Pražskou zastávku STRC jsem běžel už loni a moc se mi líbila. Perfektní atmosféra nejen na startu, krásná členitá trať s pestrou paletou povrchů a litry potu vydané v pekelných stoupáních Petřína. Tak si tenhle závod pamatuji z loňska a již v předstartovní tlačenici se zdá, že ani letos tomu nebude jinak. Moderátor Stanislav Bartůšek všechny informuje, že vzhledem k vskutku letnímu počasí, které zahrnuje i pořádné dusno, pro nás budou na trati připraveny hned dvě občerstvovací stanice. Tuto informaci vítám s nadšením, jelikož si moc dobře pamatuji, jak se mi před rokem vyplatilo si v každém okruhu (běží se dvě kolečka po 5,5 km) dopřát pořádnou dávku osvěžení dole v Kinského zahradách před pekelným stoupáním zpátky ke Strahovským kolejím.
Se startovním výstřelem se dává masa přibližně čtyř set lidí do pohybu. Na startu totiž společně stojí účastníci hlavního závodu na jedenáct kilometrů i poloviční trati a všech štafet. Ti nejrychlejší vyrážejí naprosto zběsilým tempem kupředu. My pomalejší, a samozřejmě i rozvážnější, se nikam moc neženeme, protože víme, co nás čeká.
Začátek trasy vede po rovinatých asfaltových chodnících Petřína. Turisté nás nejdříve zmateně sledují, ale nikdo se nikomu neplete pod nohy a občas se ozve dokonce i nějaké to povzbuzení, když těm bystřejším dochází, že to bude asi nějaký běžecký závod. Míjíme Štefánikovu hvězdárnu, horní stanici lanovky a z Petřínské rozhledny zahlédneme po pravé straně alespoň špičku. Běžecký špalír se pomalu, ale jistě natahuje, což je dobře, jelikož nás za chvíli čeká ostrá zatáčka vpravo, asfalt pod našima nohama mizí a cesta se zužuje.
První seběh je tu. A to je moje parketa. Na úzké pěšině předbíhám několik lidí, kteří si svůj běžecký styl hlídají i v těchto podmínkách. Já naopak rozpřahávám doširoka ruce a nechávám zemskou přitažlivost pracovat pro mě. Po chvíli vbíháme opět na asfaltku s krásným výhledem na Prahu. Jen letmo se pokochám, jelikož klesáme stále ve zběsilém tempu Velkou strahovskou zahradou. Následuje ostrá zatáčka vpravo a mírným stoupáním se blížíme k druhému nejoblíbenějšímu úseku na trati.
Tím jsou Petřínské schody vedoucí z Vlašské ulice do Strahovské a Lobkovické zahrady. Přecházím do chůze. To mě sice stojí pár vteřin, ale na druhou stranu mám nahoře dost sil na to, zase se rozeběhnout a ztracené pozice dobývám rychle zpět. Prostřední část okruhu se nese v duchu střídání seběhů a výběhů. Míjíme pomník Karla Hynka Máchy a probíháme hladovou zdí. Následuje klesání do Kinského zahrad. Dlažební kostky pod nohama a cesta klikatící se v poměrně prudkém klesání nutí řadu běžců zpomalit, čehož využívám a svým nekoordinovaným rozevlátým stylem jich opět několik předbíhám. Na občerstvovačce si beru kelímek s vodou. Dva loky osvěží nejen moje tělo ale i ducha a zbytek obsahu skrápí hlavu i záda. Paráda!
Salomon Citytrail Praha
|
A teď to nejtěžší. Stoupání zpátky ke kolejím. Všechny mírnější pasáže běžím. V těch dvou nejpřísnějších ale opět přecházím do chůze. V závěru prvního okruhu je řada fanoušků a ti mě ženou svým pokřikováním vzhůru a následně v ústrety druhému okruhu. Ionťák ve mně mizí rychlostí blesku a já se pouštím s veškerou vervou do druhého kola.
Cítím se dobře a říkám si, že jsem dobře rozvrhnul síly a že by druhé kolo nemuselo být o tolik pomalejší než to první. Probíhám již dobře známými pasážemi tratě. Občas někoho v seběhu předbíhám. Moc lidí se naopak nedostává přede mě a to je mi důkazem toho, že se mi celkem daří. Schody opět sice jen šlapu, ale v tempu a mám z toho dobrý pocit. Máchu míjím se zaťatými zuby. Střední pasáž mě opět posouvá o několik pozic dopředu a na poslední občerstvovačce si dovolím na vteřinu se zastavit, pořádně se napít a zbytek vody si zase nalít na hlavu a záda. Poslední stoupání je tu a já se do něj zakousávám s vervou pitbula. V cílové rovince sbírám poslední zbytky sil a pokouším se o cosi jako sprint. Je to tam! Do cíle se dostávám v čase pod jednu hodinu, což byl můj tajný cíl.
To ale ani zdaleka nestačilo na ty nejrychlejší. Z mužů byl v cíli první Ondřej Fejfar v čase 41 minut 35 vteřin. Mezi ženami dokázala své loňské vítězství obhájit Pavla Zahálková v čase 47 minut 1 vteřina.
Autor s vítězem závodu Ondřejem Fejfarem
Letos jsem si tento závod užil snad ještě víc než loni. Členitá trasa s rozmanitou paletou povrchů je skvělá. Značení trasy a přítomnost organizátorů na klíčových místech hodnotím také velmi pozitivně. Organizaci bych snad vytknul jen dvě drobnosti, na které si stěžovali někteří závodníci i jiní návštěvníci této jinak velmi vydařené akce. Změna druhu dostupného občerstvení v cílovém prostoru nebyla, řekl bych k lepšímu. Loňské kvalitní hamburgery nahradily klobásy a párky v rohlíku. Vegetariáni si bohužel neužili ani zasloužený těstovinový salát, jelikož v něm byla šunka. Za větší problém ale považuji zmatky u registrace, které vznikly kvůli nešťastně zvolenému označení výdejních míst a tomu, že se slečny vydávající startovní sety rozhodly svačit zrovna v době největšího náporu. Snad se tyto detaily povede do příště napravit, aby byl tak skvělý závod už opravdu bez chybičky.
