Bolest, dřina a endorfiny: vyzkoušela jsem CrossFit na vlastní svaly

Nevypadá jako sport pro slečinky. Když ale překonáte počáteční nejistotu, zjistíte, že CrossFit je férový sport pro všechny. Cviky vypadají drsně, ale v reálu je zvládne každý. A vaše svaly (i ty, o kterých jste nevěděli, že je vůbec máte) vám pak při běhu poděkují, že jste si na ně vzpomněli.

Zadní dřep: cvik na nohy, hýždě i paže. Bez zpevněného středu těla si ale „neškrtnete“. | foto: Karolína Hornová, Rungo.cz

Už nějaký ten pátek jsem si říkala, že bych kromě běhání měla dělat ještě něco dalšího – nejen proto, že v chladném počasí se interval mých výběhů prodlužuje až na čtyři týdny. Mezidobí je vyplněno rýmičkou, případně kašlíčkem, nabytými ihned po návratu z výběhu a doléčovanými další dva týdny. Neztratit v zimě kondici ale není jen tak. Uchýlila jsem se k extrémně nudnému, leč účinnému běhání na pásu v posilovně a aerobnímu cvičení ve společnosti třiceti dalších upocených žen. Asi po páté lekci jsem usoudila, že potřebuju něco pořádného. Vyřešila to za mě kamarádka, když mě k narozeninám obdarovala poukazem na úvodní „On Ramp“ kurz CrossFitu.

Zpočátku se těším, do tělocvičny v Pražských Vysočanech ale vstupuji jako do domu hrůzy. Cestou jsem totiž dostala záchvat nízké sebedůvěry, umocněný pohledem na svalnaté individuum s lodním pytlem přes rameno, právě opouštějící gym – jinak crossfitové tělocvičně snad ani říct nemůžete. Jmenuje se to tady Iron Land, tam uvnitř budou mít určitě všichni svaly ze železa, říkám si. Nakonec překonám nutkání zařadit zpátečku, pustit rádio na plné pecky a sama před sebou se tvářit, že jsem k gymu jen omylem zabloudila.

Fotogalerie

Zpátky do tělocvičny

Trenérka Soňa Karásková působí mile a vypadá, že by mě nemusela sedřít z kůže. Když si ji ale prohlédnete pořádně, uvidíte svaly, se kterými by mohla trhat asfalt holýma rukama. Moje běžecko-cyklistické packy vedle toho vypadají směšně. Ale nějakou sílu v nich snad mám, to ještě předvedu, říkám si.

První lekce je seznamovací – zahřátí na veslařském trenažéru a pak už první cviky, se kterými se člověk na lekcích CrossFitu setká. Na první pohled to není nic, co byste neznali: hrazda, kruhy, činky, kettlebell, šplhací lana... Zkrátka všechno to „nezáživné“, možná trochu nelákavé a na první pohled nepřátelské nářadí, s nímž se zoceluje i americká armáda, ale které zná běžný smrtelník spíše z ze školního tělocviku. A ano, v rohu se tu válí i pár medicinbalů.

Soňa mi předvádí přítah na hrazdě. Vypadá to jako pohodička, navíc si můžeme pomoci švihem. Když na hrazdu vyskočím a bezvládně na ní visím jako žok s obilím, přestává sranda. Tohle mně na těláku přece vždycky šlo! Ale tam byla hrazda ve výši očí. Opravdu rukama nezvednu svých pětačtyřicet kilogramů? Nakonec to ale s opakovaným vysvětlením správné techniky zvládám – i když zdaleka ne tak ukázkově jako Soňa. Zjišťuji ale, že právě o to v CrossFitu jde – nemusíme dělat všechno dokonale nebo s tím nejtěžším závažím. Počítá se snaha, vytrvalost a jde hlavně o to, aby vás sport bavil a chtěli jste se zlepšit. Základem je správná technika, kterou vám trenéři v úvodním kurzu i následných lekcích neustále osvěžují. Zbytek přijde sám.

Drsný sport pro všechny

Zatímco já funím (případně nesmyslně zadržuji dech), Soňa vypráví, že CrossFit není jen pro „nabušence“ a závisláky na proteinových nápojích. Potkáte tady paní ve středním věku, která si chce zlepšit fyzičku a shodit pár kil, i holky, co začaly tvarovat postavu do plavek, ale CrossFit je nadchl natolik, že už u něj zůstaly. Ano, občas se vám stane, že kolem vás ve výpadech kráčí svalovec třímající v rukou nad hlavou nejtěžší závaží, které v gymu našel, zatímco vy s vypětím sil vzpíráte prázdnou osu. (I bez závaží má patnáct kilo!)

Nesmíte si ale připustit, že je něco špatně. Není a všichni to tady tak berou. Což je další věc, která se mi na CrossFitu líbí. Nikdo na vás nekouká „blbě“, naopak vidíte spoustu „palců nahoru“ za snahu a pokroky. Nejde o to hned na první hodině „sekat“ cviky jako profík, ale držet správnou techniku a vše provádět co nejpoctivěji.

Princip je podobný jako třeba v golfu, kde si může profík zahrát se začátečníkem, aniž by se jeden nebo druhý trápil. „Handicap“ se v CrossFitu vyrovnává třeba tím, jaké závaží si zvolíte nebo kolik kliků uděláte – zkušený crossfitter dělá jeden za druhým, začátečník zvládne za stejný čas třeba jen pár poctivě provedených dámských kliků. Nemusíte udělat deset dokonalých přítahů na hrazdě v tempu, přitáhnete se třeba desetkrát „do půlky“. Všechno se počítá a příště to bude zase o něco lepší.

Nekončíš, když jsi unavený, ale když máš hotovo

Na dalších lekcích dostávám znovu zabrat. Na scénu přichází medicinbal, který mi připomněl natažená záda a zlámané nehty z dob středoškolského tělocviku. A co teprve, když vám to s ním nějaká vtipná spolužačka napálila do břicha... Teď naštěstí provádím pouze takzvaný wall ball – hod míče ze dřepu na terč. Na terč, který je hodně vysoko. Nejde mi to, jako největší poleno si připadám, když si čtyřkilový medicinbal pouštím na hlavu. Trenérka Soňa mě uklidňuje, když přiznává, že to zrovna není ani její oblíbený cvik. A podruhé, když mě chválí při vzpírání. Prý jsem šikovná. No, snad...

Moje ego mě donutí se předvést znovu i na hrazdě. Tentokrát to jsou méně zoufalé pokusy než posledně, dávám do toho všechno a následně zjišťuji, že jsem se hodně „sekla“, když jsem si myslela, že mě trenérka nesedře z kůže: na dlaních mám puchýř a čtyři mozoly, z toho jeden stržený do krve. „Vítej do klubu,“ říká Soňa a já už se vidím v šatně s dezinfekcí a přemýšlím, jak budu v autě řadit.

Ale ne. Ještě je dost času, tak se ještě se půjde cvičit břicho. Soňa mi předvádí cvik. Je to vlastně sed-leh, říkám si, akorát ho děláte na takovém mučicím nástroji, ve vzduchu, se zapřenýma nohama a trup protáčíte asi o dvě stě stupňů: počáteční poloha hlavou dolů v záklonu, koncová v náklonu ke kolenům. Chce to opravdu švih, zapojit všechny svaly a hlavně – neflákat se. Ani trochu. Dvě série po patnácti zvládám celkem v pohodě, i když mám trochu překrvenou hlavu a pocit, že mi praskne cévka v mozku. Prý to nehrozí.

Ráno se budím s pocitem pacienta, který se omylem probral na sále uprostřed operace. Moje břicho! Z postele se vyplazím jako lachtan. Před zrcadlem objevuji modřiny ne nepodobné cucflekům někde mezi ramenem a klíční kostí. Aha, to je asi od kettlebell. Břicho trochu spraví asi půlhodinová horká sprcha, protažení, masochistické procvičení několika sedy-lehy a další protažení. Další den je podobně zoufalý, pak už to jde. Při protažení ale svaly cítím ještě po týdnu na další lekci.

Silnější svaly i lepší pocit

Z kurzu odcházím s pocitem, že jsem pro svoje tělo opravdu něco udělala a že to nebyly vyhozené peníze za vstup do posilovny s padesáti stroji, ze kterých umím bez následků použít tak pět. Zároveň si říkám, že nesmím usnout na vavřínech, abych si pak v otevřených lekcích mohla zasoutěžit s ostatními a třeba neskončit poslední. (Už to začíná – právě soutěžení s ostatními na lekci je jednou z motivací ke zlepšení, nikdo vás do něj nenutí, ale stejně podvědomě soutěžíte.)

Za tři dny jdu běhat na pás do posilovny – pořád si sice připadám jako křeček v kolečku, ale po pár lekcích v „tvrdém“ gymu je to vyložená procházka růžovým sadem. Chci si pak ještě trochu zaposilovat a přistihnu se při tom, jak obloukem míjím stroje „pro dámy“ a mířím ke koutku s hrazdou a ocelovými činkami.

I když se asi nikdy nebudu vyžívat v hodu medicinbalem na terč, neustálém navyšování zátěže a závodech, kde se běhá s kládou na zádech, CrossFit se mi zalíbil. Především tím, že vychází z naprosto přirozených a jednoduchých pohybů, které cvičil už náš děda v Sokole. Většinu z nich děláte s vlastní vahou a je jen na vás, zda chcete „jen“ zpevnit a posílit, nebo si přidat zátěž a počet tréninků a vybudovat si svaly, se kterými se k ocelové tyči nejen přitáhnete, ale když budete chtít, tak ji i ohnete vejpůl.

  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Šárka Šteinochrová založila neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

To, co začalo jako svědivý ekzém, se pro mladou maminku Šárku Šteinochrovou změnilo v noční můru zvanou Hodgkinův...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Další z rubriky

Čtyři stravovací chyby, které nám škodí, ale neumíme se jich zbavit

Ilustrační snímek

Informací o tom, jak se správně stravovat, abychom byli zdraví, štíhlí a ve formě, je sice plný internet i regály...

Bulharský dřep i mrtvý tah. Vyzkoušejte sedm cviků pro dokonalý zadeček

Ilustrační fotografie

Kdo to nestihl před létem, může ještě během několika týdnů vytvarovat své pozadí do požadovaného tvaru pomocí snadných...

Jak se vyhnout salmonelóze? Myjte si ruce a nejezte syrová vejce

Ilustrační snímek

Poslední dobou to slýcháme často. V tom či onom městě se objevilo maso kontaminované salmonelou. Měli bychom z toho být...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz