Balil jsem se na služební cestu do Belgie a jako vždy si do mého zavazadla našly cestu běžecké boty, elasťáky, několik funkčních triček a dva gely pokud bych se vydal někam dál. Netušil jsem však, že mě kolega zláká na absolvování věčné výzvy všech běžců, k maratonu.
Po vcelku úspěšné sezoně, mírné pauze a nachlazení jsem plánoval, že začnu s nabíráním pomalých objemů, pokud mi to rýmečka dovolí. Cítil jsem se ovšem každý den lépe a můj jediný maraton jsem absolvoval neslavně už před 4 lety.
Nyní mě čekal Bruselský maraton, který je popisován jako jeden z těch těžších závodů, i přes to, že je start výš než cíl.
Za sychravého nedělního rána jsme se postavili na start s dalšími asi dvěma tisíci běžci. Po startovním výstřelu v 9:00 se dav pomalu začal hýbat v poměrně úzkém koridoru. Svého tempa jsem se mohl držet zhruba už po třičtvrtě kilometru na dohled vodičů na 3:30. Nejsem příliš ostřílený závodník, ale žádný z městských závodů, kam jsem zavítal, není tak kopcovitá jako Brusel. Nečekají vás sice žádné prudké stoupání ani klesání, ale taky žádná rovina. A na kousku, který by rovný být mohl, vás organizátoři zavedou do dvou podjezdů. Je to podivuhodné, ale v hlavním městě jedné z nejrovinatějších zemí v Evropě se běhá jeden z nejkopcovitějších městských maratonů. Pro běžce, kteří si chtějí zlepšit osobák prostě trať koncipovaná není. Obzvlášť nepříjemné je stoupání na cca 38. kilometru. Není ani nejprudší, ani nejdelší, ale přichází v době kdy už toho má většina lidí plné kecky a navíc se musíte motat mezi půlmaratonci a je těžší držet své tempo. Do cíle se pak sbíhá a to na některých místech příliš prudce. Pak už jen závěrečné kostky a historické centrum plné lidí.
Brusel na rozdíl třeba od Prahy nespoléhá ani tak na architektonické skvosty jako na přírodní scenérie a velká část trasy vede parky a příměstskými lesíky, což mi rozhodně vyhovuje.
Po zkušenostech se zavody Run czech může být člověk trochu zklamán občerstvením. Voda je sice po 2,5 kilometrech, ale jiné občerstvení je vzácnější. Ionťák co 5 km, ovšem v dvoudecových lahvičkách, ze kterých se za běhu dobře upíjí a můžete si je nést sebou. Na každém 5. km se také nachází ovoce, ale pouze jeden druh a to buď banán, nebo sušené meruňky. Naštěstí jsou alespoň koridory pro občerstvení dostatečně dlouhé. Co nepotěší je, že vodiči (alespoň ti na 3:30) na občerstvovačkách ani nezpomalují a přestože jsem ani jednou nepřešel do chůze, vždycky jsem nějakých padesát metrů ztratil.
Standardně se dá běžet za balonky po čtvrthodinových intervalech. Limit závodu je ovšem i přes pomalejší profil pouze 5 hodin.
Další nepříjemná okolnost je, že někde kolem 37 km se spojuje trať poloviční i celé vzdálenosti a maratonci se musí vmísit do davu 12 000 půlmaratonců, kteří běží podstatně pomaleji.
Přes drobné nedostatky byl však Bruselský maraton pozitivní zážitek. Příjemná atmosféra. Ve městě spousta fanoušků a jinak spousta zeleně.
Na internetu se můžete registrovat za 60, na místě pak za 80 euro a v ceně je tričko New Balance.
