit následující tři týdny.
Děkuji a přeji, aby se mistrovský maraton vydařil.
Petra Kamínková vévodila ženám a cílovou pásku protnula v čase 1:17:31
Petra Kamínková na Pardubickém vinařském půlmaratonu přidala do své sbírky desítek mistrovských titulů další, z půlmaratonské distance čtvrtý. V hodnocení závodu vzpomněla nedávný start na půlmaratonu v Praze a připomněla, že jí začíná honička v práci a některé závody tak musí jít v létě stranou...
Petro, gratuluji k dalšímu mistrovskému titulu. Jaký to byl závod z tvého pohledu?
Myslela jsem, že to bude jednodušší. Samozřejmě titul je pěkný, ale ten pocit z běhu... Asi čtrnáct dní po Praze je málo a musím říct, že jsem unavená více než po té Praze. Nohy mě bolí více.
Obecně byla Praha o něco rychlejší – čím myslíš, že to bylo? Tratí nebo počasím?
Já bych řekla, že asi tím počasím, protože ono je dneska nějak dusno. Sice neříkám, že nefoukalo, ale nebylo to tak hrozný. Já to sama nechápu... Možná to bereme všichni pocitově, protože 14 dní je málo a kluci taky běželi v Praze krásné výkony a já jsem sama sebe překvapila. Možná nás ten půlmaraton v Praze více vyčerpal.
Občas se daří, že ti v závodě pomohou k lepšímu času muži, když běžíš s nimi. Šlo to i dnes nebo jsi běžela sama?
Vždycky jsem s nějakým mužem běžela. Chvilku jsem třeba běžela sama, ale potom mě někdo doběhl. Ale posledních patnáct set metrů mě těch mužů doběhlo více, oni mezi sebou finišovali a já už jsem si držela svoje tempo a jen hlídala Petru Pastorovou zezadu, takže už jsem si běžela na pohodu. Ale bylo to fajn, že jsem pořád měla s kým běžet.
Petra Pastorová se na závodní tratě vrátila a byla poměrně blízko, věděla jsi o ní?
Samozřejmě, když jsme běžely na obrátku, to bylo na pátém, šestém kilometru, tam jsem si to kontrolovala, ale tam to bylo ještě málo – první desítka nic neřeší. Potom jsem si to hlídala na sedmnáctém kilometru a Petra byla kousek za mnou, tak jsem si říkala, musím si to pohlídat. Překvapilo mě to a mám z toho radost, že se Petra vrací. Musím říct, že jsem před startem měla za velkou soupeřku Terku Lajdovou, ale je vidět, že na dva půlmaratony po sobě je 14 dní pauza málo.
Jaké další závody plánuješ?
Mám sezónní zaměstnání a teď nám už začíná hodně práce. Závody mi skončily, ale poběžím v Karlových Varech a u nás v Olomouci, v září už zase budu moct závodit. Aspoň si odpočinu a budu mít větší chuť do toho závodění. Chuť mám tedy pořád, ale budu více motivovaná a odpočatá, i když práce je náročná. Samozřejmě ale půjdu některé naše olomoucké závody, protože ty jsou dopoledne. Takže dopoledne odzávodím a potom půjdu pracovat. Ale jinak - Karlovy Vary, Olomouc a potom až v září.
Olomouc, domácí závod, to je tradičně velká motivace. Zkusíš tam zaběhnout svůj letošní nejlepší výkon?
To nevím, jestli dám hodinu patnáct padesát, co jsem běžela, jde o počasí. Trať není špatná, je pěkná, ale běží se v sedm večer, mě to moc nevyhovuje a může být hrozný teplo. V Praze bylo chladno, úžasné počasí, takže si myslím, že ten čas nepřekonám. Ale v Olomouci mám zaběhnuto 1:17:43, tak třeba aspoň tento čas padne.
A na podzim budou vrcholem Běchovice, kde se pokusíš o další medaili?
Ano, Běchovice půjdu, to je tradice a hlavně je to jubilejní ročník, tak tak nesmím chybět. Jen doufám, že budu zdravá, že se mi nic nestane a že tam opravdu budu.
