I když účetnictví nesnáším, odjakživa mám v hlavě dvě kolonky, "má zažít " a "zažil" a tahle myšlenka se mi do té první nesmazatelně zapsala. Většinou netlačím nijak na pilu a čekám až to ke mně přijde v klidu "samo" a i tentokrát to "samo" přišlo, a to po roce, když mi kolegyně z H.E.A.T. řekly, že to za dva měsíce poběží a že mě přihlásí taky. Ptala jsem se, kolik to je kilometrů, řekli mi 7 a podrobnosti jsem nezjišťovala.
Letošní je přes 13km, takže ty předchozí byly zřejmě taky, ale to jsem naštěstí nevěděla, tak vysoké číslo už by mi přišlo jako utopie, při čísle 7 mi to přišlo ještě jako celkem možná realita. Začalo mi to víc vrtat hlavou a hned jsem sedla k google.maps a hledala kam je to od nás z domu 3,5km, abych věděla, kam musím doběhnout, aby to tam a zpátky domů bylo 7km. Proboha! Taková dálka! Odjakživa hodně chodím, běžně 20-30km ale běžet 7km? Nejvíc jsem v kuse běhala tak 3,5 -4km když jsem měla kvůli velké nadváze vysoký tlak, nechtěla jsem brát léky a běh byl to jediné, co mi tlak snižovalo.
Nicméně jsem to pártkrát zkusila, 2,4,5 km a zjistila jsem, že by to asi šlo. Běh mě chytil a dnes obávaných 7km vůbec neběhám, běhám několikrát týdně 8,10,11,13, uběhla jsem zatím nejvíc 19 a letos 5.dubna v Praze se chystám pokořit svou první "jedenadvacítku", a třeba si v budoucnu, když "pánbů " a hlavně zdraví dá uběhnu i víc jak půlku , nebo třeba od nás z Teplic až do těch Drážďan ale to už je hodně utopie :D.
Z toho loňského srpnového běhu nakonec sešlo, takže noční Drážďany zůstanou už třetí léto v kolonce "má zažíti", protože ani letos 15.8. se tam nedostanu, budu zrovna běhat po Alpách, ale v létě 2015 už jistě přeskočí do přihrádky "zažil".
