Běžím do prudkého kopce a najednou přede mnou leží tělo schoulené do klubíčka. Pár lidí ho přeskočí, tři zastavíme. Dívka před námi nemůže bolestí v břiše dýchat, je v takové křeči, že se s ní nedá moc manipulovat. Další problém je, že má na sobě jen tričko a tříčtvrťáky, přitom leží na sněhu.
Ani jeden z nás nemá alufólii, všichni jsme na běh do vrchu nalehko. Vyštracháme jen tenkou bundu, kterou pod Pavlínu strčíme. Poslední dobíhající běžkyni posíláme zpět na dolní stanici lanovky pro horskou službu. Střídáme se v zahřívání, utěšování a komunikaci, víc se toho dělat nedá.
Čtvrthodina do příjezdu skútru je docela věčnost, tak solidně promrzáme. Po předání záchranářům vystřelíme do kopce a makáme, co to jde, jen abychom se zahřáli. Když si nahoře od výsledného času odečtu záchranářskou čtvrthodinku, vyjde mi umístění na medaili. I přes letmé zklamání mám z dnešního výkonu dobrý pocit.
Princip první pomoci
Poskytnutí první pomoci je povinnost - morální i zákonná.
Poskytnutí první pomoci není jen morální povinnost, je to povinnost daná zákonem. Samozřejmě musíte myslet především na své zdraví a život, ale člověka v nouzi byste rozhodně neměli s klidnou tváří jen tak překročit a pokračovat v honbě za osobákem.
Zvlášť v horských závodech se v komplikovaném terénu může stát ledacos a pomoc v chladném počasí nebo dokonce na sněhu a ledu musí být okamžitá. Protože ne na všech závodech stojí u každého patníku pořadatel nebo fanoušek, měli byste být připraveni kdykoliv udělat alespoň to nejnutnější. Pokud se rozčilujete, že po vás pořadatel závodu vyžaduje v povinné výbavě alufólii nebo náhradní bundu, která vás zbytečně zatěžuje, znovu si přečtěte první odstavec tohoto článku.
Zásadou číslo jedna při pomoci druhému člověku je nezranit a neohrozit sám sebe. Proto se, než se po hlavě vrhnete do horečnaté záchrany, zastavte, rozhlédněte, nadechněte, zamyslete. Nestojíte přece o to být ušlapáni davem, sraženi doprovodným vozidlem nebo zapadnout mezi kameny k postiženému. Teprve po zklidnění emocí se vydejte na místo a zjistěte, co se stalo. V případě, že u sebe máte mobilní telefon, volejte záchrannou službu na čísle 155 a postupujte podle pokynů operátora. Pokud telefon nemáte, rovnou poskytněte nezbytnou pomoc a současně uvědomte někoho, kdo záchranku zavolá za vás.
S postiženým se snažte komunikovat, protože vám o svém stavu může ledacos napovědět a vy zjistíte, že mnohdy řešíte něco úplně jiného. Také to výrazně pomůže záchranářům, kteří si zraněného přebírají. Zahřívejte jej, uklidňujte, mluvte – tyhle maličkosti pro něj znamenají více, než si myslíte. Zjistěte jméno, zdravotní stav, přítomnost příbuzných nebo kontaktní osoby, aktuální potíže v průběhu celého dne. Z bolesti hlavy či rukou se může vyklubat vážnější problém, třeba lehká mozková příhoda, takže nic nepodceňujte.
Teprve po příjezdu záchranných složek se můžete s pocitem dobře odvedené práce vzdálit. A co můžete při běhu či běžeckých závodech očekávat? Nejpravděpodobnějšími problémy jsou krvácení, zlomeniny a kolaps vedoucí od mdlob přes bezvědomí až po zástavu dechu a srdce. První pomoc je v těchto případech následující:
Masivní krvácení
Zaškrcení masivního krvácení
Tržné rány v důsledku pádu či kolize bývají při běhu časté. Krev z nich může buď vytékat proudem temně červené krve, pak je to krvácení žilní, nebo vystřikovat v intervalech z rány o světlejší barvě, pak se jedná o krvácení tepenné.
V případě porušené tepny vězte, že máte na záchranu lidského života necelou minutu, takže nad ničím příliš nedumejte. Máte-li u sebe gumové rukavice, pomocí nichž se budete při ošetření chránit před infekcí, vezměte si je. Většina běžců si je na výběh s sebou pochopitelně bere včetně pudřenky a velké večerní, ale jejich funkci spolehlivě zastoupí i igelitový pytlík, který můžete najít téměř všude. Bez váhání vnořte prsty do rány a krvácení tlakem zastavte. Teprve poté řešte další logistiku, jako je telefonování na linku 155, přivolání pomoci nebo přiložení tlakového obvazu či zaškrcovadla.
Zaškrcovadlo přikládejte v případě tepenného krvácení na postiženou končetinu co nejblíže k tělu a hlavě. Nemáte-li s sebou lékárničku, můžete použít například pásek. Zaškrcovadlo by totiž mělo být alespoň deset centimetrů široké. Tlakový obvaz také primárně zhotovíte tak, že jednu roličku obinadla vtlačíte na ránu a další ji pevně připevníte k tělu zraněného, ale máte-li holé ruce, musíte si vystačit se svinutými pruhy látky. Na rozdíl od zaškrcovadla je aplikace tlakového obvazu pro amatéry jednodušší. A technická rada na závěr – vše utáhněte vždycky více, než si myslíte, že by mělo být utaženo. Tlakové obvazy i zaškrcení by měla opravdu bolet, jinak nejsou dostatečně účinná.
Zlomeniny
Pokud se nejedná o zlomeninu otevřenou, tedy krvácející, není toto poranění život ohrožující. Proto se soustřeďte především na přivolání pomoci a zajištění tepelného a pocitového komfortu zraněného.
Teprve v případě, že se pomoc na místo nedostane, využijte, co máte po ruce, ke znehybnění poraněné končetiny. Ideální je svázat zraněnou nohu ke zdravé. Z pruhů látky či šátků a větví vyrobte provizorní dlahy, které by měly sahat přes dva klouby, v případě zranění ruky ji zavěste na šátek tak, že v lokti svírá pravý úhel. Zraněného podepřete a odveďte na místo, kam už se záchranáři dostanou.
Mdloby, bezvědomí a příbuzné stavy
Kolaps je hodně široký pojem zahrnující stavy od mdlob z vyčerpání, úžehu, hypoglykémie či dehydratace přes projevy nemoci, o které běžec před startem nevěděl, až po zástavu srdce a dechu. Řešení stavu je ale v zásadě podobné. Klekněte si k postiženému, tleskejte mu u ucha, nahlas ho oslovujte, třeste s ním. Pokud jsou to jen mdloby, pravděpodobně postiženého přivedete po krátké době k vědomí. V takovém případě jej do příjezdu záchranářů jen pečlivě pozorujte a komunikujte s ním.
Záklon hlavy u osoby v bezvědomí a kontrola dýchání rukou položenou na bránici
Pokud se nedočkáte žádné reakce, nejprve zajistěte průchodnost dýchacích cest. Uchopte zraněného za bradu a řádným tahem mu zakloňte hlavu. Protože je vláčný jako hadrová panenka a vy budete ruce potřebovat k jiným činnostem, sevřete si jeho hlavu v záklonu mezi koleny, jinak vám bude pořád padat na stranu. A každé takové spadnutí znamená ztížené dýchání a zhoršení stavu. Zkontrolujte, zda postižený dýchá – položte mu ruku na bránici, sledujte jeho hrudník, přiložte ucho k jeho ústům. Minimálně na deset vteřin počítejte nádechy a výdechy - měly by být tři až čtyři. V případě, že postižený nedýchá nebo vydává jen lapavé dechy, začněte ihned po oznámení situace na linku 155 s resuscitací.
Resuscitace prováděná laiky se skládá ze zevní srdeční masáže a umělého dýchání. Zatímco masáž srdce můžete provést komukoliv, dýchání do cizí osoby, která se někdy nachází v poněkud nepříjemném tělesném stavu, je jen na vašem uvážení. Věřte, že i pouhá srdeční masáž výrazně pomůže oddálit klinickou smrt pacienta tím, že okysličenou krev, která ještě v těle zůstává, zavede do životně důležitých orgánů. Zevní srdeční masáž provádíme tlakem spojených dlaní na prostředek hrudníku, tedy na hrudní kosti na spojnici bradavek.
Správná pozice rukou na hrudníku při masáži srdce
Rytmickými pohyby v četnosti přibližně dvakrát za sekundu stlačujeme hrudník. Pokud si to nechcete počítat, zpívejte si vánoční šlágr „Rolničky, rolničky“ a mačkejte hrudník do taktu. Přidáte-li přece jen i dýchání z úst do úst, provedete ho přímým vdechem při zakloněné hlavě postiženého a důkladném zakrytí jeho nosu vždy na konci každé sloky téhle písničky. V činnosti vytrvejte až do příjezdu záchranných složek a myslete na to, že to je tak vysoce vyčerpávající činnost, že budete potřebovat někoho, kdo vás za pár minut vystřídá.
První pomoc hrouO první pomoci si můžete načíst tuny příruček, ale připraveni se budete cítit jen do té doby, než si naostro vyzkoušíte, jaké jsou vaše reakce ve zmatku a při pohledu na zakrváceného a kolabujícího kamaráda. Proto je lepší zajít si na kurz, který vám vaše hranice posune ještě předtím, než se do podobné situace dostanete. Zážitkově a natvrdo jsem si to zkusila pod vedením Zuzky Tauchen a Míši Havlové na kurzu první pomoci Sapo Training First Aid Courses. Po prvním bloku přednášek o zastavování krvácení si chci uvařit hrnek kafe. Vejdu do kuchyňky a najdu tam instruktorku Zuzku, která pláče a z ruky jí cáká krev. Automaticky strkám prsty do rány, na rukavice či igelitový pytlík jako vždy zapomínám. Tlačím na ruku a pod prsty cítím vyčuhující kost, červený proud se zastavuje. Když už si myslím, že to mám pod kontrolou, Zuzka omdlí přímo na mě. Ukládám ji do stabilizované polohy, což v reálu vypadá tak, že se obě sesuneme na zem a já s ní chvíli cvičím (prsty pořád zabořené v ráně), volám sem další frekventanty kurzu...a znovuzrozenou Zuzkou jsem za reakci mile pochválena. Následuje další blok teorie, kterou jsem pro vás shrnula v článku výše. Po obědě přitvrdíme. Do učebny vtrhne maniak v kukle, mává puškou a na všechny strašně křičí. Chce vědět, kde je tady pošta. Bez varování začne střílet, někdo mě strhává k zemi. Ležím v loužičce vlastního kafe, vedle mě někdo pláče. Trvá mi pět minut, než se rozkoukám a než mi dojde, že v místnosti je několik těžce zraněných. Vím, že to je jenom simulace, ale stejně cítím strach a chce se mi brečet. Zamykáme se, voláme na 155, popisujeme rozsah poranění. Postupně ošetřujeme pneumotorax, prostřelenou dlaň, zaškrcujeme porušenou stehenní tepnu, což se zvrhne v boj o holý život při resuscitaci. Sanitka nejede a nejede a my nakonec prohráváme. Zakrýváme figurantčino tělo a věnujeme se dalším postiženým. Tišíme hysterický záchvat, uklidňujeme přeživší. Roznáším deky, protože střelná zranění jsou komplikovaná a já je ošetřit neumím. Alespoň mě učí, jak do rány po kulce zastrkat obinadlo a ucpat ji, pak přiložit tlakový obvaz. Každá minuta do příjezdu fingované policie a záchranky trvá snad hodinu. I v takové situaci se v dnešní době plné teroristických útoků můžete snadno ocitnout. Bohužel. Proto je lepší, když si ji odžijete nejprve nanečisto. Příště budete umět ošetřit i ten prostřelený hrudník. Přes nespornou kvalitu získaných informací doufám, že moje vědomosti zůstanou co nejvíce teoretické.  První pomoc hrou |
Poskytnutí první pomoci je samozřejmé a její znalost by měla být součástí sociální výbavy každého dospělého člověka. Kdysi jsme ve škole pobíhali navlečeni do igelitových pytlíků v simulaci chemického útoku a zpaměti recitovali ústavu. Je načase si doplnit vzdělání o něco užitečnějšího.
