Je to tak - když běhá odpovědný živitel rodiny, taky mi to vychází až na noc. Pokud tedy někdo nedá vstávání a běhání v pět ráno, což já nedám. Navíc pokud bych vzbudil brzo ráno děti (což hrozí, protože už spí lehce), tak by to nefungovalo.

Moc hezky napsane.. 

Nocni behani ma takove sve tajemno. Za chvili tez vyrazim (mrnata uz spinkaji) a myslim, ze si behem cesty tento clanek nekolikrat pripomenu. Jenom to nebude na ovale, ale nekde s celovkou smer tma.

A se dari, nocni bezci

Také rád běhám v noci, ale musím říci, že kroužit někde na osvětleném oválu mne moc neláká. Nasadit si čelovku a vyběhnout někam do lesa - i na trasu, kterou běhám pravidelně - má najednou úplně jiné kouzlo. A musím říci, že také občas potkám v blízkém lesoparku podobně postiženého a díky čelovce, která se už z dálky kýve na pozdrav jsou ostatní lépe vidět než za světla :)

Naprosto perfektně a pěkně napsáno. Líp bych to nenapsal, zažívám stejné pocity, i když v noci neběhám :) 

Zajímavá úvaha. Já také rád potkávám nové běžce. Oba dva víme, že máme vesměs stejný cíl - běžet co nejdál a co nejrychleji. Člověk si to neuvědomuje, když začne běhat, ale zapadne do běžecké komunity hned, jak si zaváže boty. :) Na druhou stranu také někdy rád běhám sám, ale když potkám nějakého běžce, už sám nejsem. Jde o to mít různorodý trénink, který mě pořád baví (intervaly, kopce, rovinky, DSB, tempový běh). Teď mě trénink baví víc než předtím. Opravdu se nenudím.

Krásné