Doporučujeme

Ilustrační foto

Ilustrační foto - Maratonští běžci | foto: AP

Nervozita před půlkou

  • 1
No tak určitě, že jsem nervózní jako prase. Duch půlky se nade mnou zmítá již od začátku března. Naštěstí bylo padesát let neopakovatelné počasí a tak mám naběháno. Intenzitu běhu jsem od nového roku postupně zvyšoval a běh prodlužoval.

  Snažil jsem se zoptimalizovat svou tělesnou váhu. Poslední týden jsem si odklusal denně desítku a včera, když bylo tak krásně a já se chtěl pochlubit svou novou běžeckou vestou, s malou přestávku pro přesun, jsem si dal dvacet. Ne ne, neschrupnul jsem si na vavřínech. To je prostě pocitová příprava na půlku.

Samozřejmě, že nezapomínám na teorii. Denně se vzdělávám, nechci nic podcenit. Ležím na Google  v mapách, prohlížím trasu závodu a studuju každou zatáčku, která by mohla překvapit. Sbírám všechny poznámky, které jsou pro prvoběžce užitečné, študuji Miloše Škorpila, jak start nepřepálit. Ležím v dopravním plánu Hlavního města Prahy. Hlavu si však lámu, co si vlastně vzít na sebe.

Doma se o ničem jiném, jak jinak, nemluví a zdá se mi, že čím blíže je start, tím méně se mluví vůbec. Jsem totiž nervózní jak prvnička a nechci svou nervozitu přenášet na zbytek rodiny. Je to takový divný klid před bouří. Vše se podřizuje přípravě na první půlmaraton.

Tak snad jej Sára uběhne na pohodu a já se začnu připravovat na ten Sářin Hradecký. Furt je co v technice příprav zdokonalovat.

Článek se mi líbí

Nejčtenější