Nejtěžší závod vůbec, říká o evropském mistrovství Spartan Race Peter Žiška

Jedna ze dvou největších letošních událostí extrémních překážkových závodů Spartan Race se běžela v sobotu 7. července ve francouzském horském středisku Morzine. Řeč je o mistrovství Evropy, které tradičně předchází světovému šampionátu.

Na startovní čáře nechyběli ani čeští a slovenští zástupci. Mezi ženami byla už tradičně zlatá Zuzana Kocumová, z mužů doběhl nejlépe na šestém místě Peter Žiška, kterého jsme vyzpovídali.

Loni ses evropského mistrovství neúčastnil, byla očekávání a příprava na letošek o to větší?

Očekávání ani ne, určil jsem si stejný cíl jako loni, a to skončit v TOP 3. Moje příprava ale letos směřuje na mistrovství světa v USA, takže věřím, že se mi podaří vyladit formu lépe, než to bylo tady. Ve Francii mi to totiž běžecky příliš nesedlo. Jsem proto rád, že jsem zvládl všechny překážky s výjimkou jediné. Šesté místo v tak silné konkurenci sice není špatné, ale čekal jsem od sebe víc. Příprava se přitom nijak významně nelišila od loňské sezony.

Na co ses v tréninku soustředil nejvíc?

Myslím, že na závodech typu Spartan je nejdůležitější vytrvalost, takže nejvíc času věnuji té. Pak kladu důraz na techniku překážek a sílu úchopu.

Peter Žiška

Peter Žiška už pět let běhá extrémní překážkové závody Spartan Race a pod hlavičkou týmu Obstacle Runners patří k absolutní špičce těchto závodů. V roce 2014 se stal mistrem Evropy v těchto závodech, v roce 2015 skončil třetí, loni zvítězil ve středoevropské sérii CEU Championship Super Race Series 2017.

Jak vypadalo tvých posledních 12 hodin před startem na ME?

Byli jsme se s týmem projít, najedli jsme se, povídali si, hodně se nasmáli, ale též jsme přemýšleli o nadcházejícím závodě. Samozřejmě nechyběly takové ty povinné věci jako sbalit si na start všechny věci a zajít se registrovat do festivalky.

A jaká byla tvoje poslední myšlenka na startu, než závod vypukl?

Rozhlížel jsem se po horách, které nás v Morzine obklopovaly, a měl jsem upřímnou radost, že tady letos můžu stát na startu s ostatními. Vůbec jsem v tu chvíli netušil, jak těžká trať nás ten den čeká.

Jaký byl závod v porovnání s českými a slovenskými?

V západní Evropě jsem nezávodil už asi dva roky a do té doby mi přišly zdejší závody o dost lehčí než u nás, hlavně profil trati, ale i překážky. Naše závody mi vždycky přišly trochu “extrémnější”. Tenhle závod byl ale o mnoho těžší než jakýkoliv jiný, co jsem letos absolvoval. V Morzine byly strmé kopce a sběhy, náročné silové překážky i pár nových technických.

Jaké překážky byly například nové?

Hlavně to byl Twister, se kterým jsem se setkal poprvé, a z novinek byl taky nejtěžší. Jde o ručkování po tyči, která se točí. Další novinkou byly i jiné způsoby tahání závaží, což chtělo zvolit správnou techniku, nebo třeba nošení řetězu.

Jednou z nejtěžších překážek závodů je i nošení těžkých břemen v kopcích, které na ME nemohlo chybět.

Skončil jsi jako šestý muž Evropy, což je skvělé, ale říkal jsi, že cíl byl v TOP 3. S výsledkem tedy spokojený nejsi?

Nejsem, a to nemyslím přímo samotným umístěním, ale hlavně svým běžeckým výkonem. I kdybych skončil první a běželo se mi tak, jak se mi běželo, nebyl bych spokojený.

Co to znamená konkrétně? V čem se ti běželo hůř než normálně?

Neměl jsem lehké nohy, tak jak normálně mívám a potřebuji, což samozřejmě vedlo k slabšímu výkonu. Například jsem ztrácel v kopcích, kde jindy na soupeřích naopak získávám. Někde jsem udělal chybu, ale ještě pořád jsem nepřišel na to kde. Závod to nebyl úplně špatný, ale běžecky jsem jsem nebyl na takové úrovni jako na jiných závodech v rámci série CEU, které jsem běžel poslední měsíc.

Jakou chybu máš na mysli?

Špatně jsem načasoval formu a byl jsem unavený po předcházejících dvou měsících, kdy jsem hodně závodil.

Typická koupel na závodech Spartan Race.

Co ti účast a hlavně výsledek z mistrovství daly do dalšího závodění a tréninků?

Pro mě to byla obrovská zkušenost. Jsou to jiné závody, jiní soupeři a jsem rád, že jsem se šampionátu mohl zúčastnit. Atmosféra byla skvělá a asi nejlepší, co jsem doteď na mistrovství zažil. Všude bylo plno lidí, spousta kvalitních závodníků a moje maličkost, která se mezi tím vším motala. Výsledek jako takový mě až tak netrápí, spíš výkon, který je ještě ve stádiu analýzy. Padl na mě útlum, který mě brzdil, a pořád ještě nevím, čím to bylo. Šesté místo není motivace ani zklamání, budu dál trénovat nejlíp, jak dokážu, a snažit se v USA na mistrovství světa podat lepší výkon. Uvidíme, jestli se to podaří, ale určitě mě to žene dopředu. Motivaci do tréninku jsem neztratil, tu mám už stabilní a nikdy jsem s ní neměl problém. Síla se skrývá v každém z nás, jen se člověk nesmí bát podívat hlouběji sám do sebe.