V pondělí 5.5. volám kamarádovi Michalovi, jestli nepůjdeme běhat a on, že má nějakou práci, tak nemůže. Mezi řečí se zeptal na Maraton. Vysvětlila jsem jak se věci mají a on, že ví o někom, kdo přenechá číslo.
Fuuu! To byl pocit! Domluvili jsme se, že dám vědět do večera a hned jsem volala mamče :) Řekla, ať do toho jdu, že pokud budu rozumná, dám to. Rozhodla jsem se, že do toho jdu, i když jsem do té doby běžela v kuse jen 30km.
Ještě v pondělí odpoledne jsem šla běhat s tím, že musím uběhnout co to dá. Dala jsem s velkým usilím 25km a z toho poslední 2km šla, protože už to hodně bolelo. Dohromady jsem dala cca 32km (ráno jsem byla ještě v klidu 8km). Večer mi začalo otékat koleno a druhý den už bylo nelehké ho ohnout. Pomalu jsem se začala loučit s nedělní výzvou a cítila se mizerně.
Úterý a středa tedy bez běhu, noha nahoře, ledování a nálada na bodu mrazu.
Ve čtvrtek ráno už to bylo lepší a tak jsem zkusila ranních poklidných 9km. Bylo to v pohodě. Odpoledne jsem zajela pro číslo, nakoupila v Nutrendu a nechala si ve Sport expu koleno zatejpovat.
V pátek jsme se šli s Michalem proběhnout, max 5km, nesmíme to přeci přehánět! Bylo z toho 17km a já se cítila, jak kdybych neběžela. Úplně fit a koleno bez problému.
V sobotu jsem měla přikázáno odpočívat a jen jíst a hodně pít. To jsem bez odmlouvání splnila, v předvečer maratonu jsem spolkla lahvičku Magnes life a ve 22:00 už jsem spala.
Ráno v 6:30 budíček a fofr :) Jako první jde na řadu kafe, i jako prvomaratonkyně vím, že je nutné se pořádně vyprázdnit. Pak probouzecí sprcha, problemové partie namazat vazelínou, pořádně vše upravit, zastrkat a narovnat. Další v pořadí chia semínka, spoustu neperlivé minerálky a ibalgin (trochu mě bolela hlava, ale stejně jsem ho měla v plánu preventivně). Vdechla jsem kus energetické tyčinky, zabalila batoh a vyrazila směr Staroměstské náměstí. Po cestě jsem vypila dávku své oblíbené červené řepy, odložila batoh a byla připravená zařadit se do koridoru J.
Ve chvíli, kdy zaslechnu první tóny Vltavy se mi začne chtít čůrat- sakra! No nic, ignoruji to. S kamarádem Ondrou se šouráme v davu směrem ke startu, štelujeme hudbu a trackery v telefonech. U koridoru D jsou kadibudky a pár chlapů přeskakuje hrazení, aby si ještě na poslední chvíli odskočili. Já se nepřidám, jsem srab.
Asi v 9:10 probíháme startem a začínáme probírat taktiku. Oba běžíme poprvé, tak hlavně nepřepálit start. Chytíme se naší vodičky na 4:30 a sdělujeme si dojmy. Na nábřeží Edvarda Beneše nás předbíhá další vodič s vlajkou 4:30. Nahlas to komentujeme a on na to, že se zdržel v kadibudce :D
Běžíme, povídáme si, sem tam se k nám na chvíli přidá někdo další a řekne něco k tématu, prostě pohoda. Navic trasa je úžasná a počasí nám přeje.
Před 10.km beru Carbonex a na občerstvovačce přejdu poslušně do chůze a v klidu se napiju (mamča by měla radost, dělám to tak pak už na každé). Nezapomenu na namočenou houbičku, kterou si osvěžuji zátylek.
Když běžíme přes Albertov, začne pršet a je to kupodivu příjemné, vůbec mi to nevadí. Pod Nuselským mostem na mě podle dohody čeká můj přítel, vlepí mi pusu a řekne, že běžím krásně, to mě naspeeduje a běží se mi jako nic.
Na 20.km už opravdu musím čůrat. Dávám Ondrovi mou neposednou ledvinku a mizím v budce, je to moje premiéra takhle při závodě. Překvapivě vše proběhlo rychle a čistě, stihla jsem se předtím i napít a sníst Carbonex (ve správném pořadí) Beru od Ondry ledvinku a na 21. užívám Magnes life.
Na Výtoni se Ondra odpojuje, čeká na něj manželka s dětmi. Domluvíme se, že se budu držet vlevo vodiče a že mě doběhne. Pak už se vidíme jen na otočce na Strakonické. Gestikuluji na Ondru, že počkám za občerstvovačkou, ale dlouho ho nevidím a mám strach, abych nevytuhla. Navíc vodiči už běží a úkol zněl jasně: Drž se vodiče. Běžím tedy s vodiči.
Před 33.km beru Carbonex, Turbo snack a pro jistotu ibalgin. Mám strach, že přijdou všechny ti strašáci v podobě křečí, maratonské zdi a vím já co ještě.
Těším se na 36.km, tam budou vzkazy od kamaradů. Ztlumuji hudbu a čekám, už jsem skoro pryč a nic pro mě :( Asi jim to nefunguje!
Přichází moje nejneoblíbenější část, mám trochu nahnáno, hodně lidí kolem mě už jen jde, dělají dřepy, protahují se, popoběhnou a pak zase jdou, jeden pán dokonce zvrací. A já běžím jak vítr, piju Turbo snack a přemýšlím, jestli se můžu předávkovat vším tím, co jsem do sebe ze strachu nacpala. Na občerstvovačce přejdu do chůze, piju a i když mě nic nebolí mám strach, že už se nerozběhnu. Zbytečně, běžím krásně a všechny předbíhám.
Najednou mě popadne panika, jestli jsem si to někde nezkrátila. Vzdyť to není možný, cítím se tak dobře a uteklo to jako voda. Kde jsou vůbec vodiči?
V tu chvíli N+ říká, že mám za sebou 40km a tempo 6:16min/km. Ulevilo se mi, nepodvádím :)
Hele, tamhle je můj kluk! Běžím k němu, je to milé překvapení, on má radost, já taky a velkou. Do toho mi hraje fakt super písnička a ja svým zdánlivě temným úsekem běžím jak na začátku. Před startem jsem si říkala, že nebudu sprintovat do cíle ani omylem, ale teď už vím, že budu. Ale až v Pařížské, ať vůbec doběhnu.
Sprintuju, zdá se to nekonečné, ale je mi skvěle, všechny předbíhám. Asi dva metry před cílem ještě předbíhám nějakého pána a zvedám ruce, jsem vítěz!
Já to dala!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
