Tím spíš, že se k fotografování běhu může vyjádřit nejen jako fotograf, ale též jako aktivní běžec. Obě role však důrazně radí nespojovat. „Běh je třeba nechat běžcům a fotografování svěřit vlastnímu ‚fanklubu‘,“ upozorňuje Michael Jurák na dnes poměrně častý nešvar v podobě selfíček přímo z trati. Nejenže mají za následek nepovedenou fotku s vyšťaveným obličejem kdesi v jejím rohu, ale často i kolize na trati.
Před závodem je proto ideální domluvit se se svým fotografem už v rámci příprav na závod. Nejlepší je vybrat konkrétní místo na mapě závodu a ne se domluvit stylem „čekej tady někde napravo“. Často pak dochází k oboustranné frustraci, kdy běžec, vysílený aktivitou a stržený atmosférou závodu, už kilometr před místem „tady někde“ netrpělivě vyhlíží fotografa. Ten pak má naopak hrůzu z toho, že kamaráda nestihne vyfotit a po závodě dostane vynadáno.
Pokud své fotky berete opravdu vážně, klidně si zajeďte obhlédnout terén a domluvte se konkrétně. Při masových závodech musí fotograf přijít na místo včas, především pokud jste se domluvili na focení v cílové rovince.
Kompozice je základ
Celek – polocelek – detail. To jsou tři slova, která vykřikne i začínající fotograf při vzbuzení o půlnoci. Každá z kompozic se hodí pro jinou část závodu. Volba celku je ideální pro start, kde širokoúhlým objektivem zachytíme celou masu startujících, hrozen diváků, a tím i jedinečnou atmosféru.
Polocelek je ideální kompozice pro zachycení skupinek běžců, jak se zahřívají před závodem, skupinky favoritů na startu, hloučku běžících, který se spojil na trati. Takové kompozice zachycujeme středním ohniskem objektivu. Detail je ideální na portréty nebo momentky ze závodu. Například detail, jak si někdo zrovna zavazuje tkaničku, zatímco v pozadí jsou rozkmitané nohy ostatních závodníků, nemusí vypadat vůbec špatně. Pro detaily používáme vysoké přiblížení teleobjektivem.
U celků a polocelků není s expozicí problém, vše závisí na okolním přirozeném osvětlení. U nočních závodů je třeba náležitě zvýšit citlivost ISO. U detailů je třeba volit kratší čas, zejména z důvodu vysoké úhlové rychlosti kmitajících končetin a také pro potlačení pohybové neostrosti vzniklé držením přístroje s teleobjektivem. U portrétu pracujeme s malou hloubkou ostrosti, používáme tedy malé zaclonění.
Zahuštěný prostor startu je zachycený širokoúhlým objektivem a díky tomu je vidět množství závodníků i diváků – zachytíme celek.
Polocelek - postavy nejlépe zachytíme středním ohniskem.
Portréty nejlépe vyniknou při zachycení teleobjektivem – budete moci zobrazit například vzrušení ve tvářích běžců, tedy detail.
Jak zmrazit pohyb
Efektně zachycený pohyb je už náročnější disciplínou. S trochou cviku ho ale zvládne i začátečník. Máme v zásadě dvě možnosti. První a jednodušší je, když stojí fotoaparát i s fotografem na místě a zachycuje běžícího. Druhou možností je takzvaný panning, kdy se fotoaparát s nastaveným delším časem závěrky (např. 1/8 vteřiny) pohybuje současně s běžcem.
Při první možnosti je vhodné použít širší ohnisko a hlavně stativ: při přesné práci vznikne krásný kontrast ostrého prostředí (města, přírody) a neostrých barevných pásů (běžci). Techniku je možné doplnit bleskem synchronizovaným takzvaně na druhou lamelu. Efekt vynikne zvlášť při velkých, semknutých skupinách běžců a také při nočních závodech s čelovkami, které vytvoří efektní světelné „vlnění“.
Panning je ideální metodou pro zachycení jednoho závodníka: fotografujeme z ruky, sledujeme závodníka skrz hledáček i otevřeným druhým okem a snímáme během tohoto pohybu. Výsledkem je relativně ostrý běžec a rozmazané pozadí, čímž fotografie získá na dynamice zachycením rychlosti běžce (která se na fotce často jeví o dost vyšší než ve skutečnosti). Technika se používá během dne, při nočních závodech doplníme bleskem synchronizovaným na druhou lamelu.
Noční fotografie zachycená pomocí tzv. panningu. Výsledkem je relativně ostrý běžec a rozmazané pozadí.
Při nočním fotografování běžců obzvlášť vyniknou světla čelovek ale i neonové barvy oblečení.
Ukázka fotografie s využitím rozsáhlejšího příslušenství. Jde o využití dvou externích blesků umístěných různě v terénu.
Širší ohnisko víc vidí
Při focení pohybu použijte vždy radši širší ohnisko zoomu (tedy menší přiblížení), než byste použili při fotografování statického objektu. Eliminujete tak zbytečné chyby, kdy vám běžec „vybíhá“ z jinak pěkné fotografie nebo mu chybí nějaká důležitá část těla. „Snažte se také běžce fotoaparátem sledovat v určitém úseku a pomocí sériového snímání pořídit více záběrů pro následný výběr toho nejlepšího. V případě fotografování přes hledáček doporučuji nezavírat druhé oko a bedlivě sledovat scénu v okolí vašeho borce,“ dodává Michael Jurák z Nikonu.
Střídejte také úhel záběru a orientaci fotografie. Orientace na výšku je ideální pro zachycení strmých výběhů v terénu nebo běhů v přírodě mezi vysokými stromy. Focení z podhledu pak prodlužuje nohy běžců (za což vám budou vděčné zejména dámy), nadhled je pak ideální pro focení situace na startu nebo masy závodníků, proudící ulicemi města.
„Tahat se s foťákem“ se vyplatí
„Jako záznamník mobil poslouží dobře, protože je při ruce, je malý, lehký. Jeho nevýhody se projeví v okamžiku, kdy budeme chtít fotit pohybující se objekt, v horších světelných podmínkách, přiblížit si fotografovaný objekt pomocí zoomu, udělat si kvalitní výtisk fotografie,“ vypočítává Michael Jurák. V takových situacích se pak plně projeví nevýhody foťáku v mobilu. Patří mezi ně nedostatečná rychlost snímání a rychlost a přesnost ostření, nemožnost nastavení krátkých časů závěrky (pro „zmrazení pohybu“), vysoký obrazový šum při focení ve špatných světelných podmínkách i absence optického zoomu.
Mobilem můžeme celkem slušně vyfotit celky, na kvalitní fotografie polocelků a detailů je už lepší vzít fotoaparát. Foťák v mobilu navíc disponuje jen malým čipem. „Fotoaparáty s DSLR čipem přinášejí oproti mobilu velké výhody, jako jsou rychlost snímání, ostření a ukládání. Rychlost a pohotovost fotoaparátu je při focení pohybu zásadní. Důležité jsou také možnosti ergonomie – obrovskou výhodu skýtá například výklopný displej, který umožňuje fotit z podhledu a vytvořit tak zajímavou kompozici,“ říká Michael Jurák.
Zároveň zmiňuje důvod, proč lidé často fotí jen mobilem, i když třeba foťák doma mají a používají. „Jedním z hlavních důvodů je pro mnoho lidí možnost sdílení fotek do internetového prostředí. Nicméně tyto funkce již nabízejí i fotoaparáty. Dají se spárovat s mobilem prostřednictvím Wi-Fi modulu nebo bluetooth. To umožňuje fotoaparát mobilem i ovládat a získat tak nikoliv selfie, které deformuje, ale plnohodnotný autoportrét, a to i skupinový,“ uzavírá Jurák.
I fotky z foťáku tak můžeme sdílet na Facebooku nebo Instagramu stejně rychle jako ostatní a navíc v mnohem lepší kvalitě, aniž bychom byli nuceni nepovedené obrázky „zachraňovat“ pomocí barevných filtrů a efektů.
