Kdyby běžci Petrovi svázali ruce za zády, asi by mu to při běhu ani nevadilo. V jeho ukázce naprosto chybí výpomoc paží. Celé horní končetiny jsou jen tak neseny a pohyb jim dodává pouze rotující trup.
To je samozřejmě špatně a je to na úkor běžecké techniky i samotného výkonu. Kdo si vyzkoušel to, že pokud při uvadajícím běhu paže a předloktí pěkně rozhýbe, dodá mu úplně jinou dynamiku a lehkost, dá mi jistě za pravdu. Paže jsou při běžeckém cyklickém pohybu jakýmsi druhým hnacím motorem.
Plusy a minusyNegativa přetáčení ramen, a tím mírně i celého trupu paže jsou téměř bez vlastní dynamiky a bez nápomoci běžeckému tempu zkracování kroku vlivem nedotažení pohybu bérce vpřed dopad na celé chodidlo Pozitiva držení trupu - mírný náklon vpřed vzpřímené držení hlavy přiměřený zákop |
Samozřejmě, rozsah práce horních končetin musí být adekvátní tempu běhu. Ale i při pomalém klusu by celé paže měly být běžecké dynamice nápomocny.
Petr má navíc příliš sevřené předloktí a ruce se stahují před tělo – výsledkem je jasná rotace v ramenou, pohyb, který není při běhu žádoucí. Poradil bych mu, aby předloktí více uvolnil, povolil sevřenost v loketním kloubu a zaměřil se na předozadní pohyb paží a udržení ramen v klidu. Tím dojde i ke zklidnění v oblasti přetáčení trupu.
Jde-li o držení hlavy a nesení trupu, je vše v pořádku – mírný náklon vpřed a vzpřímené držení hlavy je správný.
Dolní končetiny taktéž příliš neoplývají dynamikou a plným rozsahem pohybů, který by i při pomalejším běhu mohl být větší. Schází mi zejména vykývnutí bérce vpřed a došlap těsně před tělem. Krok je tím úměrně zkracován.
VideoukázkyVidea zasílejte o délce alespoň třicet sekund. Pohled na běžce by měl být z více stran, nejlépe jeden z boku, druhý zpředu, každý z nich ideálně po oněch třicet vteřin. Apelujeme také na svižnější tempo běhu, při němž lze běh lépe technicky provést, při němž však též více vyniknou případné nedostatky či chyby v technice. Svá videa zasílejte na dusan.erbs@post.cz |
Jak se zdá z ukázky, Petr se snaží, alespoň v první polovině videa, o běh přes přední část chodidel, o běh přes špičky. Ovšem místo toho, aby si pro dopad a odraz "došel" díky výkyvu bérce vpřed, a tedy delšímu kroku, dohání to přespřílišným zvedáním kolen a našlapuje příliš zvysoka.
V druhé polovině ukázky je to již zcela čistě běh přes celé chodidlo, a to není vůbec vítáno. Jednak kvůli dynamice běhu, následkem je totiž velké zabrzdění dopadem na celou plochu chodidla, jednak ze zdravotních důvodů, váha těla i s energií přenesenou na dopad jde na klenbu, taktéž je zde minimálně využit tlumivý systém běžecké obuvi. To se nemusí líbit ani ostatním kloubům dolních končetin, o obratlích a páteři ani nemluvě.
Postavení pánve je dobré, nevyznačuje se výrazným podsazením, takzvaným "sezením", jak to u běžců velmi často bývá. I zákop můžeme vzhledem k rychlosti běhu ohodnotit kladně.
Abych tedy shrnul nejzásadnější negativa: chybou je rotace ramen, a tím i celých horních končetin, plus nedostatečná dynamika v práci paží. V oblasti dolních končetin by se měl Petr zaměřit na prodloužení kroku zvětšením rozsahu pohybu bérce směrem vpřed a vybrat si, zda chce mít dopad přes přední část chodidla (špičku) či přes patu.
Dušan ErbsNa závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředil se střední tratě a po opuštění dráhové atletiky se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním tratím na pět až patnáct kilometrů. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu. Je mistrem České republiky v krosu v rámci České obce sokolské, mistrem Evropy i světa v canicrossu a je trenérem atletiky.  |
