Samozřejmě můžete jet do Milána s cestovní kanceláří a vedeni barevným deštníkem se posadit na zadek z Poslední večeře v Santa Marie delle Grazie a západu slunce pozorovaného ze střechy Il Duomo. Ale pokud si chcete domov burzy a arbitrů módního vkusu prohlédnout při výběhu, máme pro vás tipy od běžce, který ve městě žije a pracuje. A protože pracuje na realizaci českého pavilonu na EXPO 2015, provede vás cestou k němu všemi zajímavými architektonickými lokalitami:
Proběhněte centrum
Vynechám Duomo, každý ho zná a je před ním tolik turistů, že běhat se tam stejně nedá. Na jeho střeše by se běhat sice dalo, ale to vás nenechají, můžete se jen procházet. Ale i to stojí za to, takže připomínám, že výběh na střechu Duomo je opravdu MUST-SEE! Až se proderete davem v pasáži Galleria Vittorio Emanuelle, octnete se před teatro Alla Scala a odtud už se můžeme rozběhnout. Namiřte si to klidně přímo za nosem a u paláce Armani, co ožívá hlavně večer, si proběhněte dvě malé uličky: via della Spiga a via Montenapoleone. Tyhle uličky mají jednu z nejvyšších cen za metr čtvereční celosvětově – protože právě toto je místo, kde musí být všichni, co chtějí něco znamenat v módě. Pro dost velkou část světa jsou právě tyhle dvě uličky tím, co dělá Miláno Milánem.
Il Duomo
Montagnetta di San Siro
Běžecká stezka pod lesem jeřábů. Girano Voci
Odtud se proběhněte Brerou – malými uličkami, kde je italský design doma. Vyběhnete u Castella, starého hradu Viscontů, kteří, aniž by to asi tenkrát tušili, dali Milánu nejoblíbenější běžeckou destinaci: Parco Sempione. V parku, kde běhá prakticky půlka Milána, najdete i hrazdičky a místa na posilování. To je vůbec fajn, i v ostatních milánských parcích jsou tyhle věci. A hlavně jsou všude po Miláně fontánky s údajně „pitnou vodou“, což v tomhle vlhkém klimatu a horkém slunci umí potěšit. Osobní test jsem provedl mockrát a zatím žiju.
Kousek od parku Sempione se rodí nový park – na místě bývalého výstaviště – jmenuje se City Life, a dominovat mu budou tři mrakodrapy – od Zahy Hadid, Daniela Libeskinda a Arata Izosakiho. Poslední z nich je zároveň nejvyšší v Itálii (200 a něco málo metrů) a už stojí. Kromě toho jsou kolem třeba bytovky od Zahy i od Libeskinda. Nová tvář tohohle města. Takže koho baví běhání ve stínu jeřábů (těch ocelových), tak tohle je ráj.
Torre Velasca. Mrakodrap z 50. let a skvost milánské moderní architektury.
Areál bytů CityLife
Brána EXPO 2015 v Castello
EXPO 2015 a český pavilonV roce 1851 se v Londýně pořádala první výstava EXPO, která shrnovala píli všech národů a její výtěžek postavil například muzeum užitého umění Victoria and Albert. 1.5.2015 začíná EXPO v Miláně a ČR zde díky architektonické kanceláři CHYBIK+KRISTOF postavila pavilon, který byl mezi 131 účastníky vyhodnocen jako jeden z pěti, které prostě musíte navštívit. Český pavilon na EXPO Milano 2015 charakterizují dvě základní věci: znovupoužitelná modulární konstrukce a bazén. Ta první se pojí přímo s jednoduchou formou a svoji výhodu ukáže za šest měsíců při demontáži a re-use, tu druhou si tisíce návštěvníků užívají každý den výstavy. Takovou vodní plochou a vůbec takto svobodně pojatým veřejným prostorem je český pavilon na Expu v Miláně skutečně jedinečný. Pomáhá tomu i z bazénu rostoucí socha „autoptáka“ Hydalla, která se stala kulisou „povinné“ selfie z Expa. A zatímco je vedro den ode dne větší, odehrává se před českým pavilonem přesně to, co se odehrávalo v hlavách architektů, když seděli ještě nad čistým listem papíru. Děti se perou ve vodě, adolescentky se do ní vzájemně shazují, ty dospělejší odhrnují z bříška topy a v lehátkách se opalují, zatímco vy si užíváte tankovou plzničku s nohama ve vodě.  Ćeský pavilon EXPO 2015  Ćeský pavilon EXPO 2015  Ćeský pavilon EXPO 2015 |
Milán - město parkových běžců
Milán je nejen velké město, ale také centrum obrovské několikamilionové lombardské aglomerace, takže tu nehledejte ani lesy, ani polňačky. Běhá se tu v parcích. Nejblíž centru je park Sempione, hned za hradem. Čím se centru vzdalujete, tím se parky zvětšují. Na východě je Parco Lambro a především Idroscalo, obří několikakilometrová umělá vodní plocha, kolem které je cyklostezka. Na západě Trenno a Collina di San Siro neboli park Monte Stella – jediný kopec v Miláně, navršený uměle z ruin z druhé světové války. Pokud nejdete běhat zrovna sem, těžko se na svém GPS dostanete v kolonce nastoupané metry do dvojciferných hodnot. Na severu a jihu je pak jedno specifikum, dva vodní kanály Naviglio della Martesana a běžci velmi oblíbený Naviglio Grande. Jsou ze XII.století, na jejich rozvoji se podílel i Leonardo da Vinci a sloužily po staletí pro přepravu úrody z pádské nížiny a od jezer do Milána. Dříve jich bylo víc, ale postupem času zanikly. Tady potkáte nejen parkové lifestylisty v nejnovějších hadříkách, ale i hobíky, co to myslí vážně, nebo i opravdové závoďáky „na úsecích“.
Kulinářská doporučení
Ať už poběžíte kamkoli, podstatné je nepodcenit pitný režim! Takže pamatujte: před během, při něm a po něm nezapomínejte doplňovat hladinu kafe! Hezky na stojáka, na ex a o blok dál zas a znova. Po běhu to chce zaslouženou odměnu, takže běh zakončete třeba na piazza Moscova, kde je bar na baru, a dejte si aperitivo – drink nebo pivko, v jehož ceně jsou i hory drobných lahůdek, jimiž bývají místní bary obsypané. Já mám evidentně pořád štěstí jen na ty dobré restaurace, takže vám ani nedoporučím jednu konkrétní a ani konkrétní jídlo. Milánské rizoto je samozřejmě luxusní záležitost. Ale já už jsem starý a konzervativní, těžko se učím novým kouskům, takže moje bezprostřední nutriční kompenzace doma se sestává z divokého pojídání jihotyrolského špeku nebo parmské šunky na nejtenčí plátky „finissimi“, čerstvé gorgonzoly v kombinaci se svijanskou jedenáctkou, která pomalu začíná docházet. Kdyby sem měl někdo cestu…
Miláno očima Hrůzy Přípravné práce na rozvodech piva v českém pavilonu EXPO 2015. Ing. Arch. Pavel Hrůza je jedním z trenérů RUNGO.cz atletických tréninků v Brně a osobně jsem ho poznala mezi dvěma záchvaty smíchu, které mi způsobil při moderování našich prvních brněnských závodů. Je spoluautorem návrhu českého pavilonu na EXPO 2015, vedoucím architektem projektu, dnes ředitelem pavilonu a živým důkazem toho, jak košatá a členitá je běžecká obec a kolik zajímavých lidí můžete na běžeckém chodníčku každý den míjet. Jaké běžecké okruhy sis v Miláně a okolí našel? Když běžíš dlouhý běh, tempovku nebo třeba schody? Soběšické lesy mi tu dost chybí, takže na dlouhé běhy prostě nemám nervy (ale mám tu kolo). V těch ulicích a parcích natočím max. 15 km, i to je v tom vedru navíc celkem nuda. Nejsu úplně městskej běžec. Žádnej sníh a bahno. No, na tempovku je to pravda ideální, hlavně ty profily. Dokonalá rovina. Dáte 15 km a nastoupaný metry máte třeba dva. Ale ten kopeček z ruin na San Siru mám rád. Je tam výhled. A schody několikrát denně – 4. patro bez výtahu… Ideálně s kolem na rameni! Když dostanu chuť dát si tady nebo v okolí nějaký závod, který mi doporučíš? Viděl jsem milánský maraton a celkem slabota, řekl bych výrazně slabší než třeba Praha. V Itálii je jedničkou Řím – bohužel pro našince nepříjemně brzo. Králem milánské sezóny je určitě DeeJay Ten – desítka pořádaná místním a v Itálii nejposlouchanějším rádiem DeeJay, jehož ředitel je nadšenej běžec. Pomáhá ti nějak běhání v práci? Běháš třeba kolem něčeho tak ošklivého, až se naštveš a vyprojektuješ něco hezkého pro zachování rovnováhy ve světě? Pomáhá mi v práci. Jasně. Protože při běhu na ni nemyslím! Já byl zvyklej koukat po stromech a srnkách, ale tady nejsou lesy, ale parky. Tak koukám po stromech a ... To je moje inspirace. Jo, Miláňanky, ty jsou rozhodně inspirativní. Miláno je takový high fashion kout světa – pozná se to i na běžecké stezce? Ve starých prestižích asi nemám vystrkovat nos, ne? Tak to je snad ale jasný. V mým věku už taky nejde o to, jak běhám, ale jak u toho vypadám. Takže mi to asi ani nepřijde. Ale v loňský kolekci tu asi fakt nikoho nepotkáš. Jedna jediná věc, kterou v Miláně prostě musíš udělat? Dát si Negroni na Largo la Foppa, a koukat do okolí. Na vysoké podpatky a krátké šaty. |
