• Behám, aby som žil, píše čtenář a popisuje svůj příběh

    Nedovolím si radiť, určite nie poučovať, iba vám vyrozprávam môj príbeh. Ak pomôže aspoň jednému z vás, budem rád. Je to príbeh o láske k športu, o sile športu v každom veku, o sile viery v seba, odolnosti, nezlomnosti.

    Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

    Blížili sa ďalšie Vianoce a my sme sa tešili. Nielen preto, že prichádzali sviatky pokoja, ale aj preto, že tak, ako každý rok, tak aj tento sme otvárali svoju milovanú chatku s požičovňou lyží, na svojom najobľúbenejšom kopci. Ja, a môj najlepší kamarát, môj 73 ročný otec.

    Ale všetko malo byť v tú zimu ináč. Začali sme klasicky. Ráno dávka kilometrov na bežkách, potom práca v požičovni, večer znovu bežky. Zima začala super, snehu meter, počasie ideálne, zákazníkov ako maku, čo viac si priať. A zrazu bum. Náhle zdravotné otcove problémy, odvoz do nemocnice, choroba mala rýchly spád, o mesiac sme jedného z najúžasnejších ľudí, akého som v živote poznal, odprevádzali na poslednej ceste.

    Ten mesiac bol tvrdý. V požičovni zvládnuť prácu za dvoch, večer hodinu cestovať za otcom do nemocnice, potom hodinu naspäť, po celý čas nosiť v hlave to, čo mi povedali lekári , že má pred sebou posledné dni života, nebolo to jednoduché.

    Vždy na tieto životné skúšky som mal jeden osvedčený recept. Beh. Aj teraz, napriek tomu, že som mal toho plné kecky, vstal som ráno o piatej, čelovka na hlavu, na nohy buď bežky, alebo maratonky a vyrážal som hltať kilometre. Okrem toho, že ma táto činnosť vždy naplńala, tešila, vždy mi aj pomáhala. Tak tomu bolo aj teraz. Beh ma držal pri sile celý ten mesiac zvládnuť  do poslednej chvíle pomáhať otcovi, makať v SKI servise, všetko si to zrovnávať v hlave. Zomrel v nedeľu, pol hodinu pred otvorením ski servisu. Zvládol som celú smenu odmakať,  utešovať všetkých jeho kamarátov, ktorý za mnou chodili, napísať rozlúčkovú reč pre primátora na pohreb a samozrejme odbehnúť v snehu 25 kilometrov...

    O pár rokov lyžiarske stredisko s horským hotelom zatvorilo svoje brány, prišiel som o požičovňu. Kaviareň, z ktorej sme žili roky spolu s manželkou, pohltila sieť kaviarní v obchodných centrách. Ďalšia životná skúška a samozrejme ďalšie stovky nabehaných kilometrov. Bolo potrebné zohnať prácu pre dvoch ľudí nad 50 rokov, s divným pracovným životopisom. Desiatky hodín pri počítači nad ponukami, posielaní žiadostí, desiatky pohovorov, telefonátov, čas utekal, zásoby sa míňali, manželka prepadala panike a ja som samozrejme behal, bicykloval, plával, lyžoval.

    Keď to došlo do stavu, že zásoby boli minuté, posledné prísľuby na prácu na konci, dostal som otázku, čo ideme robiť. Natrvrdo som odpovedal, že momentálne idem behať.Tak ako vždy. Stále som neprestal veriť, že sa to zvrtne, že po ďalšom tréningu sa niečo stane.

    Stalo sa. Keď som sa vrátil, sadol som k počítaču a našiel som tam mail. Napísal mi človek zo Žatca, s ktorým som sa spoznal pred pár rokmi, keď som mu na pretekoch triatlonového železného muža požičal čiernu izolačnú pásku. Do toho kritického dňa sme sa videli raz do roka a napísali si jeden - dva maily. V ten deň sa ozval po roku s otázkou, či neprídem pobehať do Terchovej, že je tam na dovolenke. Ospravedlnil som sa mu s tým, že momentálne mám hlavu úplne inde, a celú energiu venujem hľadaniu práce. O chvíľu prišiel mail, či by som bol ochotný ísť pracovať do Česka...

    Potom to už malo rýchly spád. V Žatci na pohovore v japonskej firme som sa dozvedel, že môj triatlonový kamarát je generálny riaditeľ firmy, po 10 mesiacoch môjho pôsobenia vo firme prišla ďalšia ponuka, ktorá rozhodla, že do dôchodku ostávam v Čechách, je tu so mnou už dva roky aj moja úžasná žena a je nám fajn.

    Samozrejme stále behám, plávam, bicyklujem a túto sobotu sa znovu, tak ako každý rok postavím na štart majstrovstiev Českej republiky v triatlonovej disciplíne - železný muž. Samozrejme ráno o 7:00 sa hodím do jazera po boku svojho českého kamoša, s ktorým si už štvrtý rok dávame v každú nedeľu o 5:00 svojich 30 km behu nalačno ...

    (Článek vyšel s několikadenním spožděním, mistroství tedy už proběhlo, pozn. red.)

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!


    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.