Co je lepší? Běhat stále stejné trasy, nebo objevovat nová místa?

Co je lepší? Běhat stále stejné trasy, nebo objevovat nová místa? | foto: Profimedia.cz

Co je lepší? Běhat stále stejné trasy, nebo objevovat nová místa?

  • 2
Běžecká populace se dá rozdělit na dva stejně velké tábory. Rozdělující kritérium je v tomto případě láska, nebo naopak nenávist k opakovaní stejných tras. Oba dva přístupy k volbě běžeckých tras mají své klady i zápory.

Pravděpodobně neexistuje žádná studie, která by se zabývala tím, zda mají lepší výsledky běžci, kteří své trasy opakují stále dokola, nebo zda mají navrch vyznavači objevování neznámých míst. Jistou nápovědu by mohl přinést pohled do tréninkových deníků špičkových běžců, kde se velmi často objevují běhy na stále stejných trasách.

To je ale vzhledem k systematičnosti jejich tréninkového snažení velmi logické, protože běžci na vyšší výkonnostní úrovní musí své výkony pravidelně analyzovat a srovnávat. V opačném případě by se jen těžko určovalo, zda má podstoupený trénink smysl, nebo zda se ubírá správným směrem.

Výhody opakování stejných tras

To ovšem platí i pro rekreační běžce. Pokud chcete sledovat, jak vaše forma roste, je zařazení klasických běhů po dobře známých místech nutností. Výkonnost se sice dá měřit celou řadou nejrůznějších přístrojů, ale kontrolní běh na obvyklém okruhu se nahrazuje jen velmi těžko.

V žádném případě se ale nelekejte toho, že byste měli běhat stále dokola jednu a tu samou trasu. Zařazení testovacího tréninku stačí zařadit jednou za čas, když budete chtít zjistit, jak na tom momentálně jste. Ostatní tréninky se  mohou odehrávat v libovolném prostředí.

Sečteno podtrženo je běhání po stejných trasách vhodné pro běžecké analytiky a milovníky čísel. Rozbor několika po sobě jdoucích tréninků v doslova laboratorních podmínkách totiž představuje netušené možnosti při získávání nejrůznějších dat, jako je vývoj tempa v jednotlivých úsecích, porovnávání rychlosti seběhů a výběhů nebo změny v technice běhu v závislosti na únavě.

Běžečtí volnomyšlenkáři

Do druhé skupiny běžců spadají všichni ti, které opakování stejných tras přivádí k šílenství. Klasickým zástupcem tohoto tábora je obvykle běžec s laxním přístupem k systematickému trénování, který běhání až tak moc nehrotí a místo pohledu do statistik si raději užívá objevování dříve nepoznaných zákoutí.

Co na tom, že průměrné tempo je často ovlivněné hledáním té správné odbočky nebo vracením se na správnou cestu? Na rychlosti nepřidá ani neznalost výškového profilu a tím pádem neefektivní rozvržení sil při stoupání i klesání. Odměnu představuje poznávání krásných míst, která mohou být vzdálená pouze jednu zatáčku od obvyklé trasy.

Každodení běžecká dobrodružství

Tito běžci se při svém tréninku rozhodně nenudí a každé vyběhnutí může přinést nečekané dobrodružství, ať už to bude překonávání nečekaných překážek, nebo hledání cesty zpátky domů z neznámého koutu lesa.

Omezení představuje pouze rozloha vašeho běžeckého teritoria. Čím větší území máte k dispozici, tím později se vám stane, že už budete mít všechny cestičky a pěšiny proběhané skrz naskrz a dostaví se největší nepřítel běžcova tréninku, nuda.

Zlatá střední cesta

Moje doporučení je oba uvedené způsoby tréninku vyvážit. Některé tréninky mohou být po oblíbených trasách, kde znáte každý kámen a nemusíte myslet na nic než pokládání nohy před nohu. Občasné „poznávací běhy“ pak mohou posloužit jako zajímavé koření, které zabrání tomu, aby vás začalo běhání nudit a abyste se vyhnuli pomyslnému vyhoření.

Vítek Kněžínek

Vítek Kněžínek

Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert.