Kdo bude mou první adeptkou do čtyřčlenného týmu, a téměř na 100% jsem si byla jistá, že ona mi neřekne ne, jsem si byla jistá, ještě než jsem si stihla dočíst, o co se jedná. Odpověď přišla téměř okamžitě, bez zaváhání a Péťa byla na palubě našeho čtyřčlenného dámského člunu, který jsem jakožto kapitánka pokřtila jménem Běhnička. Jelikož se obě dvě pravidelně účastníme pondělních Atletických tréninků s RUNGO CZ, bylo jasné, že budeme spoluběžkyně lovit v těchto vodách. Nahodila jsem udičku a na první dobrou se chytla Lydka. Simča chvilinku vzdorovala, ale zabral na ní trochu jiný druh návnady v podobě příslibu úseků s co nejméně asfaltovým povrchem.
Těšila jsem se převelice a jakožto účastnice loňského Vltava runu jsem to brala hodně s nadhledem. Předpověď krásného, slunečného počasí slibovala krásný víkend ve skvělé společnosti. Náš tým se tedy v páteční podvečer sešel na Opatově a vyrazily jsme za dobrodružstvím. Skvadra jsme byla velmi rozmanitá…atletka Péťa, dlouhonožka, která chlapům na ovále funí na záda a v závodě vždycky nechá všechno, Lydka, která za ní o moc nezaostává, ale síly rozkládá s rozvahou, Simča, která jde naplno do všechno, energie z ní sálá na kilometry, ale asfalt jí zabíjí, a nakonec já, vytrvalec, neschopný útočit na čas, ale kopce hltající s radostí. Ihned, jakmile kluci na jednom z mnoha Rungo výběhů prohlásili, že si byli zkušebně proběhnout úsek 1 až 4 a že ta čtyřka je pekelné maso, bylo jasné, který úsek bude můj.
Ubytování v prostorách Vysočina Arény bylo moc fajn, nasmály jsme se při zabydlování i při večeři, kdy jsme si daly zodpovědně těstoviny a pivečko a v deset jsme už byly zachumlané v postýlkách. Startujeme dost pozdě, v 9:30, takže není nutné vstávat brzy, ale nedočkavost a těšení je veliké. V sedm vyrážím pro startovní balíček, venku je nádherně slunečno a panuje moc příjemná atmosféra. Snídáme, oblékáme růžová trička ze startovního balíčku a hurá fandit na start Amazonkám z Rungo pro ženy.
Simča nám to rozbíhá, je natěšená jako blázen a tradičně „naspídovaná“ energií a ani se nenadějeme a je to tu. Rychle jí plácnu na ruku štafetový „kolík“ a 4,3,2,1, START! Vybíhá za mocného povzbuzování spolu s dalšíma třema holkama, jednou z nich je Tereza Gecová, ultraběžkyně, která běží všech osm úseků sama. Od této chvíle čas letí jako splašený, přesuny na další předávky zvládáme s přehledem, občas sice doslova cestou/necestou (Pane, projedeme touhle polňačku? - Jasně, projely to i fajnovější auta než ta vaše Oktávka!!!) Ještě, že jsem holka z vesnice a řízení kotěhůlkama je moje silná stránka! Čas na předávkách krásně plyne, klábosíme s Amazonkama, smějeme se, opravdu skvělá dámská jízda. Ani se nenaděju a jsme ve vesničce Vír, kde nedočkavě vyhlížím Péťu. Je mi jasné, že nebude mít zpoždění, protože třetí úsek je její šálek kávy, ale že jí uvidím takhle brzy, to jsem nečekala!
Sakra, už je tu! Rychle mobil s mapkou a MP3 na ruku a hurá, jde se na věc! Hlavně koukej kolem na značky! Po půl kilometru přebíhám mostek a vbíhám do lesa, kde tuším začátek šestikilometrového stoupání. Počítám s ním a těším se…hlavně se neutavit. Asi po kilometru vidím povědomou sukni od Salomonu, kterou jsme obdivovaly na startu a není to nikdo jiný než Ultra Tereza! Dobíhám ji a věším se na ni. Prachsprostě se od ní nechám vytáhnout až nahoru! Držím pěkně tempo a mám neuvěřitelně pozitivní náladu. Já totiž většinu závodů protrpím a říkám si, proč to dělám? Tohle je naprosto opačný pocit, strašně si to užívám a moment, kdy jí na jedné rovince předběhnu, je pro mě neskutečný! Letím z kopce plná energie, jako bych v nohách neměla nastoupáno něco kolem 430 m na 6 km. Zakopávej pořádně! Těžiště dopředu! Natáhni krok! Dýchej! Ježiši, to je nádhera…jestli se teď vymelu tak je po mně! V protisměru běží Marek, řidič a bodyguard Amazonek, který mi hlásí, že do cíle jsou to dva kilometry a jenom z kopce…tak teď už mě nezastaví vůbec nic! Euforie je neuvěřitelná! Měla by ses šetřit holka, ať ti zbyde na druhý úsek…cha cha…to určitě! Vbíhám do vesničky a už vidím Péťu, volá, že je to už jenom kousek! Rovinka přes silnici, most a už vidím Lydku, plácnu jí štafetovou pásku kolem ruky a mám pocit, že energií asi exploduju! Nepopsatelný pocit! Holky kroutí nevěřícně hlavou, nasedáme do auta jedeme vstříc dalšímu dobrodružství.
Líbil se ti článek?Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí. Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme. |
Tři úseky holky uběhnou jako nic a už jsme na posledním stanovišti. Sedmý úsek je maso, to jsme věděli, taktéž víme, že Péťa kopce moc nemusí. Snad se šetřila na tom prvním úseku. Vyhlížíme a vyhlížíme, už se o ní začínám bát. Reakce dobíhajících holek mě trochu děsí. Ale už je tu! Přebírám štafetu a vyrážím na poslední úsek závodu. Jakmile budeš holka ve Křoví, je to za tebou! Táhlé stoupání po asfaltu běžím podezřele zlehka. V dohledové vzdálenosti cca půl kilometru mam dvě běžkyně, jedna místy i jde. Ty budeš moje, maličká! Najednou troubení a holky moje mi podávají z okénka auta vodu! Super, loknu si a mažu dál. Ukrajuju pomalu, ale jistě, metry dělící mě od soupeřek! Dlouhá, několik kilometrů stoupající asfaltka se přehoupne a my sbíháme do Křoví! Natahuju krok a ukazuju děvčatům svoje záda! Plosky chodidel pálí pekelně, je vedro k padnutí, uvažuji o zastavení a osvěžení se z potoka, podél kterého už delší dobu běžím, ale tuším, že Velká Bíteš už není daleko! To dáš Máco, mysli na holky čekající v cíli. Vyprahlá, polní cesta mě zabíjí, teď už mě táhne hlava! Vidím první domy, první zatáčka, druhá a už jsou tu holky moje, chytáme se za ruce a běžíme posledních 100 metrů do cíle společně. Je to úžasný pocit! Zvládli jsme to! Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek, užila jsem si každý upocený krok!
Osprchované, najedené a neustále doplňující pitný režim, netrpělivě čekáme na vyhlášení vítězů…tušíme, že to bude v první půlce.
Umisťujeme se na šestém místě! Na bednu nám chybělo jen 13 minut! Do Prahy se vracíme krásně unavené a spokojené. Doma na Endomondu zjistím, že jsem si na druhém úseku zaběhla nejrychlejší 10km letošního roku. Nechápu, kde se ve mně ta energie brala!!! Těch pár hodin se super holkama, v krásné přírodě mě nabilo pozitivní energii, která mi vydrží ještě několik týdnů! Díky moc!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
