Letošní rok jsem běžel s úplně jinými lidmi v týmu, než v letech předchozích. Náš nový tým RUNGO.cz srdcaři jsme dávali dohromady poctivě a s velkou pečlivostí. Na tom s kým strávíte těch 30 hodin totiž ve skutečnosti záleží mnohem více, než na tom, jak rychle kdo umí běhat. Každý z nich totiž bude unavený, chvílemi promrzlý, hladový, nevyspalý a možná se bude i trochu bát. Ale když se tým dokáže semknout dohromady, všichni se navzájem podporují, pomáhají si a rozesmívají se, je to i přes všechny těžkosti, alespoň pro mě, jednoznačná událost roku!
A stejně tak jsme si i letos dokázali poradit se vším, co nám náročný víkend přinesl. Ať už šlo o píchnuté kolo, střevní problémy, půlhodinové bloudění mimo trať (samozřejmě s kopcem navíc), tak trochu zaspání druhého auta nebo poranění achillovky a jeden úsek navíc pro mě jako bonus. Dokázali jsme to zvládnout s úsměvem na tvářích, k čemuž nám pomáhalo i přátelské povzbuzování a hecování s druhým týmem RUNGO.cz core, který byl, stejně jako ten náš, složen z členů redakce, dobrovolných pomocníků z RUNGO závodů nebo lidí, kteří navštěvují naše výběhy. Naše časy byly tak vyrovnané, že jsme se s nimi potkávali na předávkách po celých 360 kilometrů.
V autech panovala dobrá nálada, ve chvíli volna jsme zvládali návštěvu cukrárny, procházku po Krumlově nebo oběd v místním pivovaru. A když jsme přejížděli mezi jednotlivými předávkami, auto se otřásalo naším falešným zpěvem písní Hany Zagorové či Whitney Houston. Byla to legrace.
Vltava Run 2016Štafetový běh pro týmy o maximálně 12 lidech. |
Když jsem se ale postavil na start svého úseku, všechno se najednou změnilo. Napětí vystoupalo na maximum a já vyrazil na trať s velkým odhodláním. Shon kolem najednou zmizel, jako by se snad celý svět zastavil a já se ocitl uprostřed ticha přerušovaného jen cvrčky, kuňkáním žab a došlapem mých silničních bot. Nádherná trasa nabízela vše, co mám na běhání rád. Krásné výhledy, přírodu, pestrou krajinu. A i když mě bolely nohy, rozhodně se nedalo zpomalit, protože ostatní přeci běželi tak rychle, tak na hraně svých možností a v cíli byli tak vyřízení, že jsem nemohl promrhat byť jedinou vteřinku z jejich nasazení nějakým zbytečným odpočinkem. Navíc na mě v cíli čekali s mohutným povzbuzováním, které by dodalo sílu snad i mrtvému. Díky tomu bych zvládnul běžet klidně i tři úseky navíc!
Tento jedinečný mix zážitků, lidí a běhání tak pro mě znamenal i letos nezapomenutelnou událost a já doufám, že budu moci běžet opět za rok. Vždyť přeci nejlepší zážitky jsou ty sdílené.
Velký obdiv a dík patří také organizátorům, kteří dokázali tuto akci zvládnout na jedničku!
