Dnes vybíháš z Aše do Košic. Jak tě to vůbec napadlo?
Přišlo mi to jako dobrej nápad, přemýšlel jsem, kam jsem ještě neběžel. Ale jinak je ten nápad starý už 20 let, přesně od chvíle, kdy jsme se rozdělili na Česko a Slovensko. Jinak to denně v průměru vychází na dva maratony a pět kilometrů na vyklusání.
Je tam nějaká hlubší myšlenka?
MMM v Košicích letos slaví 90 let. Je to nejstarší evropský maraton, v jeho předvečer se zapaluje u sochy "maratonca" maratonský oheň, něco na způsob olympijského ohně. Vždy mě fascinoval příběh Feidipida, běžce nesoucího zprávu o vítězství Athéňanů nad Peršany. Já si poběžím z Aše do Košic, abych si pak mohl maratonský oheň zapálit. Přijet na ten akt jen tak vlakem, či autem mi nepřijde dostatečně vhodné. Také běžím i pro Paťáky, tedy lidi bydlící v domovu pro osoby se zdravotním postižením PATA v Hazlově. Každý, kdo se ke mně přidá během cesty, bude požádán, aby za každý kilometr uběhnutý se mnou přispěl na potřeby lidí, kteří se z Paty odstěhují a začnou žít normální život.
Trasa je pěkná, o tom žádná, ale především dlouhá. Myslíš si, že někde přijde krize?
Určitě. Nejspíš mě z těch kilometrů budou bolet nohy. Jinak může přijít úplně všechno, na co si člověk vzpomene. Nejdůležitější je být na to připraven, tedy v tom smyslu, že to člověk vezme jako realitu, s níž je třeba se vypořádat a běžet dál. Je to prostě jako v běžném životě. A pro mě je běh vyjádřením všeho, co život přináší – radost i smutek, euforii i bolest… každý ať si přidá to svoje.
Co ti pomůže, až toho budeš mít plný kecky, ale ještě spoustu před sebou?
Třeba to, že se na mě na dalších kilometrech těší další lidi, kteří mě chtějí doprovodit. A pak že bych to, kdybych to nedal, musel běžet ještě jednou, protože se děsně nerad vzdávám. Ale nejvíc mi pomáhá si říct: Prostě běž, protože každým krokem jsi blíž cíli!
Když budeš tak unavený, odpočineš si v noci vůbec, usneš jako špalek, nebo máš naopak problémy s přetažením a nespavostí?
Většinou usnu jak špalek, takže věřím, že tohle řešit nebudu muset, a když to přijde, dám si jedno pivo nebo pár datlí, ty mě zaručeně uspí.
Na kterou část cesty se těšíš a na kterou naopak ne?
To fakt vůbec neřeším. Já se těším všude, u nás i na Slovensku je tak krásně, že vždy žasnu, že to ještě našinci neobjevili a jezdí furt někam do zahraničí a přitom neví, jaký je to za jejich humny. Když jsme se ptali s Martinem Hunšovským při závodě 1000 mil okolo ČR jednoho asi třináctiletého kluka na cestu do další vesnice, odpověděl nám zcela vážně: "To já nevím, to byste se měli zeptat mojí mámy, ta zná svět."
Máš nějaký rituál, něco, co na začátku běhu či takové výzvy nevynecháš?
A víš, že nemám? Vlastně bych za rituál mohl považovat to, že se na takovýto běh nikdy speciálně nepřipravuju, abych se už předem neunavil, a těším se, jak nebudu muset nic dělat, prostě jen běžet, jíst, pít, spát, běžet, jíst, pít, spát… To je můj rituál, rituál života. Pak mám ještě jeden: běžet a bavit se lidmi, kteří ke mně přiběhnou proto, aby byli jen se mnou, aby se mnou spoluprožili alespoň část mé cesty, aby mě na ní doprovodili, to je ti síla, člověče!
Kolikery si vlastně bereš boty?
Troje, to by mělo stačit, ostatně všechny tři oběhy České republiky i přeběh z Hodonína do Aše jsem vždy absolvoval jen v jedněch, takže ty další dvoje jsou jen pro "co kdyby".
Jak se připravuješ na takovou kilometráž, pokud jde o dietu?
Na dietu si já moc nepotrpím, takže jím úplně normálně jako jindy, prostě si, když mám hlad, dám, na co mám zrovna chuť.
A tréninková příprava?
Nijak speciálně jsem se nepřipravoval, ono stejně prvních čtyři pět dní člověk vstřebává tu nenadálou porci, hlava říká "Dej si pauzu", srdce a duše ji okřikují "Neruš a spi" a nohy? Nohy si prostě běží. Takže suma sumárum, příprava žádná, respektive příprava začala v jedenácti letech, když jsem začal běhat.
Budeš po cestě jíst svou stravu, nebo riskneš restauračky?
Nějakou speciální stravu rozhodně ne. V obchodě koupíme, na co bude právě chuť, na oběd se stavím v restauraci, na večeři tam, kde mě nechají přátelé hlavu složit.
Jak moc se obáváš počasí?
Nevím proč, ale tahle otázka mě rozesmála, vzpomněl jsem si, jak jsem při prvním oběhu České republiky v roce 2000 plánoval, kdy vyběhnout, abych měl co nejpříznivější počasí. Realita: první čtyři dny přes 30 ve stínu, třikrát úpal, v Liberci sníh. Prostě počasí si nevybereš.
No a kam příště? Kamčatka, nebo Japonsko?
Hehe, to víš, to by mě lákalo, ale ještě zůstanu v Evropě. Příští rok mi bude 60, tak si připravuji zvláštní dárek, běh ze Santiago de Campostela do Prahy. Je to asi 2 500 kilometrů. Jen zvažuji, kolik času si na to dám, zda dva měsíce, či šest týdnů.
Byl by jsi to ochotný odjet na vozíčku, kdyby tě oslovila organizace podporující vozíčkáře?
Pokud myslíš celý, to nejspíš ne, na to bych musel natrénovat ruce, ale člověk nemá nikdy říkat nikdy.
Itinerář běhu Aš - Košice26. září 2013: Aš – Stříbro (90 km) Start v Aši bude v 8:00, cestou se chvilku zdržím na Patě, ale opravdu jen chvilku, abych byl v 11:00 v Chebu, kde bych si rád zaběhl na oběd do naší oblíbené čtenářské kavárny JOKER. Pak budu pokračovat do Plané u Mariánských Lázní, kde bych chtěl být v 17:00, a odtud pak seběhnu ještě do Stříbra, kde bych rád přespal. Do Stříbra bych se rád dolopotil okolo 20:00. 27. září 2013: Stříbro – Zdice (86 km) Ze Stříbra vyběhnu v 8:00 a vezmu to na Kozolupy (9:30) a Plzeň (11:00). V Plzni se chvilku zdržím na oběd a měl bych zde převzít zdravici od města, které se na to, být Evropským městem kultury, chystá, pro město Košice, které jím právě v tomto roce je. Pak poběžím do Ejpovic (13:30), Rokycan (14:00), Mýta (16:00), Žebráku (18:00), abych to pro tento den zapíchl kolem 19:00 hodiny ve Zdicích. 28. září 2013: Zdice – Plaňany (87 km) Ze Zdic vyběhnu v 8:00 ráno, v Berouně bych byl rád v půl desáté a v Praze v půl druhé odpoledne. Tady lehce poobědvám a vezmu to cyklostezkou na Dolní Počernice (15:00), lesem do Klánovic (16:30) a Úval (18:00), kde se zase vrátím na silnici a po ní zaběhnu ještě do Plaňan, kde bych byl rád do devíti večer. 29. září 2013: Plaňany – Vysoké Mýto (92 km) Z Plaňan budu vybíhat tradičně se školním zvoněním, tedy v 8:00. Kolínem bych rád probíhal v půl desáté, Chvaleticemi kolem půl dvanácté. Tady se stavím nejspíš na oběd a budu pokračovat do Pardubic, kde bych chtěl být okolo půl čtvrté. Tady mě bude čekat ještě nějakých 33 kilometrů do Vysokého Mýta, prvního "Květu míru", který jsem zde pomáhal zasadit při Světovém běhu míru v roce 1993. Ve Vysokém Mýtě bych chtěl finišovat okolo 20:00. 30. září 2013: Vysoké Mýto – Litovel (84 km) Z Vysokého Mýta vystartuji na další pouť v osm ráno. Odtud si to namířím do dalšího "Květu míru", kterým byl vyhlášen v roce 1995 ještě společně s ostatními městy regionu, okolo Růžového paloučku (místa, kde se naposledy loučili se svou otčinou čeští bratři po prohrané bitvě na Bílé hoře) do Litomyšle. Zde bych měl být kolem 10:00. Odtud zamíří má cesta na Moravu, do Moravské Třebové. Zde bych chtěl být kolem čtrnácté hodiny. Nejspíš zde poobědvám a pak si dám na vytrávení dalších 35 kilometrů do Litovle. Dá-li Bůh, budu tu okolo půl osmé večer. 1. října 2013:Litovel – Rožnov pod Radhoštěm (96 km) Tohle by měla být nejdelší etapa, čítající 96 kilometrů, protože už budu na cestě šestý den, měl bych být na ni dobře rozběhaný, tak jsem zvědav, jak ji budu dávat. Každopádně chci vyběhnout tradičně v 8:00 ráno a vzít to odtud do Olomouce. Olomoucí bych měl probíhat kolem půl jedenácté, směřovat odtud budu do Lipníku nad Bečvou, kde bych měl být okolo 13:00. Tady poobědvám a poběžím dál do Hranic, kde bych měl být kolem půl čtvrté odpoledne. Z Hranic mě pak bude čekat cesta do Valašského meziříčí (18:30) a do Rožnova pod Radhoštěm, kde bych chtěl být kolem desáté večer. 2. října 2013: Rožnov pod Radhoštěm – Vrútky (94 km) Z Rožnova budu vybíhat opět plný síly se školním zvoněním v 8:00. Tenhle den bude zvláštní, neboť z Rožnova budou směřovat moje kroky už na Slovensko, konkrétně do Makova (12:00), Bytči, tady bych měl být kolem 16:00. Do Žiliny bych se měl dostat okolo půl sedmé večer a poběžím ještě do Vrútek, kde bych rád spočinul na pohodlné posteli někdy po půl desáté večer. 3. října 2013: Vrútky – Králova Lehota (85 km) Tohle by měl být po dvou skoro stokilometrových dnech odpočinkový den, v němž mě bude čekat "jen" 85 kilometrů. Tradičně vyběhnu v 8:00, naberu směr Ružomberok, kde bych chtěl být v 11:00, pak zamířím do Liptovského Mikuláše. Tam bych chtěl být v šestnáct hodin. Odtud poběžím do Liptovského Hrádku (17:30) a havaj bych měl mít už v půl sedmé večer, tedy pokud to do té doby stihnu do Královy Lehoty. 4. října 2013: Králova Lehota - Spišská Nová Ves (85 km) Z Králové Lehoty vyběhnu, jak jinak, v 8:00. S manželkou Danou, která bude řídit celou dobu mé cesty doprovodné vozidlo, se vydáme do Štrby, tady bychom měli být ve 13:00. Odtud pak bude naše cesta směřovat do Svitu, tam bychom měli být kolem 15:00. Ze Svitu se vydáme do Spišského Štvrtku, ten bych měl probíhat kolem osmnácté hodiny. Odtud bych to měl mít do Spišské Nové Vsi jen hodinku a půl běhu. Pokud tomu tak skutečně bude, zastavím zde v půl osmé večer a půjdu se připravit na poslední den, v němž bych měl konečně uvidět Košice. 5. října 2013: Spišská Nová Ves - Košice (75 km) Dnes poběžím jen do Krompachu, tady bych chtěl být v 11:30, lehce zde poobědvat, abych pak kolem 19:00 doběhl do Košic a mohl se spolupodílet na zapálení "Maratonského ohně", na události, na níž se těším od loňského roku, kdy jsem jí byl přítomen. 6. října – MMM Košice (42,195 km) |
